Strýček Váňa (výkon MDT)

strýc Ivan
Žánr	drama
Autor	A.P. Čechov
Výrobce	Lev Dodin
Společnost	Akademické činoherní divadlo Maly - Divadlo Evropy
Země	Rusko
Jazyk	ruština
Rok	29. dubna 2003
Ocenění	Nejvyšší divadelní ocenění Petrohradu "Zlatá podhled" , Cena ruského národního divadla "Zlatá maska" , Cena Asociace divadelních kritiků Itálie

"Strýček Váňa" - hra Akademického divadla Maly Drama Theatre - Divadlo Evropy , inscenovaná režisérem Levem Dodinem v roce 2003 podle stejnojmenné hry A.P. Čechova

O představení

„Strýček Váňa“ je čtvrtým Čechovovým představením Lva Dodina. Zkoušky začaly v listopadu 2002 a již 29. dubna 2003 proběhla premiéra. Jak píše divadelní kritička a historička Olga Egoshina : „Účastníci strýčka Váňa jednomyslně ujišťují, že poprvé byl proces zkoušení tak rychlý a snadný. Zdá se, že práce na "strýčku Váňovi" byla v tom stavu, kdy se vše uhádlo a vše klaplo. (Olga Egoshina. Detail. Obrazovka a jeviště, č. 13-14, květen 2003)

Představení otevírá nové možnosti pro jevištní ztělesnění klasiky v moderním divadle, příklad ruského psychologického divadla s jemným a klasicky asketickým designem výtvarníka Davida Borovského , který pastelovými nádechy oživil atmosféru Čechovovy hry.

Zpracované zvukové záznamy všech zkoušek „Strýčka Váňa“ před vstupem na pódium jsou publikovány v knize „Lev Dodin. Cesta bez konce“ (St. Petersburg: Baltic Seasons, 2010).

Více o vzniku představení se dočtete v knize Olgy Egoshiny "Divadelní utopie Lva Dodina" (M: Nová literární revue, 2014) - str. 168-171

Život plyne a člověk dříve nebo později – někdy dříve, někdy později – začne pociťovat minulý život jako jakousi hodnotu, kterou nedokázal využít. Začínají se objevovat duchové jiného, neprožitého života. V tomto jiném životě se splní všechna nejtajnější přání, splní se všechny naděje, nejsladší fantazie se promění ve skutečnost. Člověk zuřivě spaluje minulost, odmítá přítomnost a zcela se oddává tomuto druhému, nenaplněnému, neprožitému. Čím plněji člověk pociťuje život, tím ostřeji pociťuje tuto mezeru, tento rozpor, který se postupně stává tragédií. Čas plyne a postupně se schyluje k jedné volbě – buď se vzdát života obecně, nebo najít odvahu žít život, který vám byl dán Bohem, osudem a který jste do jisté míry sami uskutečňovali a uskutečňovali, silou své osobnosti. Nevyléčitelně nemocný lékař Čechov tuto kolizi velmi dobře znal a analyzoval ji s úžasnou něhou a zoufalou bezohledností. To vše, stejně jako mnoho dalších věcí, dělá z Čechovových her a nejkrásnější z nich – „Strýčka Váňu“ jednoduchou, ale věčnou melodii na jednoduchá, ale věčná témata. ( Lev Dodin o hře)

Tvůrci hry

Režie Lev Dodin

Umělec David Borovský

Ocenění za výkon

Nejvyšší divadelní cena Petrohradu "Golden Soffit" (2009)

Cena ruského národního divadla "Zlatá maska" (2009)
Cena Asociace italských divadelních kritiků

Touring

2003 – Milán (Itálie)

2004 - Moskva, Řím (Itálie, Palermo (Itálie)

2005 - Varšava (Polsko), Krakov (Polsko), Brighton (Anglie), Londýn (Anglie), Warwick (Anglie), Manchester (Anglie), Oxford (Anglie), Helsinky (Finsko), Budapešť (Maďarsko), Namur (Belgie ))

2006 – Jeruzalém (Izrael)

2007 - Chanty-Mansijsk, Surgut, Kazaň, Sydney (Austrálie), Sibiu (Rumunsko)

2008 - Moskva

2009 - Omsk, Zheleznogorsk, Stary Oskol, Kyjev (Ukrajina), Haag (Nizozemí), Paříž (Francie)

2010 - Champaign-Urbana (USA), Ann Arbor (USA), Chapel Hill (USA), New York (USA), Soul (Jižní Korea), Jalta (Ukrajina)

2011 - Jekatěrinburg, Čerepovec, Guanojuato (Mexiko), Paříž (Francie), Milán (Itálie), Girona (Španělsko)

2013 – Soči, Hong Kong (Čína)

2014 - Pskov, Archangelsk

2015 – Gubkin, Orsk, Novotroitsk, Kirishi, Katovice (Polsko)

2017 - Svetlogorsk

Postavy a účinkující

Serebryakov Alexander Vladimirovič , profesor v důchodu - Igor Ivanov , Sergej Kozyrev

Elena Andreevna , jeho manželka, 27 let - Ksenia Rappoport , Irina Tychinina

Sofya Alexandrovna (Sonya) , jeho dcera z prvního manželství - Elena Kalinina , Daria Rumyantseva , Ekaterina Tarasova

Voynitskaya Maria Vasilievna , vdova po tajném radovi, matka profesorovy první manželky - Natalya Akimova , Tatyana Schuko

Vojnitskij Ivan Petrovič , její syn - Sergey Kuryshev

Astrov Michail Lvovich , lékař - Pyotr Semak , Igor Chernevich

Telegin Ilja Iljič , zbídačený vlastník půdy - Alexander Zavialov, Oleg Ryazantsev

Marina , stará chůva - Vera Bykova, Irina Demich, Tatyana Rasskazova

Dělník - Alexander Koshkarev, Alexey Morozov , Ivan Chepura

Recenze představení

„Lehkost je způsob, jakým umělci v tomto představení dýchají. Jako by se nehrálo, ale v každé scéně je intenzivní život vztahů, které vznikají a mění se před našima očima; mezi postavami neviditelně natažená pevná vlákna. (Marina Tokareva)

„Počínaje komedií obyčejných hádek, Dodin konečně přivádí Čechovův příběh do ponuré bodu zastaveného času. Režisér ve větší části děje manifestuje samotný fenomén Čechovovy „komedie v dramatu“, o jehož hledání se režie potýká už sto let. (Nikolaj Pesochinský)

„Čechov u Dodina je cíl jako sokol. Bez naturalismu, expresionismu a obsedantní symboliky (jedna metafora a ta je dar). V dálce - tmavé stěny, nad jevištěm - seno. A nic ve zdevastovaném prostoru by nám nemělo bránit v poslechu hudby nudy... Na tuto symfonii Čechova, Dodina, Borovského. (Oleg Vergelis)

"Herci MDT si hrají s tou průhledností, když si myslíte, že slyšíte proudění krve, změny nálad, vířící srdce, prolínání motivů a podtextů každé fráze." (Olga Egoshina)

„Dlouho nebylo nutné zažít tak absolutní divadelní požitek z toho, jak se přes rozmanitost zdánlivě obyčejných lidských jedinců shromážděných v jeden čas a na jednom místě a přes rozmanitost detailů jejich každodenního chování rozvíjel sympatický inkoust se náhle objeví Čechovův tajný spis.“ (Roman Dolzhansky)

„Dodin nechává sám sebe s textem, umělec sám s divákem, divák sám s životem lidského ducha. Hlavní mizanscéna je frontální. Technikou hlavního jeviště je zpověď. Zde je téměř každá fráze zarostlá novým přesahem. Všechny postavy jsou nové. Všechny vztahy jsou nové detaily. ( Marina Davydová )

„Režisér Lev Dodin zručně nastudoval mizanscény připomínající klasický tanec (chtěl bych pochválit především plynulé přechody mezi dějstvími, nejdřív jsem si myslel, že jde o pokračování scén.) Akce se vyvíjí pomalu, ale každý okamžik a každý pauza je vypočítána tak, aby se scény nezdály přetažené. Herci ani režisér se pauz nebojí. Některé nádherné momenty představení se odehrávají v zónách ticha, které se zdají trvat věčně, ale jsou protkané spodním proudem napětí.“ (Jake Lindquist. chicagocritic.com)

„Díky režii Dodina a šikovnosti herců se představení mění v chvějící se metaforu, vyprávějící s odzbrojující jednoduchostí o lidských životech utkaných ze snů a iluzí, neopětované lásky a tajných vášní. Určitě se na to podívejte.“ (El Kare Il Giorno)