Western Synchronous Grid je jednou ze dvou hlavních regionálních AC synchronních sítí v Continental States Transmission Grid . Další hlavní synchronní sítí je Eastern Synchronous Network . V severoamerickém energetickém systému jsou také tři pomocné synchronní sítě – Quebec , Texas a Aljaška .
Všechny elektrické podsítě Western Synchronous Network jsou za normálních podmínek elektricky propojeny a pracují na nominální synchronní frekvenci 60 Hz. Západní synchronní síť se rozprostírá od jihu západní Kanady k Baja California v Mexiku a na východ přes Skalisté hory až po Great Plains .
Synchronní mohou být navzájem propojeny přes vysokonapěťové stejnosměrné elektrické vedení (DC spoje ), jako je Pacific DC Intertie mezi pacifickým severem a jihem; nebo s proměnnými frekvenčními transformátory (VFC), které umožňují řízení toku energie a funkční izolaci nezávislých střídavých frekvencí na každé straně. Existuje šest stejnosměrných spojů s východní synchronní sítí v USA a jedno v Kanadě [1] a existují návrhy na přidání čtyř dalších spojů [2] . Západní synchronní mřížka není vázána na aljašskou synchronní mřížku.
13. října 2009 bylo oznámeno, že SuperStation Tres Amigas propojí východní, západní a texaskou synchronní síť prostřednictvím tří supravodivých spojů o výkonu 5 GW [3] . Do roku 2017 byl rozsah projektu redukován, byla vybudována pouze infrastruktura pro nedaleké větrné elektrárny napojené na západní síť [4] .
V roce 2015 byla spotřeba energie WECC 883 TWh, rozdělená zhruba rovným dílem mezi průmyslovou, komerční a rezidenční spotřebu. Letní odběrová špička byla 151 GW, zatímco zimní špička (2014-2015) byla 126 GW [5] .
Instalovaný výkon v síti v roce 2015 činil 265 GW. Zemní plyn vyprodukoval 266 TWh při účiníku 29 %, uhlí 217 TWh při 61 %, vodní elektrárny 197 TWh při 32 %, jaderné elektrárny 60 TWh při 80 %, vítr 41 TWh při 21 %, solární energie - 18 TWh na 18 % [5] .