Jan Zayitz | |
---|---|
čeština Jan Zajíc | |
Portrét zajíce na pamětní desce v Praze | |
Datum narození | 3. července 1950 |
Místo narození | Vítkov , Československo |
Datum úmrtí | 25. února 1969 (18 let) |
Místo smrti | Praha , Československo |
Státní občanství | Československo |
obsazení | student , disident |
Ocenění a ceny | ulice Jana Zayitsy [d] Čestná medaile T. G. Masaryka [d] |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Jan Zajíc ( česky Jan Zajíc ; 3. července 1950 , Vítkov – 25. února 1969 , Praha ) je český student, který se po vstupu sovětských vojsk do Československa upálil v centru Prahy . V české publicistice je známá jako "Pochodeň č. 2" ( česky Pochodeň č. 2 ) [1] [2] , Pochodeň č. 1 - Jan Palach .
Jan Zajíc se narodil ve městě Vítkov na severovýchodě dnešní České republiky v roce 1950 jako syn Jaroslava a Marty Zajícových [3] . Vystudoval střední školu a v roce 1965 nastoupil na železniční průmyslovku v Šumperku , aby se co nejdříve dostal k povolání a pomohl rodině, ve které byly kromě Jana ještě dvě děti.
Zajícovo mládí prošlo na pozadí bouřlivých politických událostí: krátkého období politických reforem známých jako Pražské jaro a poté invaze vojsk SSSR a dalších zemí východního bloku, která se stala odpovědí na demokratizaci Československa. . Zajíts, stejně jako většina Čechů, byl proti vojenské intervenci Varšavské smlouvy do politiky Československa. Vystupoval na veřejných debatách [4] a později spolu se skupinou studentů v Šumperku zorganizoval hladovku na protest proti sovětské okupaci.
Student Univerzity Karlovy Jan Palach spáchal 16. ledna 1969 sebeupálení na protest proti vstupu sovětských vojsk do Československa. Tento čin udělal na Zajíce hluboký dojem. Přijel na pár dní do Prahy a zúčastnil se Palachova pohřbu, který se změnil v masovou demonstraci. Zayits očekával, že ostatní lidé budou následovat Palachův příklad, ale když se tak nestalo, začal se připravovat [5] .
25. února 1969 přijel Jan Zajic spolu se třemi spolužáky opět do Prahy. Vyšel na Václavské náměstí a u vchodu do domu číslo 39 se polil benzínem a zapálil [6] . Zayits nestihl vyběhnout ze vchodu a na místě zemřel. Stalo se tak v den 21. výročí převzetí moci komunisty v Československu.
Československá bezpečnostní služba se po sebevraždě Zajíce bála veřejného pokřiku, a tak se jeho pohřeb nekonal v Praze, ale na Vítkově, smutečního obřadu se zúčastnilo na osm tisíc lidí [4] . Posmrtnou masku sejmul sochař Olbram Zoubek , který totéž předtím udělal pro Jana Palacha.
Mezi papíry nalezenými v kufříku u těla Zajíce byl lístek - poslední výzva rodině.
Máma, táta, bratr, sestra!
Než budete číst tento dopis, budu mrtvý nebo blízko smrti. Vím, jakou těžkou ránu pro tebe můj čin bude, ale žádám tě, aby ses na mě nezlobil. Bohužel nejsme na tomto světě sami. Nedělám to proto, že bych byl životem unavený, naopak si ho příliš vážím. Doufám, že můj čin zlepší život. Vím, jakou cenu má život, a vím, že je to to nejcennější. Ale chci pro tebe hodně, pro všechny, takže musím hodně platit. Po mém činu neztrácejte odvahu, ať se Jacek více učí a Martychka také. Nikdy se nesmíte smířit s nezákonností, ať už je jakákoli. Moje smrt tě k tomu zavazuje. Je mi líto, že tě už nikdy neuvidím, nebo to, co jsem tak miloval. Odpusť mi, že se s tebou tak často hádám. Nedovol, abych vypadal jako blázen.
Pozdravuj chlapy, řeku a les.
Až budete číst tento dopis, budu už mrtev nebo velmi blízko smrti. Vím, jak velmi vážnou ránu vám svým činem způsobím, ale nezlobte se na mne. Želbohu, nejsme na světě jenom sami. Nedělám to proto, že by mne omrzel život, ale právě proto, že si ho až příliš vážím. Svým činem ho snad zajistím lepším. Znám cenu života a vím, že je to nejdražší. Ale já hodně chci pro vás, pro všechny, a proto musím hodně platit. Po mém činu nepodléhejte malomyslnosti, ať se Jacek učí víc a Martička taky. Nesmíte se nikdy nesmát s nespravedlností, ať je držetv. Moje smrt vás k tomu zavazuje. Je mi líto, že už nikdy neuvidím vás ani to, co jsem měl tak rád. Odpusťte, že jsem se s vámi tolik hádal. Nenechejte ze mě udělat blázna.
Pozdravujte kluky, řeku a les.V období normalizace byl čin Jana Zajíce i jeho samotné jméno ututláno. Janova matka byla propuštěna ze školy, kde pracovala jako učitelka, a její mladší sestra Marta nemohla studovat vysokou školu [7] . Po pádu komunistického režimu byla Zajicova vzpomínka zvěčněna na mnoha místech spojených s jeho životem. Hlavní městské náměstí ve Vítkově dostalo jméno Zajic [8] , po něm bylo pojmenováno i náměstí v Šumperku a v roce 1992 magistrát města udělil Zajícovi posmrtně titul čestného občana [9] . V Praze na Václavském náměstí je památník Jana Palacha, Jana Zajíce a dalších obětí komunismu. Nedaleko, před budovou Národního muzea ČR, je do dlažby zapuštěn bronzový kříž, který je dalším památníkem Palacha a Zajíce.
V roce 1991 československý prezident Václav Havel posmrtně udělil Janu Zajícovi Řád Tomáše Garrigue Masaryka I. třídy. Od roku 1992 působí na Vítkově Dobročinná nadace Jana Zajíce, která uděluje ceny teenagerům, kteří dosáhli vynikajících úspěchů v různých soutěžích, charitativní činnosti nebo se dopustili hrdinského činu, jako je záchrana lidského života [8] .
Reliéf na zdi průmyslové školy v Šumperku, kde Jan Zajitz studoval
Busta a pamětní deska na zdi školy na Vítkově
Památník obětem komunismu na Václavském náměstí
Křižovatka ulic Jana Palacha a Jana Zayita ( Most , Ústecký kraj )
Hrob Jana Zajitze na Vítkově hřbitově
![]() |
|
---|