Jak se máš, kapre?

"Jak se vám žije, karasi?"  je ruský dvoudílný celovečerní film z roku 1991 režisérů Michaila Schweitzera a Sofie Milkiny .

Název a děj odkazují na píseň Alexandra Galicha „The Desire of Glory“ (1967), kterou ve filmu hrál, a nakonec se vrací k dětské básni V. P. Kataeva „Radio Giraffe“ (1926): „Zlá štika spěchá / Příčina karasy: / — Jak žiješ, kapre? / — Wow, merci!

Děj

Děj se odehrává na počátku 90. let 20. století . Hlavní události jsou prokládány černobílými flashbackovými snímky , ve kterých bard (v masce Alexandra Galicha ) na bytovém koncertě s kytarou vystupuje s písní „Desire for Glory“ a mezi posluchači se objevují i ​​postavy z filmu.

Plukovník KGB ve výslužbě Innokenty Vsevolodovič Kartoshkin, který odešel do důchodu, nadále vede na své dači kartotéku a záznamy o výsleších lidí, kteří v předchozích letech spolupracovali s výborem. Čas od času jim znovu zavolá, pošle jim poštou předvolání a vyhrožuje, že bude prozrazen jako „prýskač“, znovu požaduje, aby poskytli zprávy o jejich prostředí. Mezi těmito lidmi jsou politici, spisovatelé, umělci, bývalí disidenti . Patří mezi ně filolog a lidskoprávní aktivista Dmitrij Nikitovič Tiščenko, kterého s Kartoškinem spojují i ​​osobní vztahy – jednou byl Tishchenko, když byl ženatý, v kontaktu s Kartoshkinovou dcerou, která zemřela při porodu. Vnučka Mashenka Kartoshkin vychovávala sama a nikdy ji neukázala Tiščenkovi. Mezitím Mashenka potkává Nikitu, Tiščenkova syna, ale oba netuší, že jsou nevlastní bratr a sestra. Když se Tishchenko dozvěděl, že jeho syn chodí s plukovníkovou vnučkou, snaží se mu zakázat ji vídat, aniž by vysvětlil důvody, což vede k hádce s Nikitou. Tishchenko se pokusí říct KGB, že Kartoshkin vydírá lidi dokumenty o spolupráci, ale major, se kterým mluví, odmítá cokoliv udělat.

Mezitím, když se plukovník dozvěděl, že má ve své dači obrovský sklep, začne se o něj zajímat místní zločinecká skupina . Jedné noci se vloupají do dači a po bití plukovníka hledají cennosti ve sklepě, ale ke svému zklamání najdou jen papírový archiv. Na místo přichází šéf zločinecké skupiny („Malý muž“), který chápe, že z dokumentů plukovníka lze získat značné příjmy. Založí povinnost svých lidí na plukovníkově dači, pozve k sobě lékaře, vytvoří fotokopie dokumentů a začne vydírat Kartoškinovy ​​bývalé "klienty" a vydírat z nich peníze. Kontaktuje také šéfredaktora jednoho z ústředních novin (na kterém má spis i Kartoškin) a domlouvá se na spolupráci.

Tiščenko mezitím shromažďuje známé, kteří kdysi spolupracovali s KGB, a vyzve je, aby zničili plukovníkův archiv. V noci policie zaútočí na lidi z Malého muže, ale všichni zemřou při přestřelce. Tiščenko polije plukovníkův archiv benzínem a zapálí.

V epilogu odehrávajícím se v roce 1993 nabízí londýnská aukce Phillips „archiv plukovníka Kartoshkina“ jako jednu z položek. Malý muž a major KGB o něj smlouvají a v důsledku toho archiv koupí Malého mužíčka. Titulky filmu jdou pod soundtrackem programu " Field of Miracles " s Vladem Listyevem .

Obsazení

Poznámka: Jména postav v titulcích nejsou uvedena a jsou uvedena podle zveřejněného scénáře filmu.

• Nikolaj Pastukhov  jako plukovník Innokenty Vsevolodovič Kartoshkin
• Valery Zolotukhin  - Profesor Dmitrij Nikitovič Tishchenko
• Anna Nazareva jako Mashenka, Kartoshkinova vnučka
• Evgeny Mironov jako Nikita, Masha přítel
• Leonid Kuravlyov - vysoký šéf
• Jevgenij Evstigneev jako Anatoly, disidentský emigrant
• Alexey Zalivalov — Alexander Galich
• Nikolaj Kochegarov - Egorov, soudruh major
• Alexander Kalyagin - Muž, hlava zločinecké organizace
• Pavel Semenikhin - tesař
• Boris Klyuev  - Boris Iljič, umělec
• Victor Makhmutov - Gurevich Kozyuks, karas
• Vladimir Simonov - karas-zástupce
• Georgy Martirosyan - karasský demagog
• Evgeny Kozlovský - vousatý řečník
• Elena Koroleva - Nina
• Irina Litt jako Nelya, zdravotní sestra
• Vera Mayorova - Tiščenkova manželka
• Vladimir Knyazev - Sergej Konstantinovič, šéfredaktor módního časopisu
• Vladimir Tyukin - profesor "Ludoved"
• Valery Malyshev - velitel, organizátor zničení archivu
• Igor Murugov - "Tvrdooký", vedoucí operace na zabavení dače

Filmový štáb

• Scénář: Evgeny Kozlovský ; Sofie Milkina ; Michail Schweitzer
• Režie: Sofya Milkina ; Michail Schweitzer
• Kamera: Alexander Ilkhovsky
• Skladatel: Alexey Zalivalov
• Umělec: Evgeny Chernyaev

Scénář

Scénář filmu, jehož autorem je Jevgenij Kozlovský na nápad a za účasti Sofyi Milkiny [1] [2] , byl poprvé publikován v antologii " Scénáře " pod názvem "Jak to žvýkáš, kapre?" v roce 1990, kdy byl film v procesu natáčení [1] . V 90. letech vyšla také dvakrát ve sbornících [3] [2] . Ve vydání z roku 1995 je scénář doplněn Prologem, který se odehrává v Moskevské oblasti v roce 1971, kdy je Dima (Dmitrij Tiščenko) a jeho žena přítomni u dače známých na koncertu Barda; Dima přitom zjišťuje, že nikdo jiný než podplukovník Kartoshkin, otec jeho milenky Mariny, si staví chatu naproti dači svých známých [2] .

Hlavní děj se podle scénáře odehrává v roce 1990 a epilog v roce 1995. Ve scénáři přitom Tiščenko zabije Kartoškina pistolí před zapálením domu, což se ve filmu nestává. Ve scénáři také není uvedeno, že to byl šéf mafie ("Malý muž"), kdo v aukci koupil plukovníkův archiv.

Kritika

Valery Kichin v poznámce zveřejněné krátce po uvedení filmu jej nazval „filmem o zlatíčkoch “ a poznamenal, že „nikdy si nemyslel, že by o této hanbě a dramatu země mohla být natočena opereta“. Pravda, nuda“ [4] . Kritik poznamenává, že na „dobrých úmyslech“ autorů je „něco trapného“, protože se ukazuje, že „téměř všichni na sebe klepali“, a pak zůstává nejasné „komu, a co je nejdůležitější, co autoři se snaží dosáhnout“ film [4] .

Lev Anninsky poznamenává, že v ději filmu je cosi fraškovitého : „Fraška je zasazena jako stylový referenční rámec“, ale zároveň „fraškovitý stylistický povrch je vždy dramatický, (...) krvácející kontakt se závažností a hloubkou zde nastoleného problému“, který kritik označuje jako „obecnou výpověď“ [5] .

Literatura

• Anninsky L. A. Kapr a štika // Anninsky L. A. Pozdní slzy: poznámky filmového diváka zdarma. M.: Eisenstein-centrum / VGIK, 2006. S. 139-144.

Poznámky

1. ↑ 1 2 Kozlovský E. A. Jak žvýkáš, kapre? .. // Filmové scénáře . Literárně-umělecký a společensko-politický časopis. 1991. č. 3.
2. ↑ 1 2 3 Kozlovský E. A. Jak žvýkáš, kapre? // Duel: sbírka detektivů / ed. E. Khrutsky. M.: Naděžda-1, 1995. S. 130-191.
3. ↑ Kozlovský E. A. Jak žvýkáš, kapre? .. (incestní příběh) // Kozlovský E. A. Sin: Kniha kýče (Zločin. Incest. Vášeň. Láska. Smrt. Smích). M.: ABF, 1993. S. 81-134.
4. ↑ 1 2 Kichin V. Myšlenkové oře typu squadron // Kapitál. 1992. č. 15(73). S. 36.
5. ↑ Anninsky L. A. Kapr a štika // Anninsky L. A. Pozdní slzy: poznámky filmového diváka zdarma. M.: Eisenstein-centrum / VGIK, 2006. S. 140.

Odkazy

• "Jak se vám žije, karasi?" na stránce "Encyklopedie národního filmu"
• Jevgenij Kozlovský. Jak žiješ? .. (incestní příběh)

Tematické stránky	ČSFD Internetová filmová databáze