Inkizhinov, Valerij Ivanovič

Valerij Inkižinov
Valery Inkijinoff
Datum narození 25. března 1895( 1895-03-25 ) [1]
Místo narození
Datum úmrtí 26. září 1973( 1973-09-26 ) [2] (ve věku 78 let)
Místo smrti
Státní občanství  Ruské impérium SSSR Francie
 
 
Profese herec , divadelní režisér , filmový režisér
IMDb ID 0409105

Valery Ivanovič Inkizhinov ( fr.  Valéry Inkijinoff ; 25. března 1895 , Bokhan , provincie Irkutsk , podle jiných zdrojů Irkutsk  - 26. září 1973 , Brunoy , department Essonne , Francie ) - sovětský a francouzský filmový herec , filmový a divadelní režisér , učitel burjatského původu . Působil také v Německu a Velké Británii .

Životopis

Valerij Inkižinov se narodil 25. března 1895 v Irkutské provincii Ruské říše v rodině učitele. V roce 1915, po absolvování gymnázia, vstoupil na Petrohradský polytechnický institut . Studoval v ateliéru V. E. Meyerholda . Herečka A. Smirnova-Iskander vzpomínala [3] :

Inkizhinov si nás všechny podmanil a především Meyerholda svou virtuózní akrobatickou a plastickou technikou. Jeho pružnost a obratnost pohybů byly nadpřirozené, připomínaly plasticitu tygra, kočky.

V roce 1920 se přestěhoval do Moskvy , studoval v dílně Lva Kuleshova , pracoval v Meyerholdově divadle, byl jeho asistentem při inscenaci hry "Smrt Tarelkina". Později si vzpomněl [4] :

Sešli jsme se u Kuleshova v prostorné chladné místnosti, dělali jsme všechno: kino, tělocvik, přednášky, vaření... V jednom rohu hrál Pudovkin pantomimu. V jiném Ejzenštejn prováděl montážní experimenty. Kuleshov přicházel a odcházel, zde poradil, tam opravil chybu...

V roce 1925 poté, co si zahrál malou roli v Kuleshovově filmu " Veselý kanár ", připravoval natáčení filmu "Lust Bazaar" podle scénáře Tarase Nemčinova (tedy Grigorije Alexandrova a Sergeje Ejzenštejna ). Z mnoha důvodů nebyl film propuštěn. Pracoval jako režisér ve studiu Proletkino.

V následujících letech režíroval jako režisér tři filmy - " Payback " (1926), " The Thief " (1927), " Comet " (1929), které se nedochovaly.

V roce 1928 ztvárnil titulní roli ve filmu Vsevoloda Pudovkina „ Potomek Čingischána “, který mu přinesl světovou slávu.

V roce 1930 se odmítl vrátit do SSSR z Paříže a stal se „přeběhlíkem“. V nahrávce rozhovoru se Stalinem v listopadu 1934 Boris Shumyatsky poznamenal, že po zhlédnutí francouzského filmu Juliena Duviviera „Hlava muže“ se Stalin „ zajímal o herce Inkizhinova, považoval ho za velmi schopného herce. Poukázal na to, že muž marně utekl. Teď si nejspíš kouše lokty, ale už je pozdě “ [5] .

Účast na francouzsko-anglickém filmu " The Battle " (1933) Viktora Turzhanského byla Inkizhinovovým prvním dílem ve Francii. Silný ruský přízvuk a výrazný orientální vzhled navždy určily jeho roli: ve Francii, Velké Británii, Německu a Itálii hrál postavy tajemného Východu - Indy, Číňany, Korejce, Japonce... Tak tomu bylo i ve filmech " Policejní případ 909 " (1933) od Roberta Wiene a " Shanghai Drama " (1938) od Georga Wilhelma Pabsta . V německém propagandistickém filmu „ The Calamity of the Frisians “ (1935) hrál roli sovětského komisaře.

Často hrál ve filmech s ruskou tematikou - " Volha v plamenech " (1934) Viktora Turzhanského, " Michael Strogoff " (1956) od Carmine Gallone , " Triumf Michaila Strogoffa " (1961) Viktora Turzhanského, " Doktor z Stalingrad “ (1958) Geza von Radvani .

V exilu hrál ve 44 filmech [6] .

Zemřel 26. září 1973 na předměstí Paříže. Byl pohřben na hřbitově Sainte-Genevieve-des-Bois .

Filmografie

Ředitel

Herec

Literatura

Poznámky

  1. ↑ Valerij Inkijinov // filmportal.de - 2005.
  2. ↑ Internetová filmová databáze  (anglicky) – 1990.
  3. ↑ Zabrodin, Vladimír. Zkušenosti konkrétních filmových studií  (neopr.) . - Litry, 2018. - ISBN 9785041166472 .
  4. ↑ Rybina G., Druon B. Buryat Valery Inkizhinov v evropské kinematografii. Irkutsk, 2007, str. dvacet.
  5. ↑ Záznam rozhovoru mezi I. V. Stalinem a B. Shumjatským při sledování filmů „Hlava muže“ (Francie), „Čapajev“, kroniky 7.–8. listopadu 1934 . Datum přístupu: 11. února 2014. Archivováno z originálu 16. ledna 2018.
  6. ↑ Olga Lakhovskaya. "Buryats in European Cinema"//noviny "Kopeyka" 1. listopadu 2006 . Staženo 30. listopadu 2018. Archivováno z originálu 22. května 2017.

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky
Genealogie a nekropole