Kjótská úmluva - mezinárodní úmluva o zjednodušení a harmonizaci celních režimů byla uzavřena v Kjótu 18. května 1973 , poslední vydání vstoupilo v platnost 3. února 2006 [ 1] Kjótská úmluva je univerzálním kodifikovaným mezinárodním právním aktem v oblast cel, upravující prakticky všechny celní záležitosti. Úmluva je na jedné straně zaměřena na stimulaci zahraničně-obchodních aktivit zjednodušením a urychlením celního odbavení a postupů celní kontroly a na druhé straně zajistit, aby toto zrychlení a zjednodušení nevedlo k poškození zájmů státu a společnosti (z hlediska doplňování příjmů státního rozpočtu a ochrany vnitřního trhu).
Strukturálně se Úmluva skládá z textu Úmluvy, jakož i z obecných a zvláštních příloh. Obecná příloha obsahuje základní principy a přístupy k celní regulaci, její ustanovení platí pro všechny celní instituce. Přijetí obecné přílohy úmluvy je pro zemi přistupující k úmluvě povinné. Jednotlivým postupům a režimům jsou věnovány speciální aplikace. Při přistoupení k Úmluvě má smluvní strana právo kteroukoli z nich přijmout nebo některou ze Zvláštních příloh nepřijmout vůbec. Upozorňuji na skutečnost, že znění Zvláštních příloh nestanoví použití či nepoužití opatření netarifní regulace zahraniční ekonomické činnosti, to znamená, že ustanovení Úmluvy nebrání použití vnitrostátních právních předpisů ve vztahu k zákazům a omezením uplatňovaným na zboží podléhající celní kontrole.
Ustanovení Úmluvy nejsou formulována ve formě norem přímé akce, ale ve formě principů navržených tak, aby na jejich základě rozvinuly konkrétní pravidla pro regulaci určitých postupů, která umožní nalézt rovnováhu mezi zrychlením a zjednodušením celních formalit jako např. opatření k usnadnění zahraničního obchodu a zajištění spolehlivosti celní kontroly, pak je dosažení kompromisu mezi zájmy podnikatelské sféry a státu.
Kjótská úmluva stanoví následujících sedm zvláštních zásad mezinárodního celního práva:
Hlavní princip, procházející všemi ustanoveními Kjótské úmluvy, souvisí s potřebou zjednodušit celní procedury za účelem urychlení obratu zahraničního obchodu, usnadnění obchodu a odstranění nepřiměřených administrativních překážek. Úmluva zároveň obsahuje i řadu zcela konkrétních předpisů naznačujících, jakými formami má stát reprezentovaný celní správou budovat své vztahy s podnikatelskou sférou.
V souladu s filozofií Kjótské úmluvy by celní kontrola jako způsob zajištění řádného uplatňování celních zákonů a dodržování předpisů jiných podzákonných předpisů a nařízení měla být prováděna s maximálním usnadněním mezinárodního obchodu. Celní kontrola by proto měla být omezena na minimum nezbytné k dosažení hlavních cílů a měla by být prováděna selektivně as maximálním možným uplatněním technik řízení rizik. Ke zlepšení celní kontroly by celní správy měly pokud možno využívat informační technologie. Oblastí použití informačních technologií může být sběr a zpracování dat, kontrola dokumentů, systém řízení rizik atd. Kjótská úmluva také stanoví, že celní služby musí navazovat a udržovat formální konzultační vztahy s účastníky zahraničního obchodu za účelem rozvoje spolupráce a usnadnění jejich spolupráce. účast na zavádění osvědčených postupů v souladu s vnitrostátními právními předpisy a mezinárodními smlouvami.