Květnové povstání v Drážďanech je povstání ve dnech 3. až 9. května 1849 v Drážďanech , hlavním městě Saska , které se stalo jednou z posledních událostí březnové revoluce v Sasku a revoluce v letech 1848-1849 v německých státech jako tzv. Celý.
Důvodem povstání bylo odmítnutí krále Fridricha Augusta II . podepsat ústavu přijatou frankfurtským národním shromážděním v březnu 1849; směřující ke svržení panovníka a nastolení republiky. Skončilo to porážkou rebelů. Ozbrojené povstání v čele s tzv. výborem veřejné bezpečnosti začalo 3. května 1849; rebelové dokázali zaútočit na arzenál a budovu parlamentu a také začali stavět barikády na ulicích staré části města; ráno 4. května se král a členové jeho rodiny uchýlili do pevnosti Königstein . Většinu rebelů tvořili dělníci z Drážďan a okolních měst a zástupci maloburžoazie, také v řadách rebelů byl určitý počet dělníků z Lipska a Chemnitzu, horníci z Freibergu a rolníci. Nejvyšším vůdcem povstání byl Stefan Born a mezi vůdce patřili Samuel Tschirner, Otto Heubner, Karl Todt a také ruský revolucionář Michail Bakunin .
7. května zahájila saská armáda, podporovaná pruskými silami vedenými generálem Friedrichem von Waldersee, útok na město; 9. května byly povstalecké síly poraženy. Ztráty rebelů nejsou přesně známy: podle různých zdrojů činily asi 190-250 zabitých a asi 400-500 zraněných, přičemž někteří mrtví nebyli Drážďany. Celkové ztráty saských a pruských jednotek činily 31 padlých a 94 zraněných [1] . Následně bylo mnoho přeživších účastníků povstání odsouzeno soudy k trestu smrti nebo doživotí.