Demarkační kritérium je vědecký způsob vymezení podmínek, které jsou zvoleny pro vysvětlení daného jevu. Výraz "vymezení" znamená "vymezení".
Demarkační kritérium našlo snad největší uplatnění ve filozofii pozitivismu . Tento směr uznává především empirický výzkum jako zdroj skutečného poznání a popírá kognitivní hodnotu čistě filozofického (potažmo spekulativního) studia předmětu. Důležitou součástí kultury vědeckého bádání v něm je proto význam okrajových podmínek, které je třeba na zkoumaný objekt klást.