Karlsgraben

Karlsgraben
Němec  Karlsgraben
Umístění
Země
ZeměBavorsko
vodní tok
Hlava  
 Umístění hlavyGraben 
48°59′01″ s. sh. 10°55′18″ východní délky e.
48°59′20″ s. sh. 10°56′04″ E e.
hlava, ústa
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Karlsgraben ( německy  Karlsgraben  - Karlův kanál; lat.  Fossa carolina ) je fragmentárně dochovaný lodní kanál z karolínské éry, spojující švábské řeky Retzat a Altmühl v moderním Bavorsku mezi městy Weissenburg a Trouchtlingen . Kanál byl položen v 90. letech 19. století na příkaz Karla Velikého a měl spojovat říční systémy Rýn a Dunaj ústící do Severního a Černého moře a pravděpodobně sloužil k usnadnění obchodu ve franském království.

Podle moderních představ začaly přípravné práce na stavbu průplavu v roce 792; položení samotného kanálu bylo skutečně plně dokončeno v roce 793. Rozšířené tvrzení, že pozdní zahájení stavby, které se shodovalo s obdobím extrémně náročných podzimních dešťů, vedlo k zastavení prací, je nyní považováno za nespolehlivé, protože četné prameny z doby vlády Karla Velikého hovoří o dokončení kanálu a jeho využití. zamýšlený účel. Skutečnost, že Karlgraben byl následně opuštěn, lze vysvětlit technickými obtížemi jeho využívání. Na druhou stranu je možné, že kanál zůstal splavný mnohem déle [1] .

Na podzim 2012 a v létě 2016 byly na jednom z úseků kanálu zahájeny rozsáhlé archeologické průzkumy na univerzitách v Jeně a Lipsku ve spolupráci s Bavorským výborem pro ochranu historického dědictví, který stanovil, že kanál má šířku 3 –5 metrů po celé délce a pravděpodobně hloubce kolem 70 cm. Zároveň bylo na zpevnění pobřeží použito mnoho desítek tisíc dubových hromad, vytěžených – podle dendrochronologické analýzy – mezi létem 792 a podzim roku 793. Což zase koreluje s důkazy Annales regni Francorum a Annals of Einhard, podle kterých byl Karlsgraben vybaven na podzim roku 793 a Karel Veliký osobně dohlížel na jeho stavbu [2] .

V současné době lze stopy po zemních pracích vysledovat po značné délce bývalého splavu, úsek o délce cca 1200 m s maximální hloubkou 5 m je přímo naplněn vodou.

Kanál začíná v Grabenu , kde vypadá jako malý rybníček, ze kterého vede na sever souběžně se stávající železniční tratí. Zde také začínají šachty vytěžené zeminy, pokryté lesem, jehož výška postupně stoupá a kanál sám postupně mizí a u domu, stojícího poblíž samotné železnice, nejsou vidět žádné stopy. Za železnicí se ale valy znovu objevují a tvoří dobře viditelnou prohlubeň, která také ve směru na dálnici č. 2 mizí.

Nedaleko domu je jakási studna, která vypadá jako památník, na kterém je nápis, že mezi povodími Černého a Severního moře je rozvodí .

Galerie

Poznámky

  1. M. Eckoldt (Hrsg.): Flusse und Kanäle. Die Geschichte der deutschen Wasserstraßen. DSV-Verlag, 1998. S. 451-457
  2. Peter Ettel, Falko Daim, Stefanie Berg-Hobohm, Lukas Werther, Christoph Zielhofer (Hrsg.): Großbaustelle 793 - Das Kanalprojekt Karls des Großen zwischen Rhein und Donau. Mainz, Verlag des Römisch-Germanischen Zentralmuseums, 2014, ISBN 978-3-88467-232-7 , S. 42.

Literatura