Rudolf Kirchschleger | ||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Němec Rudolf Kirchschlager | ||||||||||||||
8. spolkový prezident Rakouska | ||||||||||||||
8. července 1974 – 8. července 1986 | ||||||||||||||
Předseda vlády |
Bruno Kreisky Fred Zinovac |
|||||||||||||
Předchůdce | Franz Jonáš | |||||||||||||
Nástupce | Kurt Waldheim | |||||||||||||
Ministr zahraničních věcí Rakouska | ||||||||||||||
21. dubna 1970 – 23. června 1974 | ||||||||||||||
Předseda vlády | Bruno Kreisky | |||||||||||||
Prezident | Franz Jonáš | |||||||||||||
Předchůdce | Kurt Waldheim | |||||||||||||
Nástupce | Erich Bilka | |||||||||||||
Narození |
20. března 1915 [1] [2] [3] […] Niederkappel,Horní Rakousko,Rakousko-Uhersko |
|||||||||||||
Smrt |
30. března 2000 [1] [2] [3] […] (ve věku 85 let) |
|||||||||||||
Pohřební místo | ||||||||||||||
Otec | Johann Kirchschleger (1865-1926) | |||||||||||||
Manžel | Herma Katharina Anna Sorger (Kirchschläger) (1916-2009) od roku 1940 | |||||||||||||
Děti | dcera Krista (1944) a syn Walter (1947) | |||||||||||||
Zásilka | Fronta vlasti | |||||||||||||
Vzdělání | ||||||||||||||
Akademický titul | doktor práv [2] ( 1940 ) | |||||||||||||
Postoj k náboženství | katolický kostel | |||||||||||||
Autogram | ||||||||||||||
Ocenění |
|
|||||||||||||
bitvy | ||||||||||||||
Místo výkonu práce | ||||||||||||||
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Rudolf Kirchschläger ( německy: Rudolf Kirchschläger ; 20. března 1915 , Niederkappel , Horní Rakousko , Rakousko-Uhersko – 30. března 2000 , Vídeň , Rakousko ) byl rakouský politik a diplomat. Prezident Rakouska 1974-86.
Narodil se v rodině bývalého varhaníka, poté vážícího v papírně. Osiřelý ve věku 11 let. Vystudoval Hornské gymnázium s vyznamenáním a začal studovat práva na vídeňské univerzitě. Po anšlusu Rakouska v roce 1938 však vypadl. Byl členem Vlastivědné fronty . Nevstoupil do NSDAP , kvůli čemuž zůstal bez stipendia a nemohl si platit studium. Odešel pracovat jako bankovní úředník a pracoval až do následujícího roku byl povolán do služby u pěchoty Wehrmachtu .
V roce 1940 využil dvouměsíčních prázdnin k přípravě na poslední zkoušky z práv. Následně složil zkoušky a poté získal titul doktora věd, ale byl vrácen vojákům. Bojoval na východní frontě, byl velitelem roty. Jak připomněl kolega budoucího prezidenta Joseph Wimmer, hned v prvních hodinách války v Brestu převzal Kirchschleger velení roty 45. pěší divize [5] . Dvakrát byl vážně zraněn. Na konci války měl hodnost kapitána a sloužil jako instruktor taktiky na Tereziánské vojenské akademii . 1. dubna 1945 jako velitel jednotky fanen-junker vstoupil do boje proti sovětským jednotkám a byl vážně zraněn na noze. Tato rána mu nikdy nedovolila plně se zotavit.
Po skončení války působil v letech 1947-1954 jako soudce u okresních soudů v Hornu , Langenlois a poté ve Vídni. V roce 1954 získal místo na ministerstvu zahraničních věcí jako právní expert, ačkoli neuměl jediný cizí jazyk. Aby se mohl zúčastnit jednání o Deklarace nezávislosti Rakouska , naučil se anglicky během pouhých několika měsíců. V roce 1956 vstoupil do nejvyšších diplomatických služeb a stal se vedoucím mezinárodněprávního oddělení ministerstva zahraničí. V letech 1962-1968 působil jako zástupce generálního tajemníka ministerstva zahraničních věcí.
V letech 1967 až 1970 byl velvyslancem v Praze . Během Pražského jara se osvědčil : i přes příkaz odmítnout udělovat víza českým občanům uděloval běžná výjezdní víza pro ty, kteří chtěli zemi opustit.
V letech 1970-1974 byl ministrem zahraničních věcí ve vládě sociální demokracie. Po vojenském převratu v Chile 11. září 1973 pověřil rakouskou ambasádu v Santiagu, aby poskytla azyl chilským uprchlíkům [6] .
Jako nestraník byl nominován Socialistickou stranou a zvolen prezidentem země 23. června 1974, přičemž získal 51,66 % hlasů. 27. dubna 1980 byl znovu zvolen, dostal 80 % hlasů – nejvyšší číslo v historii Rakouska.
V roce 1976 , během jeho předsednictví, Rakousko hostilo XI zimní olympijské hry v Innsbrucku a v červnu 1979 bylo uspořádáno setkání hlav SSSR a USA Leonida Brežněva a Jimmyho Cartera .
V letech 1989-1993 byl prezidentem Nadace Pro Oriente, založenou kardinálem Franzem Königem a zabývající se především kontakty mezi katolickou a pravoslavnou církví a zprostředkovatelskými misemi.
![]() | ||||
---|---|---|---|---|
Slovníky a encyklopedie | ||||
Genealogie a nekropole | ||||
|
Spolkoví prezidenti Rakouska | ||
---|---|---|
První republika | ||
Okupace Rakouska |
| |
Druhá republika |
|