| Colorado vs. Connelly | |||||
|---|---|---|---|---|---|
| Nejvyšší soud Spojených států | |||||
| Rozprava konaná 8. října 1986 Uzavřena 10. prosince 1986 |
|||||
| Celý název | Colorado vs. Francis Connelly | ||||
| Zdroj | 479 US 157 ( více ) | ||||
|
|||||
| Názory | |||||
| Většina | Rehnquist , ke kterému se přidali White , Blackman , Powell , Stevens , O'Connor , Scalia | ||||
| Zvláštní názor | Brennanová , ke které se přidal Marshall | ||||
Colorado v. Connelly 479 US 157 (1986) je případ Nejvyššího soudu, který určil použitelnost Mirandova pravidla na přiznání učiněné ve stavu zmatku.
Francis Connelly přistoupil k policistovi a nabídl mu, že si promluví o vraždě, kterou spáchal. Navzdory tomu, že byl policistou varován o právu mlčet a poskytovat právní poradenství , Conelli pokračoval v tlaku na přiznání. Policista zavolal koronera, který Conellimu přečetl jeho práva. Conelli odmítl právníka a nakonec dostal příležitost o vraždě promluvit.
O něco později se případ dostal k soudu, který uznal Conelliho za nepříčetného a poslal ho na nucené léčení. O šest měsíců později, po ukončení léčby, Conelli znovu stanul před soudem. Psychiatr, který Connellyho léčil, potvrdil, že věřil, že to byl Bůh , kdo mu řekl, aby se přiznal k vraždě nebo spáchal sebevraždu.
Soud prvního stupně nepřipustil Connellyho přiznání jako důkaz, protože porušuje pravidlo Mirandy ( 384 US 436 ). Vzdání se příslušných práv by mohlo být legální pouze tehdy, pokud by bylo učiněno s jasnou myslí. Connellyho nemoc mu bránila adekvátně vnímat realitu.
Případ se dostal k nejvyššímu soudu v Coloradu , který také potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně jako správné. Nejvyšší soud státu Colorado se přitom opřel o ustanovení čtrnáctého dodatku americké ústavy, který každému zaručuje právo na spravedlivý proces.
Po přezkoumání případu Nejvyšší soud shledal, že použití Connellyho přiznání u soudu je legální. Vycházel přitom z postoje, že pravidlo směřuje k vyloučení tvrdého „vyřazení“ výpovědi, což v případě Connellyho nebylo dodrženo. V důsledku toho soud zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu v Coloradu.
Nezbytnou podmínkou pro neuznání důkazů jako „dobrovolných“ v kontextu ustanovení o spravedlivém procesu [čtrnáctého dodatku americké ústavy] je donucení ze strany vymáhání práva. V projednávaném případě přijetí a použití přiznání jako důkazu nebylo v rozporu s tímto ustanovením. Psychický stav obžalovaného sice mohl mít na definici pojmu „dobrovolnost“ „výrazný“ vliv, ale to neodůvodňuje závěr, že by duševní stav sám o sobě a mimo úřední donucení měl vylučovat další úvahy o ústavní „dobrovolnosti“.
Původní text (anglicky)[ zobrazitskrýt] Donucovací policejní činnost je nezbytným předpokladem pro zjištění, že přiznání není „dobrovolné“ ve smyslu doložky o řádném procesu. Zde převzetí výpovědí odpůrce a jejich přiznání k důkazům nepředstavovalo žádné porušení tohoto ustanovení. I když duševní stav obžalovaného může být „významným“ faktorem v kalkulu „dobrovolnosti“, neopravňuje to k závěru, že by jeho duševní stav sám o sobě a bez ohledu na svůj vztah k úřednímu donucení měl někdy rozhodovat o vyšetřování ústavního… dobrovolnost"