| Michail Nikolajevič Kopylov | |
|---|---|
| Datum narození | 11. června 1955 (67 let) |
| Místo narození | Novosibirsk |
| Země | SSSR → Rusko |
| Vědecká sféra | judikatura |
| Místo výkonu práce | Univerzita RUDN |
| Alma mater | MGIMO |
| Akademický titul | doktor práv (2001) |
| Akademický titul | profesor (2003) |
| Ocenění a ceny | Cena A. F. Koniho (2015) |
Michail Nikolaevič Kopylov (narozen 1955) je právní vědec, laureát Ceny A. F. Koniho (2015).
Narozen 11. června 1955 v Novosibirsku.
V roce 1977 s vyznamenáním promoval na mezinárodní právnické fakultě Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů Ministerstva zahraničních věcí SSSR v oboru mezinárodní právo se znalostí cizího jazyka, poté zde pokračoval ve studiu jako postgraduální student.
V letech 1977 až 1982 pracoval ve Státním výzkumném ústavu civilního letectví MGA SSSR .
V roce 1980 obhájil disertační práci na téma: "Mezinárodní právní úprava letů letadel nad otevřeným mořem" (vedoucí práce - prof. S. V. Molodtsov).
Od roku 1982 do současnosti působí na Univerzitě přátelství národů Ruska jako docent, poté jako profesor na katedře mezinárodního práva, od roku 1998 - děkan-kurátor právního oddělení Institutu distančního vzdělávání (od roku 2008 - Institut mezinárodních programů) Univerzity RUDN.
V roce 2001 obhájil doktorskou disertační práci na téma: „Právo na rozvoj a environmentální bezpečnost rozvojových států (mezinárodní právní otázky)“, v roce 2003 mu byl udělen akademický titul profesor.
V březnu 2011 se Univerzita IMP RUDN transformovala na Institut mezinárodních programů a srovnávací vzdělávací politiky (IMP a SOP) Univerzity RUDN a byla zde jmenována vedoucím oboru „Právní věda“.
Vede studium teorie a praxe mezinárodního práva, mezinárodního práva životního prostředí, mezinárodního leteckého práva, mezinárodního námořního práva, práva životního prostředí, mezinárodního vesmírného práva, pozemkového práva.
Velkou měrou přispěl k rozvoji problematiky odvětvových (speciálních) principů mezinárodního práva životního prostředí, klasifikace vzdušného prostoru do typů, kodifikaci vojenských aspektů environmentální bezpečnosti, environmentální zonaci v mezinárodním i vnitrostátním právu, právní odpovědnost za životní prostředí zločiny, vytváření a fungování bezjaderných zón a svobodných zón.od jaderných zbraní.
Formuloval koncepci kodifikace a progresivního rozvoje mezinárodního práva životního prostředí.
Prokázal nutnost transformace Programu OSN pro životní prostředí v plnohodnotnou ekologickou organizaci na základě mezinárodní smlouvy, vytvoření mezinárodní správy životního prostředí a začlenění problematiky životního prostředí do Charty OSN. Odhalil právní obsah práva na příznivé životní prostředí a také řadu zásad mezinárodního práva životního prostředí.
Autor více než 130 prací, z toho 9 monografií, 6 učebnic s razítkem, 8 učebních pomůcek.
Pod jeho vedením bylo obhájeno 8 doktorských prací.