Zykov, Sergej Alexandrovič

Sergej Alexandrovič Zykov
Datum narození 1907
Datum úmrtí 1974
Země
obsazení učitel mrtvých
Ocenění a ceny Ctěný školní učitel RSFSR

Sergej Alexandrovič Zykov (1907-1974) - sovětský učitel neslyšících , doktor pedagogických věd, profesor. Ctěný učitel RSFSR (1960). Tvůrce systému výuky jazyků pro neslyšící děti se zavedením oborové praktické výuky do vzdělávacího procesu.

Životopis

Sergej Alexandrovič Zykov vystudoval druhý stupeň školy v Tveru. Prošel učitelskou praxí a v 18 letech byl jmenován učitelem a ředitelem Poddubyevského školy.
Od té doby se věnuje školství (veřejné školství).
Se začátkem druhé světové války se dobrovolně přihlásil do Lidových milicí, během roku byl obyčejným kulometčíkem, minometníkem a účastnil se bojů o Moskvu. Vystudoval dělostřeleckou školu a vrátil se na frontu jako velitel čety topografického průzkumu; později byl jmenován náčelníkem štábu dělostřeleckého praporu. V únoru 1946 byl demobilizován. Za účast v nepřátelských akcích byl S. A. Zykov oceněn dvěma řády a dvěma medailemi.
V březnu 1946 začal S. A. Zykov pracovat v Defektologickém ústavu Akademie pedagogických věd RSFSR, kde byl vědeckým pracovníkem, akademickým tajemníkem a od roku 1948 vedl sektor pro vzdělávání a výchovu neslyšících dětí.

S. A. Zykov byl více než 20 let členem defektologické sekce UMS, členem redakční rady „Život neslyšících“, členem odborné komise pro pedagogické vědy Vyšší atestační komise.

Pracoval ve Výzkumném ústavu defektologie Akademie pedagogických věd SSSR, zabýval se vzděláváním a výchovou neslyšících dětí (v letech 1948–1974);

pod vedením S.A. Zykova a za jeho přímé účasti probíhal výzkum různých problémů pedagogiky neslyšících, relevantních pro odpovídající období ve vývoji školy pro neslyšící děti.

V roce 1954 vyšla práce S. A. Zykova „Metody vyučování a výchovné práce v hodině ve škole pro hluchoněmé“, která byla vedoucím příručky „Výuka ve škole pro hluchoněmé“.
V roce 1961 vydal S. A. Zykov monografii „Výuka neslyšících dětí jazyku na základě utváření řečové komunikace“.
Systém výuky jazyků, který vyvinul, se rychle rozšířil po celé zemi i v zahraničí (zejména v socialistických zemích).
Na základě výzkumu S. A. Zykova a jeho pracovníků byly vyvinuty nové programy a učební pomůcky; napsal nový "Primer", učebnice.

Metodická příručka „Výuka jazyka neslyšících dětí“, vydaná v roce 1959, odhalila veškerou práci v přípravné třídě při výuce daktylštiny, ústní řeči, gramotnosti a po mnoho let zůstala příručkou pro učitele a vychovatele.

Řada jeho vědeckých prací byla publikována až po jeho smrti.

Publikace [1]

  1. Archiv.
  2. Autobiografie // Archiv S. A. Zykova, 1925.
  3. Metody počáteční výuky hluchoněmých dětí ruskému jazyku. M.: Uchpedgiz, 1940. S. 75.
  4. Reakce na recenze // Archiv S. A. Zykova, 1940.
  5. Stav a úkoly výchovné práce škol pro hluchoněmé děti // Výchovná a výchovná práce ve školách pro hluchoněmé a pomocné školy. Bulletin 11-12. M.: Narkompros RSFSR, 1940. str. 5-17.
  6. Učit neslyšící děti číst a psát. M.-L., 1947. S. 160.
  7. Stav znalostí a dovedností v ruském jazyce u žáků přípravné třídy školy pro hluchoněmé děti // Výchovně-výchovná práce ve speciálních školách. M.: Uchpedgiz, 1948. Vydání. III-IV. str. 3-28.
  8. Ke zkvalitnění práce při výuce hluchoněmých dětí ruskému jazyku // Výchovná a výchovná práce ve speciálních školách. M.: Uchpedgiz, 1951. Vydání. I-II. str. 3-29.
  9. Metody vyučování a výchovné práce ve třídě ve škole hluchoněmých // Lekce ve škole hluchoněmých. M.: Uchpedgiz, 1954. s. 53-76.
  10. Problém formování řeči u hluchoněmých dětí jako prostředek komunikace // Výchovná a výchovná práce ve speciálních školách. M.: Uchpedgiz, 1955. Vydání. III. s. 23-38.
  11. Výuka jazyka neslyšících dětí na základě utváření řečové komunikace. M, 1961. S. 360.
  12. K charakteristice výzkumných metod k problémům pedagogiky neslyšících // Materiály pro seminář o metodice výzkumu pedagogiky neslyšících. Kyjev, 1968. S. 7-10.
  13. Rozvoj neslyšících dětí je nejdůležitějším problémem sovětské neslyšící pedagogiky současnosti // Abstrakty zpráv. Šesté vědecké zasedání defektologie. M., 1971. S. 197-199.
  14. Problémy sovětské pedagogiky neslyšících // Otázky pedagogiky neslyšících. Uch. poznámky MGPI. M., 1972. S. 3-21.
  15. Využití předmětově-praktické činnosti ve výuce neslyšících studentů / Ed. S. A. Zyková. M .: Pedagogika, 1976. S. 144.
  16. Metody výuky jazyka neslyšících dětí. M.: Vzdělávání, 1977. S. 200.

Ocenění

Poznámky

  1. ↑ Hlavní vědecké práce a publikace (nepřístupný odkaz) . Získáno 2. července 2017. Archivováno z originálu dne 26. června 2017. 

Literatura

  1. Dyachkov A. I. O tvůrčí spolupráci Ústavu defektologie s učiteli speciálních škol // Výchovná a výchovná práce ve speciálních školách. M.: Uchpedgiz, 1954. Vydání. II. str. 3-13.
  2. Vygotsky L.S. Principy sociální výchovy hluchoněmých dětí // Problémy defektologie. M.: Vzdělávání, 1995. S. 58-71.
  3. Zykov S. A. Výuka neslyšících dětí jazyku na základě utváření řečové komunikace (fragment) // Výchova a vzdělávání dětí s vývojovými poruchami. – 2013. – č. 3. - S. 43-51.

Odkazy