Germain, Hubert

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 21. listopadu 2021; ověření vyžaduje 1 úpravu .
Hubert Germain
fr.  Hubert Germain

Hubert Germain 26. listopadu 2020
Čestný kancléř Řádu osvobození
25. listopadu 2020  – 12. října 2021
Předchůdce Daniel Cordier
Ministr pro parlamentní vztahy
2. března  – 27. května 1974
Předseda vlády Pierre Messmer
Předchůdce Josef Komiti
Nástupce René Tomasini
Ministr pošt a telekomunikací
5. července 1972  – 2. března 1974
Předseda vlády Pierre Messmer
Předchůdce Robert Halley
Nástupce Jean Royer
Poslanec Národního shromáždění
25. listopadu 1962 - 2. dubna 1967
30. června 1968 - 6. srpna 1972
2. dubna - 5. května 1973
Starosta Saint Cheron
1953  - 1965
Předchůdce Jules Colla
Nástupce Raymond Lochar
Narození 6. srpna 1920 Paříž , Francie( 1920-08-06 )
Smrt 12. října 2021 (101 let) Paříž , Francie( 2021-10-12 )
Pohřební místo
Jméno při narození fr.  Hubert Jean Louis Joseph Germain [2]
Otec Maxim Germain [d]
Zásilka
  • UNR-UDT
  • UDR
Ocenění
Vojenská služba
Roky služby 1940-1946
Afiliace  Francie
Druh armády cizinecké legie
Hodnost poručík
bitvy Druhá světová válka

Hubert Germain ( fr.  Hubert Germain ; 6. srpna 1920, Paříž  – 12. října 2021) – francouzský voják a státník, ministr, člen Národního shromáždění , rytíř velkokříž Čestné legie . Poslední žijící rytíř a čestný kancléř Řádu osvobození .

Životopis

Hubert Germain se narodil 6. srpna 1920 v Paříži v rodině důstojníka francouzských koloniálních vojsk Maxima Germaina (1881-1953), pozdějšího armádního generála.

Studoval na francouzsko-arabské laické misi v Damašku (1930-1932), na Lycée Albert Sarraut v Hanoji , na Lycée Saint-Louis (Saint-Louis) v Paříži a v přípravné třídě Lycée Michel de Montaigne v Bordeaux (kde se setkal s Pierrem Simonetem ).

Druhá světová válka

V červnu 1940 Germain složil přijímací zkoušky na námořní akademii. Po vstupu německých jednotek do Paříže a kapitulaci Francie mohl 24. června 1940 přeplout do Velké Británie, kde vstoupil do ozbrojených sil Svobodné Francie , byl přidělen k bitevní lodi Courbet ( francouzsky  Courbet ) a zapsán v kurzech námořních důstojníků.

Na jaře 1941 byl převelen do Palestiny na velitelství 1. složené divize Svobodné Francie pod velením generálmajora Paula Legantioma . Účastnil se syrsko-libanonské operace v létě 1941. V září 1941 byl zapsán do důstojnické školy v Damašku a brzy byl povýšen na postgraduálního studenta a přidělen k 2. kanceláři velitelství 1. svobodné francouzské brigády pod velením brigádního generála Pierra Koeniga .

V únoru 1942 byl přidělen k 2. praporu 13. demibrigády cizinecké legie ( 13e DBLE ). Pověřen velením protitankové čety se zúčastnil libyjského tažení a vyznamenal se v bitvách u Bir Hakeim v květnu až červnu 1942, za což byl v rozkazu pro armádu zaznamenán jako „prokázal velmi dobrý vůdčí vlastnosti“ a „jeho lidé jsou neustálým příkladem klidu a odvahy “ .

V září 1942 byl povýšen na poručíka . V říjnu - listopadu 1942 se zúčastnil bitev u El Alameinu , po kterých až do května 1943 v bojích tuniského tažení . Povýšen na poručíka , od jara 1944 se účastnil italského tažení a 24. května 1944 byl zraněn v bitvě u Pontecorva .

V srpnu 1944 se zúčastnil vylodění v Provence , osvobození Toulonu, Lyonu a údolí Rhony. Počátkem roku 1945 se zúčastnil bojů alsasko-lotrinské operace .

20. listopadu 1944 mu byl udělen Řád osvobození .

Po skončení války byl jmenován pobočníkem velitele francouzských okupačních sil v Německu generála Koeniga. Demobilizován v roce 1946.

Ve státní službě

Po návratu do Francie Germain pracoval pro chemickou společnost. V roce 1953 byl zvolen starostou Saint-Cheron , sloužil v této funkci až do roku 1965.

V letech 1960 až 1962 byl projektovým manažerem ministerstva války, v letech 1967 až 1968 technickým poradcem ministra války Pierra Messmera .

V roce 1962 byl zvolen do Národního shromáždění jako poslanec ze 14. pařížského obvodu , v letech 1968 a 1973 byl znovu zvolen [3] . V letech 1969–1972 vedl poslanecké sdružení Présence et Action du Gaullisme, v letech 1971–1972 byl místopředsedou strany Svaz demokratů na podporu republiky .

6. července 1972 byl jmenován ministrem pošt a telekomunikací v první vládě Pierra Messmera (do 28. března 1973). Při sestavování druhé Messmerovy vlády 5. dubna 1973 opět nastoupil do funkce ministra pošt a telekomunikací. 2. března 1974 byl ve třetí Messmerově vládě jmenován ministrem pro vztahy s parlamentem a zároveň od 13. dubna úřadujícím ministrem pošt a telekomunikací; setrval v těchto funkcích do 27. května 1974.

Po skončení své politické kariéry byl v letech 1975 až 1982 prezidentem Francouzské televizní distribuční společnosti (společnosti), odpovědné za vytvoření a distribuci kabelové televize v zemi.

V prosinci 2010 byl zvolen členem Rady Řádu osvobození, od roku 2012 je členem Správní rady Národní rady obcí „Společník osvobození“.

Poté, co na podzim roku 2020 zemřeli tři držitelé Řádu osvobození najednou: Edgar Thomé († 9. 9. 2020), Pierre Simone († 5. 11. 2020) a Daniel Cordier († 11 /20/2020) zůstal Hubert Germain posledním žijícím nositelem Řádu osvobození a 25. listopadu 2020 byl prezidentským dekretem jmenován čestným kancléřem Řádu osvobození [4] .

Zemřel 12. října 2021 [5] . Národní rozlučkový ceremoniál se konal 11. listopadu 2021 v Arc de Triomphe v Paříži a ve Fort Mont-Valérien . Byl pohřben ve speciální kryptě památníku Fighting France Memorial ve Fort Mont-Valérien [6] [7] .

Ocenění

Bibliografie

Poznámky

  1. ↑ Trouillard S. Hubert Germain inhumé au Mont-Valérien, la flamme de la resistance brûle encore - 2021.
  2. ↑ Fichier des personnes decédees
  3. ↑ Hubert Germain - Base de données des députés français depuis 1789  : [ arch. 05.03.2021 ] : [ fr. ]  // Národní shromáždění. — Datum přístupu: 05.03.2021.
  4. ↑ Decret du 25. listopadu 2020 důležitá nominace du Chancelier d'honneur de l'Ordre de la Liberation (Conseil national des communes "Compagnon de la Liberation")  : [ fr. ]  // Legifrance. - 2020. - 26. listopadu. — Datum přístupu: 05/02/2021.
  5. ↑ Stephanie Trouillard. Le dernier compagnon de la Liberation Hubert Germain est décédé, une page d'Histoire se tourne  : [ arch. 12. 10. 2021 ] : [ fr. ]  // Francie24. - 2021. - 12. října. — Datum přístupu: 10.12.2021.
  6. ↑ Hubert Germain, dernier compagnon de la Liberation, est mort  : [ arch. 12. 10. 2021 ] : [ fr. ]  // Le Figaro. - 2021. - 12. října. — Datum přístupu: 10.12.2021.
  7. ↑ Stephanie Trouillard. Hubert Germain inhumé au Mont-Valérien, la flamme de la résistance brûle encore  : [ arch. 21. 11. 2021 ] : [ fr. ]  // Francie24. - 2021. - 11. listopadu. — Datum přístupu: 21. 11. 2021.
  8. ↑ Jean-Laurent Turbet. Hubert Germain Grand Croix de la Légion d'Honneur  : [ arch. 05.03.2021 ] : [ fr. ]  // Le Blog des Spiritualites. - 2018. - 13. června. — Datum přístupu: 05.03.2021.
  9. ↑ 1 2 Decret ze dne 30. prosince 2017 portant élévation aux dignités de Grand'Croix et de Grand Officier  : [ fr. ]  // Legifrance. - 2017. - 31. prosince. — Datum přístupu: 05/09/2021.
  10. ↑ 17. listopadu - Hubert Germain (13 DBLE) élevé à la dignité de Grand officier de la Legion d'honneur  : [ arch. 05.03.2021 ] : [ fr. ]  // Sur les chemins de la 1ère DFL 1940-1945. - 2014. - 19. listopadu. — Datum přístupu: 05.03.2021.
  11. ↑ 1 2 Decret du 11 juillet 2014 portant élévation aux dignités de Grand'Croix et de Grand Officier  : [ fr. ]  // Legifrance. - 2014. - 13. juillet. — Datum přístupu: 05/09/2021.
  12. ↑ 1 2 3 4 5 6 Hubert Germain  : [ arch. 05.02.2021 ] : [ fr. ]  // Musée de l'Ordre de la Liberation. — Datum přístupu: 05.03.2021.
  13. ↑ Londres va decorer les quatre derniers compagnons de la Liberation  : [ arch. 05.03.2021 ] : [ fr. ]  // Le Figaro. - 2020. - 17. června. — Datum přístupu: 05.03.2021.

Literatura

Odkazy