Jacques de Beau

Jacques de Baux ( fr.  Jacques des Baux ; kolem 1354 - 17. července 1383 , Taranto ) - poslední titulární císař Konstantinopole, princ z Tarentu a Achaie.

Životopis

Syn vévody Andria , Františka I. z Baux a Markéty z Tarentu.

Když jeho strýc Philip II Tarentum zemřel bezdětný v 1373 , Jacques, být nejbližší dědic, převzal tituly císaře Constantinople, despota Romagna, a princ Tarentum a Achaea. Jeho otec François de Baux jeho jménem obsadil Taranto [1] .

Giovanna I. neuznala práva Jacquese na dědictví a prohlásila, že majetek Filipa z Tarentu se zbavil. V 1374 François de Baux vyvolal otevřenou vzpouru proti Queen Giovanna; neúspěšně, on našel útočiště v Avignonu s jeho příbuzným Pope Clement VII , zatímco Jacques uprchl na Korfu , a pak k Achaia. Giovanna poslala bali Francesca Sanseverina, osobního nepřítele rodu de Baux , do Achaie a poté převedla knížectví na pět let pod správu řádu johanitů [2] .

Když Hospitallers opustili Peloponés a Charles III Durazzo se vzbouřil proti Giovanně , Jacques využil situace a najal oddíly žoldáků známých jako Navarre Company . Jeden z jejich velitelů, Mayo de Coquerel , byl jmenován soudním vykonavatelem, zatímco Pedro de San Superan a Bernat de Varavassa se stali kapitány. Baroni Achájského knížectví uznali Jacquese za svého vládce. Mayo de Coquerel dobyl Korfu v roce 1380 a v roce 1381 hrady Postitsa a Zanclone, které byly přejmenovány na „hrad Navarre“ ( Navarino ) [3] .

Jacques se v roce 1381 vylodil v Itálii a dobyl Taranta, načež napadl Kalábrii. Dne 6. května 1382, několik dní po smrti Giovanny, nařídil Karel III. Durazzo velkému soudci, aby k němu přivedl Jacquese de Baux, který se „proti němu vzbouřil hned od jeho příchodu, prošel královstvím v čele silné armády a zmocnil se knížectví Tarentum, čímž přinutil obyvatele a vojáky složit přísahu věrnosti." 18. května mu dal bezpečné chování, aby přijel do Neapole a vysvětlil své chování. Konflikt byl urovnán a Jacques dostal ruku královy sestřenice Agnes Durazzové, vdovy po Cansignoriu della Scala , dcery Karla Durazza a Marie Kalábské .

11. září 1382 povolil Karel Jacquesovi a jeho ženě návrat do Taranta a 18. září dal navždy jako věno Anežce ostrov Korfu, pod podmínkou, že bude vždy věrný králi. Brzy se však vztahy opět zhoršily, Jacques byl obviněn ze zrady a uprchl na Korfu. Na začátku roku 1383 se vrátil do Neapole, aby vyjednával s králem, ale poté přešel na stranu Ludvíka z Anjou .

V závěti sepsané na hradě Tarentum 15. července 1383 uvedl, že vzhledem k tomu, že nemá žádné legitimní děti, daroval říši, despotátu a knížectví nikoli svému otci, ale Ludvíku z Anjou, vévodovi z Kalábrie. jeho bratranec z druhé strany z matčiny strany a nařizuje mu, aby vychoval a oženil se se svými dvěma nemanželskými dcerami, Magdalenou a Kateřinou.

Předci

Poznámky

1. ↑ Bon, str. 251
2. ↑ Bon, str. 252-253
3. ↑ Bon, str. 254-255

Literatura

• Bisson de Sainte-Marie R. Testament de Jacques de Tarente, dernier empereur de Constantinople, en faveur de Louis d'Anjou (15. juillet 1383) // Bibliothèque de l'école des chartes. 1884 sv. 45, č. 45, str. 189–195
• Bon A. La Moree franque. Recherches historiques, topographiques et archeologiques sur la principauté d'Achaïe. — P.: De Boccard, 1969 [1]
• Dobře, John Van Antwerp (1994). Pozdně středověký Balkán: kritický průzkum od konce dvanáctého století po osmanské dobytí. Ann Arbor: University of Michigan Press.
• Lock, Peter (1995). Frankové v Egejském moři, 1204-1500. New York.
• Šlechtic G. Histoire de la maison des Baux. P., 1913

Odkazy

• DEL BALZO, Giacomo – Dizionario Biografico degli Italiani – svazek 36 (1988)
• GIACOMO del Balzo