Bernardo Zenale | |
---|---|
Bernardo Zenale | |
Datum narození | 1463/1468 |
Místo narození | |
Datum úmrtí | 1526 |
Místo smrti | |
Země | |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Bernardo Zenale [2] ( ital. Bernardo Zenale ; 1463/1468, Treviglio - 1526 , Milán ) byl italský renesanční malíř a architekt .
Pravděpodobně žák Vincenza Foppy , zakladatele lombardské malířské školy. Úzce spolupracoval s Bernardinem Butinonem , který byl rovněž rodákem z Treviglia .
Spolu s Butinone vytvořil fresky v kapli Grifi v San Pietro in Gessate v Miláně (1491-1493). Kolem roku 1490 namaloval sál v Castello Sforzesco pro milánského vévodu Lodovica Sforzu .
V roce 1481 byl B. Zenale již uznávaným mistrem a členem milánského cechu sv. Lukáše . Většinu své umělecké kariéry strávil v Miláně , kde v letech 1485 až 1493 vytvářel obrazy pro městské kostely.
V roce 1502 dokončil B. Zenale obraz „Panna s dítětem“ pro střední část oltářního obrazu pro Scuola di Santa Maria v Cantu , poblíž Como , ukazující pevnou konstrukci a klidnou krásu charakteristickou pro jeho dílo.
Nejprve byl ovlivněn takovými mistry Ferrarské malířské školy jako Ercole de Roberti , ale v roce 1500 ovlivnilo jeho dílo dílo Leonarda da Vinciho v Miláně.
Mezi jeho žáky patřili Gaudenzio Ferrari a Giovanni Boltraffio .
V roce 1513 začal B. Dzenale studovat více architekturu než malířství. V roce 1519 byl jmenován architektem milánské katedrály , v roce 1522 se stal hlavním architektem.
Napsal pojednání o teorii perspektivy .
B. Zenale je známý tím, že vlastnil dva domy a pozemky mimo Milán, což naznačuje, že byl pravděpodobně bohatý muž.
Tematické stránky | ||||
---|---|---|---|---|
Slovníky a encyklopedie | ||||
|