Jerzhabek, Franz Václav

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 7. listopadu 2017; kontroly vyžadují 13 úprav .
Franz Václav Jerzhabek
čeština Franz Venceslav Jeřábek
Přezdívky Josef Souček [1] , Miloslav Toužimský [1] a Kazimír Paličák [1]
Datum narození 26. ledna 1836( 1836-01-26 ) nebo 25. ledna 1836( 1836-01-25 ) [1] [2]
Místo narození Sobotka
Datum úmrtí 31. ledna 1893( 1893-01-31 ) (ve věku 57 let)nebo 31. března 1893( 1893-03-31 ) [1] [2] (ve věku 57 let)
Místo smrti Vinohrady (Praha)
občanství (občanství)
obsazení pedagog , spisovatel , dramatik , básník , novinář , politik , divadelní kritik , pedagog , literární historik
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Franz Věnceslav Jeřábek ( česky. Franz Věnceslav Jeřábek ; 26. ledna 1836  - 31. ledna 1893 ) byl český dramatik .

Lidová knihovna vydala jeho Dramatické spisy, z nichž vynikají zejména tragédie Služebnik svého pána a Syn človĕka. Oceňováno je i jeho rozsáhlé dílo o dějinách literatury: "Stará doba romantického basnictvi" ( 1883 ), které si drsnými recenzemi některých populárních spisů vytvořilo pro Yeržabka mnoho nepřátel.

Životopis

Narodil se do chudé, ale vážené rodiny. V deseti letech ho otec Václav Zurebek poslal na gymnázium v ​​Chomutově, kde vyučoval němčinu jeho strýc František Rolekczek. Odtud přestoupil do Mladé Boleslavi (1849-51), rok strávil na pražském Akademickém gymnáziu a maturoval v roce 1854 v Ichinu. Vystudoval teologii v Litoměřicích a filozofii na Carlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.

V roce 1863 se stal učitelem, přednášel a o tři roky později profesorem na obecním reálném gymnasiu.

V letech 1872-86 vyučoval český jazyk, dějepis a estetiku na dívčí škole v Praze. V roce 1879 získal titul Ph.D.

Vedle studia a učitelských povinností pracoval v letech 1857-77 v redakci několika novin, přispíval básněmi do časopisů a účastnil se veřejného života. V letech 1861-1867 pracoval jako redaktor Národních listů, ve kterých pracoval od samého počátku (první číslo vyšlo 1. ledna 1861), od roku 1867 byl redaktorem postupového listu.

V roce 1870 byl zvolen v Sobotze do českého zemského sněmu. Tam hájil státní a jazyková práva českého lidu. V letech 1870-1871 a 1878-1889 byl poslancem zemského sněmu.

V prvních přímých volbách do říšské rady v roce 1873 získal mandát v říšské radě (národním zákonodárném sboru), kde zastupoval kurii venkovských obcí okres Mladá Boleslav, Nymburk, Novosibirsk, Mnichovo Hradiště a V souladu s tehdejší českou opoziční politikou pasivního odporu se ale ve sněmovně neobjevil ani mandát nepřevzal, a tak je jeho mandát i přes opakované volby prohlášen za neexistující.

V roce 1879 inicioval Eduard Taffe, tehdejší představitel konzervativního tábora, jednání s českou opozicí (liberální a on), na jehož konci byl český vstup do říšské rady, počínaje aktivní politikou a přechodem Čechovů. . Ve volbách do říšské rady v roce 1879 byl jeřáb zvolen kurií venkovských obcí, okresu Mladá Boleslav, Nymburk atd. Nyní převzal mandát on. Rezignace na předsednictví poslance byla oznámena na schůzi 4. prosince 1884. Po volbách v roce 1879 v říšské radě vstoupil do Českého klubu.

10. června 1866 se od soboty oženil s Louisou Scholtsovou. Podnikl několik zahraničních cest - do Itálie (1869 a 1873), Ruska (1872 Petrohrad a Moskva) a Německa (1877).

Doslova se tvořil asi do roku 1884, kdy se v reakci na tvrdou a podle jeho názoru nespravedlivou kritiku odmlčel. Poté strávil nějaký čas ve Švýcarsku. V roce 1886 vážně onemocněl a ze zdravotních důvodů se vzdal profesury. Dne 30. července 1890 byl zvolen členem IV. třídy České akademie. Zemřel na Velký pátek 31. března 1893. Byl pohřben 2. dubna na visegrádském hřbitově.

Práce

Yerzhabek byl známý především jako dramatik a také jako lyrický básník. Oceněním byla i jeho novinářská činnost a své rozsáhlé znalosti uplatnil při psaní literárně historické studie. Publikoval také pod pseudonymy Iosif Sumac a Miloslav Touzhymsky.

Divadlo

Poezie

Psal lyrickou poezii od svých patnácti let asi do roku 1865. V roce 1852 jako student pražského gymnázia psal s Vítězslavem Hálkem do časopisu Varito; tato aktivita vzbudila rozhořčení pedagogů a vedla k tomu, že studium muselo být dokončeno v Ichinu. Většina básní je roztroušena v časopisech: Lumír, Životní styly, Rodinná kronika a Kyticový almanach. Autor je rozdělil do tří skupin:

Slavné byly jeho básně národ můj (1853), umělci, dívčí sen, Tajná pomsta. Překládal také např. z ruštiny (Fjodor Ivanovič Tjutčev), němčiny (Nikolaus Lenau, Hartmann) a italštiny (Grossio).

Žurnalistika

Pracoval postupně v redakcích těchto periodik:

Byl to novinář s rozsáhlými znalostmi historie a citem pro domácí i zahraniční dění, zejména ze slovanských zemí.

Vědecká činnost

V roce 1883 se pokusil získat titul kandidáta věd jako univerzitní profesor. K tomu mu měla pomoci rozsáhlá studie antické romantické poetiky, v níž popisoval a porovnával preromantickou a romantickou literaturu různých národů Evropy. Za počátek starého romantismu považoval 12. stol. Ve srovnání s obdobnou zahraniční tvorbou věnoval dostatek prostoru slovanské literatuře – české, polské a dubrovnické. Soubor byl doplněn ukázkami děl a překladů Ž. V. Pivovarova, Vrkhlického a jeho vlastních. Práce určená pro odbornou i laickou veřejnost byla oceněna, ale narazila i na odpor vědecké obce a Cranbeck nezískal profesuru. I toto zklamání vedlo k tomu, že v dalších podobných dílech již nepracoval a svou literární činnost brzy ukončil.

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 4 5 Databáze českého národního úřadu
  2. ↑ 1 2 Archiv výtvarného umění – 2003.

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie
  • Brockhaus a Efron
  • Brockhaus a Efron
  • Malý Brockhaus a Efron
  • chorvatský