Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR _ _ Centrála se nachází v Praze , pobočka je v Brně [1] .
Ústav je de facto regulátorem českého jazyka a jeho doporučení k normám užívání českého jazyka jsou ve školství, médiích a dalších považována za povinná, i když nemají legislativní platnost.
Činnost ústavu zahrnuje základní lingvistický výzkum a vydávání monografií, vědeckých časopisů (Naše řeč, Slovo a slovesnost) a článků o bohemismu , jakož i vývoj norem pro slovní zásobu, gramatiku a pravopis českého jazyka. Největší váhu mají publikace, kterým ústav udělil status „ kodifikovaný ” [2] , jako jsou výkladové slovníky českého jazyka, Slovník spisovného jazyka českého a Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost a šlabikář. Pravidla českého pravopisu . Doporučení publikovaná v nových vydáních Ústavu jsou zpravidla následně přijímána MŠMT k použití ve školách. Vydávání publikací ústavu vyvolalo často bouřlivé diskuse, zejména v roce 1993 [3] .
Ústav vznikl v roce 1946 přeměnou bývalého " Kanceláře Slovníku jazyka českého " založeného v roce 1911 bývalou Českou akademií věd a umění. V roce 1953 se ústav stal součástí Československé akademie věd a v roce 2007 Státní výzkumný ústav ČR [4] .
Došlo k neúspěšným pokusům o uzákonění statutu českého jazyka analogicky se zákonem o slovenském jazyce [5] .