Karlfeldt, Eric Axel

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 5. května 2022; ověření vyžaduje 1 úpravu .
Eric Axel Karlfeldt
Erik Axel Karlfeldt

Anders Zorn . Portrét E. A. Karlfeldta (1906)
Jméno při narození Eric Axel Erickson
Datum narození 20. července 1864( 1864-07-20 ) [1] [2] [3] […]
Místo narození Avesta , Švédsko
Datum úmrtí 8. dubna 1931( 1931-04-08 ) [1] [2] [3] […] (ve věku 66 let)
Místo smrti
občanství (občanství)
obsazení básník , spisovatel
Ceny Nobelova cena Nobelova cena za literaturu 1931
Ocenění Nobelova cena za literaturu Hlavní cena devíti [d] ( 1916 )
Logo Wikisource Pracuje ve společnosti Wikisource
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Erik Axel Karlfeldt ( Švéd. Erik Axel Karlfeldt ; 20. července 1864  – 8. dubna 1931 ) byl švédský básník , který získal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1931 se zněním „za svou poezii“ (posmrtně).

Životopis

Narodil se ve vesnici Volkerna poblíž města Avesta v regionu Dalarna ve středním Švédsku. Jeho předci byli zemědělci. Otec Erik Ersson Karlfeldt je právník samouk. Básníkovo dětství bylo klidné. Nicméně, nějakou dobu poté, co Eric vstoupil na univerzitu v Uppsale, jeho otec rychle zkrachoval - prodal rodinné panství Tolfmansgården a brzy zemřel. Student Erik Karlfeldt si začal vydělávat soukromými lekcemi a univerzitu ukončil až v roce 1902. Rok pracoval jako učitel, poté se nechal zaměstnat jako knihovník na zemědělské akademii ve Stockholmu.

Karlfeldt vydal první ze svých šesti vlastních básnických sbírek v roce 1895. Jmenovalo se to „Songs of Wildlife and Love“. Básně obsažené ve sbírce a všechny jeho další básně malují obrazy selského života v básníkově vlasti v Dalecarlia, které jsou často zředěné mystickými barvami. Karlfeldtova poezie se vyznačuje etnografickými specifiky a hluboce lyrickým tradičním duchem. Celá jeho tvorba prosvítá nostalgií po prostém odměřeném životě s jeho selskými zvyky. Tato nostalgie pochází z neodolatelné švédské industrializace a urbanizace.

Další dvě básnické sbírky: Fridolinovy ​​písně (1898) a Fridolinova zahrada rozkoší (1901). Fridolin je jméno lyrického hrdiny, za kterým se skrýval sám autor. Fridolin – polosedlák a částečně básník – sám sebe charakterizuje jako člověka, který „komunikuje se sedláky řečí prostého lidu a latinsky se vzdělanými lidmi“.

Sbírka „Zahrada Fridolína“ zahrnuje cyklus básní „Nástěnné malby Dalecarlia“. Jsou to snad nejoriginálnější básně básníka. Karlfeldt v nich popisuje tradiční lidové kresby na biblické a mytologické náměty, které zdobily zdi selských domů. Přestože Karlfeldt nikdy nepřestal psát o Dalecarlii, jeho poezie se postupem času měnila. Postupně nabývala vyzrálejších rysů – bezoblačnost raných básní pomalu ustupovala složitějším a náladově nejednoznačným, místy až ponurým veršům.

Karlfeldt nebyl prozaik, ale občas ještě psal v próze. Téměř jeho jediným prozaickým dílem je nekrolog švédského básníka Gustafa Fredinga, který zemřel v roce 1911, a projev na Nobelově ceně pro Sinclaira Lewise v roce 1930. Doma byl Karlfeldt velmi uznávaný, ale mimo Švédsko byl málo známý. Jeho básně se obtížně překládají – především kvůli velkému množství hovorových idiomů a archaismů, které zprostředkovávají řeč švédských rolníků.

V roce 1916 se Karlfeldt oženil s Gerdou Holmbergovou, která byla o dvacet let mladší; měli dvě děti. Karlfeldt zemřel náhle v roce 1931 a šest měsíců po jeho smrti mu Švédská akademie odhlasovala udělení Nobelovy ceny za literaturu. O udělení ceny se aktivně zasazoval zejména K. Natan Söderblum, člen Švédské akademie a arcibiskup z Uppsaly. Rozhodnutí akademie vyvolalo širokou nespokojenost, zejména ve Švédsku. Byly vyjádřeny názory, že odstavec 4 Archivováno 4. srpna 2012. Statut Nobelovy nadace lze interpretovat jako povolení k posmrtnému ocenění v případě, že byl kandidát poprvé navržen před smrtí laureáta. V důsledku toho byla rodina Karlfeldt oceněna Nobelovou cenou.

V současnosti však Karlfeldta mimo Švédsko nikdo nezná, jeho poezie je prakticky nedostupná a kritici mu nevěnují téměř žádnou pozornost.

Odmítnutí Nobelovy ceny

V roce 1904 byl Karlfeldt zvolen do Švédské akademie a v roce 1907 se stal členem Nobelova výboru pro literaturu. V roce 1912 byl básník jmenován stálým tajemníkem tohoto výboru. Zatímco zastával tuto pozici, byla mu několikrát nabídnuta Nobelova cena, ale Karlfeldt odmítl s odvoláním na svou pozici na Akademii a také na skutečnost, že mimo Švédsko byl relativně málo známý. Karlfeldt byl první, kdo cenu odmítl.

Vybrané spisy

Publikace v ruštině

Karlfeldt E.A. Básně / Per. ze švédštiny N.N. Fedorova // Skandinávie: Literární panorama. Problém. 2. M.: Karkulka. lit., 1991. S. 619-628, 637-638.

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 Erik Axel Karlfeldt  (Švéd.) - 1917.
  2. ↑ 1 2 Erik Axel Karlfeldt // Encyclopædia Britannica 
  3. ↑ 1 2 Erik Axel Karlfeldt // Nationalencyklopedin  (Švédsko) - 1999.

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie
Genealogie a nekropole