Holubice, Heinrich Wilhelm

Heinrich Wilhelm Dove
Němec  Heinrich Wilhelm Dove
Datum narození 6. října 1803( 1803-10-06 ) [1] [2]
Místo narození Liegnitz
Datum úmrtí 4. dubna 1879( 1879-04-04 ) [1] (ve věku 75 let)
Místo smrti
Země
Vědecká sféra meteorologie
Místo výkonu práce
Alma mater
Ocenění a ceny Copleyova medaile (1853)
Řád sv. Stanislava 2. třídy (1857)
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Heinrich Wilhelm Dove ( německy :  Heinrich Wilhelm Dove ; 6. října 1803 , Liegnitz  – 4. dubna 1879 , Berlín ) byl německý meteorolog. Vědecký výzkum Dove byl věnován rozložení teploty vzduchu po povrchu zeměkoule, ročnímu chodu atmosférického tlaku, pasátům, monzunům a cyklónům extratropických šířek a jejich povaze. Uvažoval o počasí a klimatu jako o výsledku interakce a změny polárních a rovníkových proudů. Měl mnoho studentů, jedním z nich byl ruský meteorolog A. I. Voyekov .

Životopis

V 1821 on vstoupil na univerzitu Breslau , pak Berlín ; v roce 1826 byl jmenován doktorem fyziky a privatdozentem v Königsbergu; v roce 1828 se stal mimořádným prof. tamtéž, v roce 1829 - v Berlíně, v roce 1845 se tam stal řádným profesorem. Od roku 1837 byl členem Berlínské akademie věd; v roce 1848 byl jmenován ředitelem Pruského meteorologického ústavu, tehdejším místopředsedou Akademie věd.

Dove je známý několika pracemi o optice a elektřině, ale slávu mu nepřinesly ty, ale jeho rozsáhlá práce o meteorologii, která začala v roce 1826 a pokračovala až do jeho smrti. Nejdůležitější z jeho prací byly věnovány teplotě vzduchu. Byl Humboldtovým nástupcem ve studiu průměrných teplot a kreslení izoterm, ale shromáždil na toto téma nesrovnatelně rozsáhlejší a přesnější údaje než Humboldt.

Jeho hlavními díly na toto téma jsou Temperaturtafeln (1848), Die Verbreitung der Wärme auf der Oberfläche der Erde (1852, s ročními a 12měsíčními izotermickými mapami), Die Verbreitung der Wärme in der nördl. Hemisphäre" (1855), "Die Monats- und Jahresisothermen in der Polarprojection" (1864), několik velkých článků v knize "Klimatologische Beiträge" (1857-1869) a tak dále. Neomezil se pouze na výpočet průměrných teplot různá místa a mapování, ale vypočítal průměrné teploty rovnoběžek od 10° do 10° a teplotní odchylky od těchto průměrů (izonomály), které také zobrazil na mapách. Z průměrných teplot rovnoběžek vypočítal Dove průměrnou teplotu vzduchu na zeměkouli pro každý měsíc a rok a dospěl k závěru, že nejvyšší byla v červenci a nejnižší v lednu. Dove zjistil, že pro přesnější studium ročního chodu teplot je nutné volit kratší období než měsíce a ustálil se na 5 denních průměrech, počínaje 1. lednem nového stylu.

Ještě důležitější je Doveův příspěvek ke studiu tzv. neperiodických teplotních odchylek. Před ním bylo neobvykle teplé nebo chladné počasí obvykle připisováno tomu či onomu kosmickému vlivu. Dove vypočítal průměrné měsíční teploty pro více než 1000 stanic; pak vypočítal odchylky jednotlivých let od dlouhodobých průměrů a ukázal, že odchylky v jednom směru jsou víceméně kompenzovány odchylkami ve druhém: například teplá zima v západní Evropě odpovídá chladné zimě uvnitř Spojených států a ve východní Sibiři nebo naopak a někdy se kompenzace vyskytuje mnohem blíže. Podle jeho názoru závisí odchylky v jednom nebo druhém směru na různých směrech proudění vzduchu. Této problematice je věnováno šest velkých svazků „Nichtperiodische Veränderungen der Verbreitung der Wärme auf der Erdoberfläche“ a velká část 2. svazku „Klimatologische Beiträge“. Méně významná jsou Doveova díla věnovaná dennímu období teploty („Temperaturtafeln“, „Dämmerung der Wärme in der Winternacht der Polarländer“ atd.), aktinometrii v širokém slova smyslu („Ueber den zusammenhang der Wärmeveränderung der Atmosphäre mit der Entwickelung der Pflanzen” ) a srážky ("Ueber die Vertheilung des Regens auf der Erdoberfläche", v Klimatol. Beitr., svazek I). Holubice psal hodně o pohybu vzduchu (větry, bouře); je autorem slavného zákona větrů, podle něhož ke změně větrů dochází stejným směrem jako zdánlivý pohyb Slunce, totiž: na severní polokouli doprava a na jižní polokouli doleva. Vypočítal také četné takzvané větrné růžice. V pozdějších dílech Holubice o větrech se objevil koncept dvou hlavních vzdušných proudů, tzv. polárního (na severní polokouli SV, na jižní JV) a rovníkového (na severní polokouli JZ, na jižní SZ). a že v tropech se nacházejí jeden nad druhým (první dole, druhý nahoře) a ve středních a vyšších zeměpisných šířkách - jeden vedle druhého a naše počasí závisí na posunutí jednoho z těchto vzdušných proudů o další.

O bouřích psal i Dove již ve svých prvních dílech a až do roku 1850 se přikláněl k názoru, že bouře středních zeměpisných šířek jsou cyklóny, což byl názor vyslovený již Brandeisem v roce 1820. Později vyslovil názor, že mírné bouře se vyskytují především v tzv. rovníkovém proudu, někdy i v polárním a také při jejich setkání (tzv. Staustürme).

Mnoho Doveových prací je věnováno tlaku vzduchu: jako jeden z prvních věnoval pozornost ročnímu průběhu tlaku a shromáždil k této problematice mnoho materiálů. Byl také první, kdo poukázal na to, že letní monzun v Indii závisí na řídnutí vzduchu ve střední Asii. Od konce 40. let 20. století byl vliv Dovea v meteorologii stejně velký jako Berzeliusův vliv v chemii ve 30. letech, zejména v Německu. Nové směry v meteorologii, jako synoptická práce a aplikace zákonů mechaniky a termodynamiky, jím nebyly schváleny a jeho vliv zabránil šíření nového směru vědy v Německu. Dove učil meteorologii nejen na univerzitě, ale i na vojenské akademii. Byl to skvělý lektor; jeho veřejné přednášky vždy přitahovaly četné posluchače. Jeho spisy se vyznačují jasným, často brilantním podáním, tak vzácným v té době mezi německými vědci.

Kromě těchto prací publikoval Dove v Poggu mnoho dalších o fyzice a meteorologii. Ann." a v jím upraveném Repertorium der Physik a v publikacích Berlínské akademie věd a o meteorologii v Preussische Statistik, Zeitschr. der Preuss. statista. Bureau, Zeitschr. für Allgemeine Erdkunde", "Zeitschr. der Oesterr. Ges. F. meteorologie". Je třeba zmínit také následující práce: „Unters. im Gebiete der Induktionselektricität“; "Eiszeit, Föhn und Scirocco"; "Derschw. Fohn"; "Rückfälle der Kälte im Mai" (1856); Ueber Mass u. Messin"; "Wirkungen aus der Ferne"; "Darstellung der Farbenlehre" (1853); "Optische Studien" (1859); Der Kreislauf des Wassers auf der Oberfl. der Erde.

V roce 1857 mu byl na doporučení IRGO udělen Řád sv. Stanislava 2. stupně [4] .

Paměť

V roce 1935 pojmenovala Mezinárodní astronomická unie kráter na viditelné straně Měsíce po Heinrichu Doveovi .

Poznámky

  1. ↑ 12 H.W. _ Dove // ​​​​KNAW Minulí  členové
  2. ↑ Heinrich-Wilhelm Dove // ​​​​Base biographique  (fr.)
  3. ↑ Holubice Heinrich Wilhelm // Velká sovětská encyklopedie : [ve 30 svazcích] / ed. A. M. Prochorov - 3. vyd. — M .: Sovětská encyklopedie , 1969.
  4. ↑ Historie půlstoletí činnosti IRGO . Získáno 4. července 2021. Archivováno z originálu dne 22. září 2021.

Zdroje

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie