Život a osud (hra MDT)

"Život a osud"  - hra Akademického malého činoherního divadla - Divadlo Evropy , inscenovaná režisérem Levem Dodinem v roce 2007 podle stejnojmenného románu V. S. Grossmana

Historie hry

Hra "Život a osud" začala jako studentské představení kurzu L. A. Dodina na St. Petersburg State Academy of Theatre Arts (nyní - RGISI ), promoce v roce 2007. Studenti začali pracovat na románu od prvních měsíců studia. Během přípravy představení studenti odcestovali do Norillagu a Osvětimi .

Postupně se ke studentskému představení přidali dospělí umělci divadla . První otevřená zkouška šatů se konala v Petrohradě 12. ledna 2007. Premiéra představení se konala v Paříži 4. února 2007, v Norilsku 3. března 2007, v Petrohradě 24. března 2007.

Tvůrci hry

Hra a inscenace Lev Dodin

Umělec Alexey Poray-Koshits

Kostýmní výtvarnice Irina Tsvetková

Světelný designér Gleb Filshtinsky

Režisér Valery Galendeev

Hudební režie Michail Alexandrov, Evgeny Davydov

Lektoři Jurij Vasilkov, Jurij Khamutjanskij, Natalia Kolotova, Oleg Dmitriev , Vladimir Seleznev

Ocenění za výkon

• " Zlatý podhled " (2007) v nominacích "Nejlepší výkon na velké scéně", "Nejlepší režisérská práce", "Nejlepší výprava", "Nejlepší herečka" ( Taťána Šestaková za roli Anny Semjonovny Shtrumové)
• " Zlatá maska " (2008) v nominaci "Nejlepší výkon velké formy"

Touring

• 2007 - Moskva, Norilsk, Paříž (Francie)
• 2008 - Moskva, Bukurešť (Rumunsko), Lyon (Francie), Paříž (Francie), Milán (Itálie)
• 2009 - Paříž (Francie), New York (USA), Záhřeb (Chorvatsko), Štrasburk "Francie"
• 2010 - Haifa (Izrael), Tel Aviv (Izrael), Perth (Austrálie)
• 2011 - Milán (Itálie), Hamburk (Německo), Reggio Emilia (Itálie)
• 2012 - Voroněž
• 2013 – Moskva, Varšava (Polsko)
• 2015 – Minsk (Bělorusko)
• 2017 — Gubkin, Zheleznogorsk, Stary Oskol
• 2018 – Londýn (Spojené království)

Postavy a účinkující

• Anna Semjonovna Shtrum  — Taťána Šestaková
• Victor Pavlovich Shtrum , její syn  - Sergey Kuryshev
• Lyudmila , jeho manželka - Ekaterina Kleopina, Elena Solomonova
• Nadia , jejich dcera  - Ekaterina Kleopina, Daria Rumyantseva , Daria Lenda
• Zhenya , Lyudmila sestra  - Alena Starostina, Ekaterina Kleopina, Elizaveta Boyarskaya
• Abarchuk , první manžel Ludmily  - Vladimir Seleznev, Artur Kozin
• Krymov  — Alexey Zubarev, Michail Samochko
• Barchatov, Kovčenko  - Igor Černěvič
• Ugarov  — Pavel Gryaznov
• Šišakov; Getmanov  — Alexander Koshkarev
• Sevastjanov; Ikonnikov  — Oleg Rjazancev
• Sokolov  - Sergey Shchipitsyn, Alexey Morozov , Stanislav Nikolsky
• Mostovskoy  - Igor Ivanov , Sergej Kozyrev
• Liss  - Oleg Dmitriev , Evgeny Sannikov
• Ershov  - Dmitrij Lugovkin, Stepan Pivkin, Alexej Morozov , Andrey Kondratiev, Stanislav Nikolsky
• Osipov  - Ivan Nikolaev, Vladimir Zacharjev
• Novikov  - Danila Kozlovský , Sergej Vlasov , Artur Kozin
• Pořádkový — Dmitrij Volkostrelov  , Stanislav Tkachenko, Nikita Vasiliev, Leonid Lucenko
• Vershkov  - Semjon Aleksandrovskij, Dmitrij Lugovkin, Stanislav Nikolskij, Nikita Sidorov
• Monidze  - Georgy Tsnobiladze, Sergey Seregin, Sergey Seregin, Yaroslav Dyachenko
• Specialista  - Denis Utkin, Maxim Pavlenko, Artur Kozin, Stanislav Tkachenko
• Pavljukov  - Anatolij Kolibjanov, Ivan Čepura
• Ochranka a řidič  - Ivan Nikolaev, Adrian Rostovsky, Oleg Gayanov

Recenze představení

• Hra „Život a osud“ je uměleckou událostí v životě společnosti nejen v rámci divadelního procesu. Dodin spolu s Grossmanem dnes připomíná, že bez živého vzduchu národ zaniká, generace se dusí. Bez živého vzduchu hynou mysl a talenty, hynou slabé a silné povahy, ztrácejí orientaci, čestní lidé selhávají, páchají se dobré krutosti, umírají vědy a ctnosti. (Ninel Ismailova)
• Volejbalová síť, která diagonálně rozděluje prázdné jeviště, je kovová, je pro všechny stejná a všem připomíná hranici svobody. Za touto mřížkou se zrcadlí stavba vězňů dvou koncentračních táborů, německého a sovětského, rozeznatelně je hrají stejní herci. (Nikolaj Pesochinský)
• Pro Lva Dodina bylo hlavní téma románu – téma podobností mezi totalitním sovětským a fašistickým systémem – spojeno s režisérovým neustálým zájmem o problém nevyhnutelné mutace, která nastává u myšlenky ve chvíli, kdy se stává ideologie. (Olga Egoshina)

• Toto představení není o stalinismu, ani o Stalingradu, ani o holocaustu. Ne o NSDAP a NKVD. Ne o Kominterně a kolektivizaci. Ne o životě nás šesti na 8 metrech čtverečních. m. A o tom, jak krutě to člověka zdeformovalo. Podle toho - rodiny, lidé, země. A také geny. (Elena Dyáková)
• Cestovní představení velkého souboru pod vedením režiséra Lva Dodina v rámci divadelního festivalu „Days of Lessing: O všem na světě“ se stalo jakýmsi epickým poselstvím – jde o neuvěřitelně jasnou a silnou historickou rekonstrukci, představení na nejvyšší úroveň ruského divadla. Ano, stojí za zdůraznění – „ruština“ – dostáváme příležitost pocítit svou kůží to, čemu se říká „hraní na limit“. (Daniela Bart)
• Někdy se může zdát, že občan Dodin v tomto představení porazil básníka Dodina. Nechce nás rozesmát ani rozbrečet. Někdy se nás na úkor umění snaží přimět přemýšlet a chápat. A jen v určitých momentech vás Schubertova hudba, povznášející se nad všechny ideologie, chytne pod krkem. (Gleb Sitkovsky)
• Dodinova režie, jako vždy, nesoucí morální poselství, posouvá děj po mnoha časových vektorech najednou, čímž je činí společně přítomnými, a vnější nepořádek na scéně odráží zmatek v myslích, které v minulém století mohly být „monopolizovány ideologie dobra a spravedlnosti náboženského státu“ , přičemž toto vše, jak autor ústy jednoho vězně naznačuje, není o nic důležitější než „každodenní lidská laskavost“ (Provvedini Claudia)

Odkazy

Stránka představení na webu divadla