Ústava Gruzínské demokratické republiky je základním zákonem Gruzínské demokratické republiky . Byla přijata 21. února 1921 Ústavodárným shromážděním Gruzie .
Historie gruzínského konstitucionalismu začíná ve 20. století, kdy 26. května 1918 Gruzínská demokratická republika přijala akt nezávislosti a zahájila přípravu ústavy. Ústava musela vzít v úvahu mentalitu, bytí, morálku, národnostní složení a parlamentní praxi historického formování gruzínského lidu. Práce na Ústavě trvaly 3 roky a byla přijata 21. února 1921. Trvalo to 4 dny až do sovětské okupace Gruzie.
V ústavě Gruzínské demokratické republiky není žádná preambule. Ústava poskytuje komplexní mechanismus přezkumu. Pro její změnu musíte nejprve získat 2/3 hlasů poslanců Parlamentu a poté tuto změnu schválit v referendu.
Z hlediska územní struktury je Gruzínská demokratická republika decentralizovaným unitárním státem. Skládá se ze tří autonomií: abcházské autonomie, autonomie muslimské Gruzie a regionu Zakatala. Těmto územím byla udělena autonomie v místních záležitostech.
Forma vlády a státní orgányÚstava definuje republiku jako formu vlády. Ústava nabízí veřejnosti model jakési parlamentní republiky, i když se nejedná o klasický parlamentarismus, protože v této podobě neexistuje neutrální postava – hlava státu, která v případě potřeby rozpouští parlament nebo celou vládu. Systém ústředních orgánů státu hlavu státu nezajišťuje. Některé z jeho tradičních funkcí jsou svěřeny předsedovi vlády. Dostalo se mu nejvyšší reprezentace republiky.
Mezi veřejnými orgány text Ústavy jasně stanoví nadřazenost parlamentu:
„Stát patří všem lidem. Parlament vykonává suverenitu národa v rámci této ústavy.“
Podle ústavy je v celé republice jeden nejvyšší soud - Senát, který volí Parlament. Ústava stanoví institut poroty, která bude posuzovat pouze závažné kriminální, politické a tištěné případy.
Lidská právaTéměř polovina celého textu ústavy Gruzínské demokratické republiky je věnována zárukám lidských práv. Tato práva jsou rozdělena do tří kapitol:
Třetí kapitola je nejúplnější částí ústavy, která podrobně popisuje základní práva občanů Gruzie. Výčet práv a svobod v něm uvedený se vztahuje i na cizince nebo osoby bez státní příslušnosti. To, že se tato Ústava vyznačuje posílením lidských práv, naznačuje i kapitola čtrnáctá, která je celá věnována právům národnostních menšin.