Projevuje se příležitostná kreativita v právu
Občanský obrat se nemůže spokojit se stejnými formami jednou stanovenými zákonem nebo zvyklostmi, je nucen je neustále upravovat, odchylovat se od určitých zásad nebo je dále rozvíjet. Vzhledem k tomu, že soud uznává sílu těchto úprav, mění se i stávající zákon. Při naprosté absenci objektivních pramenů práva (jako např. v původní společnosti), s jejich nedostatečností, zastaralostí, nejednotností atd., musí soud sám vytvořit vhodné normy, otevírající ve věci saméřádné právní zásady, hodnocení vzájemného postavení stran, zájmů každého z nich a společnosti a tak či onak se o to druhé snaží. Nebýt však zákonodárce, je soudce v této činnosti obvykle velmi omezen stávajícími právními normami nebo zvyklostmi a názory obvykle konzervativní většiny společnosti. Při vytváření norem je proto musí formulovat ve vztahu k existujícím pravidlům a převládajícím názorům, přičemž se často uchyluje k fikcím a jiným způsobům obcházení překážek svobodné tvořivosti. Příležitostná kreativita je proto obvykle spojena s výkladem existujícího práva a je prodchnuta konzervatismem ; jen v raných fázích společenského života probíhá volněji. A zde je však rozhodnutí nalezené důvtipem soudce obvykle otevřeně schvalováno nebo odsuzováno davem obklopujícím soud a o úspěchu kreativity rozhoduje úspěšná formulace rozsudku, schopnost spojit novou skutečnost s staré incidenty nebo již zavedené právní pojmy.
Příležitostná kreativita se rozvíjí zejména v těch zemích, kde významná část práva vzniká zobecňováním jednotlivých precedentů a kde nás každý nový případ nutí přehodnotit správnost či nesprávnost starých zobecnění ( Anglie , Řím ). Zde se rozvíjejí určité tradice ve vztahu k metodám této tvořivosti; zde se vynalézavost a důvtip soudců projevuje s největší razancí při formulaci rozhodnutí a dává najevo jeho spravedlnost. Při absenci tradic, nerozvinutých obecných zásad činnosti a závislého postavení soudců se náhodná kreativita může snadno naopak obrátit ke svévoli soudců nebo při přílišném ponoření do maličkostí k přehnané pozornosti ke zvláštnostem soudců. daného případu, na úkor obecných zásad - do kazuistiky v tom nejhorším slova smyslu. Nedostatky druhého druhu dominovaly například u předreformních ruských soudů. Nové ruské justiční praxi, která se kvůli nedokonalosti občanských zákonů často musí uchýlit k ležérní kreativitě, je také, byť s mnohem menším opodstatněním, někdy vytýkán přílišný sklon ke kazuistice.