Vynález (z latinského inventio find; vynález, v pozdně latinském významu - [původní] fikce) - malé dvou- a tříhlasé kusy vícehlasého skladiště , psané různými typy polyfonní techniky: ve formě imitace , kánonu , jednoduchý a složitý kontrapunkt. Johann Sebastian Bach psal vynálezy a sinfonie ( německy: Inventionen und Sinfonien [1] ) pro své studenty jako průpravná cvičení před fugou , aby dosáhli úplné nezávislosti prstů a rozvinuli schopnost hrát na cembalo složitou polyfonní hudbu . Název pro své hry vybral skladatel přesně, protože jeho vynálezy jsou opravdu plné invencí, vtipných kombinací a střídání hlasů. Termín poprvé použil skladatel Clement Janequin v 16. století .
Ve vynálezu je obvykle nějaký zvláštní kompoziční a technický nápad, např. první 2hlasý vynález J.S.Bacha je založen na 2 motivech, které jsou rozvíjeny různými způsoby: v přímém pohybu, v inverzi, ve zvětšení, v dvojitý kontrapunkt s různými indikátory permutací. Termín „vynález“ se poprvé vyskytuje ve sbírce vícehlasých šansonů K. Zhanekena , vydané v roce 1555 [2] , v barokní Itálii - v názvech sbírek C. Negri (1604) [3] , B. Marini ( 1629) [4] , F A. Bonporti (1712) [5] a mnoho dalších. ostatní
Nejznámější je 15 dvoudílných vynálezů (BWV 772–786) a 15 třídílných vynálezů („sinfonias“, BWV 787–801) od Bacha, které skladatel považoval za stylistické a technické cvičení pro pokročilé ve hře. clavier . Ve 20. století, v souvislosti s obecným trendem oživení polyfonní techniky v žánru invence (interpretováno velmi volně), A. Berg (3. dějství opery " Wozzeck "), B. Martin (Invence pro orchestr) , R. K. Shchedrin („Polyfonický zápisník“), B. I. Tiščenko (12 vynálezů pro varhany), A. Jolivet (12 vynálezů pro dechové a smyčcové kvintety, trubku a trombon), S. A. Gubaidulina (Vynález pro klavír) a další skladatelé.
Slovníky a encyklopedie |
|
---|---|
V bibliografických katalozích |