Karklinsh, Ludwigs

Ludvigs Karklinsh ( lotyšsky Ludvigs Kārkliņš , v sovětském období Ludwig Andreevich Karklin ; narozen 19. srpna 1928 , farnost Edol , region Kuldiga ) je lotyšský muzikolog. Doktor umění, vážený umělecký pracovník Lotyšské SSR (1988).

Po absolvování školy v Kuldiga (1947) pokračoval ve vzdělávání na Yazep Medyn Music School (1947-1951) a poté na Gnessinově hudebním a pedagogickém institutu v Moskvě, kde studoval hudební teorii pod vedením Valentiny Taranushchenko. Po absolvování kurzu v roce 1961 zde nastoupil na postgraduální studium (školitel Viktor Berkov ). V roce 1968 obhájil na Leningradské konzervatoři disertační práci „Ladoharmonická struktura díla N. Ya. Mjaskovského “, na jejímž základě vydal knihu „Harmony N. Ya. Mjaskovského“ (1971). Poté se věnoval studiu díla Janise Ivanova , publikoval recenze několika jeho symfonií v samostatných vydáních, v roce 1982 obhájil na moskevské konzervatoři doktorskou disertační práci „Symfonismus Janise Ivanova a lotyšská symfonická hudba“; Na základě své disertační práce vydal monografii „Janis Ivanov: Postřehy k symfonickému stylu“ (1986).

Do roku 1967 vyučoval na různých hudebních školách v Lotyšsku, v letech 1961-1963. první vedoucí nově otevřeného hudebního a pedagogického oddělení Lotyšské konzervatoře [1] . V letech 1963-1980. vedl v letech 1980-1994 katedru hudební teorie. prorektor pro vědeckou (od roku 1990 pro vědeckou a tvůrčí) práci. V letech 1994-2003 nadále působil na konzervatoři jako vedoucí vědecký pracovník. Vydal učebnici "Metody výuky hudebně teoretických předmětů" ( lotyšsky Mūzikas teorētisko priekšmetu mācīšanas metodika ; 1956, přetištěno 1963), učebnici harmonie (1993, přetištěno 1997), učebnici Muzikas Lotyšska Mūzikas (1997) The Fundajasūals 1998);

V roce 1959 vydal The Musical Alphabet ( lotyšsky : Mūzikas ābece ) — slovník hudebních termínů a názvů, později přetištěný pod názvem Musical Lexicon ( lotyšsky: Mūzikas leksikons ; nejnovější vydání 2013 [2] ). V ruštině publikoval recenzní práce „Symfonická díla v lotyšské hudbě“ (1973) a „Skladatelé a muzikologové sovětského Lotyšska“ (1974), z nichž první vyšla v revidované podobě v lotyštině ( lotyština: Simfoniskie darbi latviešu mūzikā ; 1990).

Člen Svazu lotyšských skladatelů (od roku 1962), v letech 1968-1992. člen představenstva, 1978-1984 Místopředseda, 1984-1992 tajemník.

Důstojník Řádu tří hvězd (2002) [3] .

Poznámky

  1. I. Zeidmane. JVLMA simtgadi gaidot. Mūzikas pedagoģijas katedra un Dejas pedagoģijas katedra Archival copy of May 27, 2021 on the Wayback Machine // Latvijas Radio , 22.10.2019.
  2. "Mūzikas leksikons" - visiem, kas interesējas par mūziku Archivní kopie ze dne 27. května 2021 na Wayback Machine // Apollo.lv , 04/17/2013.
  3. Par apbalvošanu ar Triju Zvaigžņu ordeni un ordeņa Goda zīmēm Archived 27. května 2021 na Wayback Machine // Latvijas Vēstnesis , Nr. 58, 17.04.2002.

Odkazy