Dmitrij Dmitrijevič Kuzmin-Karavajev | |
---|---|
Datum narození | 27. prosince 1891 ( 8. ledna 1892 ) |
Místo narození | |
Datum úmrtí | 3. května 1985 (93 let) |
Místo smrti | |
Afiliace |
Ruské impérium Finsko |
Druh armády | kavalerie |
Hodnost | kapitán |
Bitvy/války |
První světová válka Ruská občanská válka |
Ocenění a ceny |
Dmitrij Dmitrijevič Kuzmin-Karavajev ( 27. prosince 1891 ( 8. ledna 1892 ), Petrohrad , Ruská říše - 3. května 1985 , Helsinky , Finsko ) - kapitán, účastník první světové války a bílého hnutí .
V roce 1915 absolvoval jezdeckou školu Elisavetgrad . Kapitán 6. Glukhovského dragounského pluku . Účastnil se první světové války , byl několikrát raněn.
Přidělen k Severnímu sboru (uveden jako kornet ). Během občanské války bojoval v Severozápadní armádě , zúčastnil se říjnového tažení proti Petrohradu, kapitán jízdního pluku . Po ústupu na území Estonska emigroval do Finska.
Na podzim roku 1920 dorazil na Krym, aby pokračoval v boji bílých v řadách ruské armády Wrangel , ale podařilo se mu sloužit jen asi měsíc v bezkoňské eskadře 1. konsolidovaného jezdeckého pluku. Po evakuaci z Krymu se vrátil do Finska.
V roce 1920 anonymně vydal v Helsingfors první tištěnou historickou práci o občanské válce na severozápadě Ruska – „Říjnová ofenzíva na Petrohrad a důvody neúspěchu tažení. Poznámky bílého důstojníka.
Byl členem redakční rady novin Nový ruský život a po jejich krachu (31. května 1922) pracoval 11 let v cukrářské firmě Fazer . Poté se věnoval restauračnímu podnikání: nejprve vedl ruskou klubovou restauraci a později byl manažerem velké restaurace v Helsinkách.
Ve 30. letech byl předsedou Dobročinného spolku při sdružení „Ruská kolonie ve Finsku“ a po vypuknutí 2. světové války se podílel na práci Zvláštního výboru pro ruské záležitosti ve Finsku (po plukovníku A. N. Fenu odešel do Lipska , nastoupil na pozici obchodního manažera) . Byl také členem Svazu bývalých důstojníků ruské císařské gardy, armády a námořnictva ROVS , členem sdružení důstojníků kavalérie a koňského dělostřelectva a také vedl společnost horlivců na památku císaře Mikuláše II.
Jako významný politický emigrant byl pod skrytým dohledem finské politické policie [1] .
Byl jedním z nejlepších bridžistů v zemi a Finsko reprezentoval při mnoha příležitostech na mezinárodních turnajích. Bridžový tým se svou účastí v letech 1936-1939 každoročně vyhrál mistrovství Finska.
V noci z 20. na 21. dubna 1945 byl na žádost předsedy sovětské kontrolní komise mezi 20 prominentními emigranty zatčen generálplukovník A. A. Ždanov a rozkaz ministra vnitra Finska, komunista Jurij Leino . , převážně příslušníků ROVS a NTS, a vyveden v SSSR. Po šesti měsících v Lefortovu byl odsouzen k 10 letům vězení, převezen do Mariinsku , poté do koncentračního tábora poblíž stanice Yurga.
V říjnu 1947, po protestech finských úřadů, byl koncentrační tábor změněn na trest odnětí svobody, který si Kuzmin-Karavajev odpykával ve Vladimirské věznici . V srpnu 1955, na žádost prezidenta Juho Paasikviho , byli finští občané propuštěni sovětskými úřady. Finská vláda přiznala Kuzminovi-Karavajevovi, který se vrátil ze zajetí jako invalida, vysoký důchod, ale požádala, aby nezveřejňovala své vzpomínky na to, co se stalo. Memoáry byly vydány koncem 50. let pod pseudonymem „G. Dr." a „Glukhovsky Dragoon“ v novinách Russian Life v San Franciscu . Rukopis, psaný na psacím stroji, nechal autor pouze v jednom exempláři a předal jej ke čtení z ruky do ruky. Poslední osobou, kterou měla, byl plukovník 2. pluku Carskoje Selo V. N. Matveev , který zemřel na infarkt v roce 1966 ve Stockholmu.
Svůj archiv poslal štábnímu kapitánovi V.P. Drobashevskému , vedoucímu fondu Muzea ruské kavalérie v New Yorku. Na počátku 90. let byly archivy Muzea Společnosti Rodina převedeny do Ruské kulturní nadace v Moskvě.
Zemřel 3. května 1985 a byl pohřben na ruském Nikolském pravoslavném hřbitově v Helsinkách vedle své manželky.
Kuzmin-Karavaev, Dmitrij Dmitrievich (kapitán) - předci | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
V bibliografických katalozích |
---|