Jeřábová dráha - konstrukce, která vnímá a přenáší zatížení jeřábu na půdní podklad a zajišťuje bezpečný provoz jeřábu po celé dráze jeho pohybu [1] .
Jeřábové dráhy se v závislosti na typu jeřábu a jeho konstrukci dělí na dva hlavní typy:
Jeřábová cesta zahrnuje [1] :
Spodní stavba obsahuje odvodňovací příkopy a podloží s ochrannou vrstvou (pokud existuje). Složení horní stavby zahrnuje lože se štěrkovou vrstvou, kolejnice, nosné prvky, ale i mezilehlé a tupé mazaniny a spojovací prvky [1] .
Jeřábová dráha je vedena zpravidla podél dlouhé strany rozestavěného objektu [2] a jedná se o plánovanou plošinu s položenými kolejnicemi o délce 12,5 m (typ R-38, R-43, R-50, R -65 nebo R- 70) [3] .
Kolejnice lze pokládat jak na kovové , betonové a železobetonové , tak i na dřevěné (podobné železničním) pražcům [4] nebo poloviční pražce. V případě uložení na betonové a železobetonové podklady se pražce nesmí používat. Pražce se upevňují na kolejnice pomocí tzv. berle , případně pojezdové šrouby se svorkami [4] .
Podélný sklon podloží spodní stavby by měl být v rozmezí od 0,002 do 0,004 a příčný sklon - od 0,008 do 0,010 [3] .
Na jeřábových drahách se výhybky nepoužívají . Cesty se mohou protínat ve stejné úrovni, někdy je na křižovatce umístěna točna pro pohyb jeřábu. K přemístění jeřábu do vyšší nebo nižší úrovně slouží spojovací dráha a naviják . Sklon navazující cesty je do 0,050, přesun trvá cca 2-5 hodin.
Nadzemní cestaCesty položené ve stejné výšce se používají u věžových , mostních , portálových , portálových , konzolových a regálových jeřábů , stohovacích jeřábů a mobilních elektrických kladkostrojů a u poloportálů s nerovnoměrnou výškou .