Končar, Dragica

Dragica Koncar (stoický)
chorvatský Dragica Končar (Stojić) , srbský Dragica Koncar (Stoichi)

Busta Dragica Končar v Záhřebu
Přezdívka Štefica Kolak ( Srb. Štefica Kolak ), Dragica Mihelić ( Srb. Dragica Miheliћ )
Datum narození 1. ledna 1915( 1915-01-01 )
Místo narození Joshan , Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 21. srpna 1942 (ve věku 27 let)( 1942-08-21 )
Místo smrti Záhřeb , nezávislý stát Chorvatsko
Afiliace  Jugoslávie
Druh armády partyzánské jednotky
Roky služby 1941-1942
přikázal partyzánského podzemí v Záhřebu
Ocenění a ceny Řád lidového hrdiny

Dragica Koncar , rozená Dragica Stoich ( Cro . Dragica Končar (Stojić) , Srb. Dragica Koncar (Stojić) ; 1. 1. 1915 - 21. 8. 1942 ) - jugoslávská partyzánka, účastnice Lidové osvobozenecké války, Lidová hrdinka Jugoslávie. Manželka Radea Končara , také lidového hrdiny Jugoslávie.

Životopis

Narodila se 1. ledna 1915 ve vesnici Yoshan nedaleko Udbiny v rodině bohatých rolníků Eleny a Nikoly Stoichových. Vystudovala základní školu, nastoupila do školy v Korenici, kde absolvovala 4 kurzy. Šla dokončit svá studia v Gospić, ale nepodařilo se jí vystudovat vysokou školu. Brzy se s rodinou přestěhovala do Záhřebu , kde nejprve pracovala na poště a poté v Batesově tiskárně. Od října 1935 pracovala v automechanickém závodě Stepana Krushnyaka jako sekretářka, od srpna 1937 nastoupila na místo ve společnosti Siemens (výroba elektromotorů).

V Záhřebu se seznámila s Radem Koncarem, budoucím tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny, který ji zařadil do revolučního hnutí. Dragica vstoupila do sportovní komunity Metalac, kde se aktivně věnovala házené, a v dubnu 1936 vstoupila do Svazu jugoslávských kovodělníků. Od té chvíle začala aktivně prosazovat myšlenky o vstupu dělníků do syndikátu. Propagovala marxistické myšlenky ve všech továrnách v Záhřebu, rozdávala marxistickou literaturu dělníkům a psala články do novin Zhenskiy Mir.

S Radem se provdala 24. února 1938 . Po svatbě s jeho pomocí vstoupila do Svazu komunistů Jugoslávie a začala aktivně bojovat za práva pracujících v Záhřebu. Účastnila se různých stávek a demonstrací, vedla činnost CPY v Záhřebu. Policie tyto demonstrace několikrát rozehnala a 28. prosince 1938 Dragicu chytila. Během následujících dvou let padla do rukou orgánů činných v trestním řízení ještě pětkrát. Na podzim 1940 vedla Sdružení dělnických syndikátů, které bylo 30. prosince zakázáno . 2. a 3. ledna 1941 obešla tucet továren a shromáždila demonstranty. 4. ledna zavedla demonstranty na náměstí Kvaternik, kde byla dopadena už pošesté. Verdikt soudu byl tvrdý: 30 dní zatčení a zákaz vystupování v Záhřebu na tři roky.

Byla vyhnána do Liky, ale po 10 dnech se vrátila do města, kde od února 1941 žila v ilegalitě pod falešným jménem a pracovala pro KSČ. Po porážce Jugoslávie Němci a nástupu ustašovců k moci začala organizovat odpor proti nacistům. Proslavila se jako nebojácná žena a odpůrkyně všech pokušení. Přitom už byla těhotná a čekala syna. 4. března 1942 se jí v porodnici v Petrově ulici narodil syn , kterého pojmenovala po svém manželovi (ten v té době očekával jeho smrt v Šibeniku). Po porodu dala tajně syna na výchovu svým přátelům, zatímco ona sama pokračovala v práci pro dobro partyzánů. V srpnu 1942 byla zatčena ustašovci a mučena, ale své spolubojovníky odmítla vydat. 21. srpna 1942 byla svázána a vyhozena z druhého patra věznice. Dragica pád nepřežila.

Posmrtně jí byl 23. července 1952 udělen titul Lidový hrdina .

Literatura