Wagnerův zákon

Wagnerův zákon - trend růstu veřejného sektoru ekonomiky : vládní výdaje rostou rychleji ve srovnání s růstem národní produkce. Zákon poprvé popsal německý ekonom Adolf Wagner v roce 1892.

Historie

Německý ekonom Adolf Wagner vydal v roce 1892 své Základy politické ekonomie [2] . V této práci autor poprvé poukázal na statistický trend, v jehož důsledku rostou vládní výdaje a roste i podíl veřejného sektoru. V roce 1958 v knize Richarda Musgravea a Alana Peacocka Classic of Public Finance Theory [3] autoři definují tento trend jako zákon zvyšování vládních výdajů .

Definice

Podle definice J. R. Aronsona a E. F. Otta je Wagnerův zákon tendencí ke zvyšování vládních výdajů v poměru k růstu národního důchodu [4] . Růst hrubého domácího produktu ( HDP ) tedy vede ke zrychlení růstu vládních výdajů [1] .

Wagnerův model

Podle obrázku „ Závislost vládních výdajů na růstu HDP “ je objem HDP a výše vládních výdajů pak existuje následující mocenská závislost [1] : $X$ $G$

G=mX^{\Theta }

kde a jsou parametry a , a . $m$ $\Theta$ $m>0$ $\Theta >1$

Podle Wagnerova zákona je elasticita vládních výdajů k HDP větší než jedna, což znamená, že ekonomický růst působí jako akcelerátor růstu vládních výdajů. V tomto ohledu někteří výzkumníci interpretují tento zákon jako zvláštní případ rohatkového efektu . Dlouhodobě roste role státu a roste i rozsah veřejného sektoru [1] .

Důvody pro expanzi veřejného sektoru

A. Wagner určil důvody růstu vládních výdajů v souvislosti s přirozeným vývojem civilizace. Navíc se domníval, že určitou úroveň poměru vládních výdajů k národnímu důchodu nelze překročit. Důvody expanze veřejného sektoru jsou v dlouhodobém horizontu spojeny s nárůstem počtu a hustoty obyvatelstva, což s sebou nese poptávku po veřejných statcích [4] .

Neustálý růst veřejných výdajů je způsoben následujícími důvody [5] :

sociálně-politické - dlouhodobě dochází k výraznému rozšiřování sociálních funkcí státu, ze strany státu je vyžadováno větší úsilí o udržení veřejného pořádku, důchodové pojištění, pomoc obyvatelstvu při živelných pohromách a katastrofách ;
ekonomicko - vědeckotechnický pokrok vyžaduje zvýšení veřejných výdajů na vědu, různé investiční projekty. A poptávka po službách v oblasti vědy, kultury a charitativních aktivit roste rychleji než příjmy (to znamená, že jejich příjmová elasticita je větší než jedna);
historické - stát se uchýlí ke krytí nepředvídaných výdajů vydáním státního úvěru, rok od roku dochází k nárůstu velikosti státního dluhu v důsledku úroků z úvěru, nákladů na jeho obsluhu.

Testování Wagnerova zákona

Zákon _ _ _ byl potvrzen.

Kritika

Wagnerův zákon nebyl potvrzen v pracích Wagnera a Webera (1977), Peltzmana (1980), Andersona (1986) [4] , D. Durevalla a M. Henreksona (2010) [1] .

Viz také

Poznámky

↑ 1 2 3 4 5 6 Balatsky E.V. Wagnerův zákon, Armey-Rahnova křivka a paradox bohatství // Společnost a ekonomika. - 2010. - č. 9 . - S. 80-97 .
↑ Wagner A. Grundlegung der politischen Ökonomie . - Lipsko: C. F. Winter, 1892. - S. 929.
↑ Musgrave R. , Peacock A. Úvod // Klasika v teorii veřejných financí. - Londýn: Macmillan, 1958. - S. 244.
↑ 1 2 3 4 Aronson J.R., Ott E.F. Růst veřejného sektoru // Panorama ekonomického myšlení konce XX století / Ed. D.Greenaway, M.Blini, I.Stuart. - Petrohrad. : Ekonomická škola , 2002. – svazek 1 . — S. 645-646, 655-658 . — ISBN 5-900428-66-4 .
↑ Afanasiev M.P., Afanasiev Ya.M. Metodologické a teoretické základy formulace zákona A. Wagnera. Přístupy k jeho testování // Problematika řízení státu a obcí. - 2009. - č. 3 . - S. 47-70 .