Cameron, George Glenn

Cameron, George Glenn ( 30. července 1905 , Washington , Pennsylvania - 14. září 1979 , Ann Arbor , Michigan ) - historik a filolog , americký asyriolog a íránista.

Životopis

V roce 1932 byl Cameron jmenován lektorem orientálních jazyků a historie na Institutu orientálních studií na University of Chicago. V následujícím roce se stal docentem. Od roku 1933 do roku 1948 pracoval jako redaktor časopisu „Near Eastern Languages“. Od roku 1939 do roku 1948 pracoval v Persepolis , připojil se k výpravě Ericha Schmidta. V roce 1948, s podporou Carnegie Foundation, poté Ford Foundation, založil katedru blízkovýchodních studií na University of Michigan v Ann Arbor . Od roku 1948 do roku 1949 Cameron vedl expedici do Bisotun.

Cameron byl uznávaným učencem na Středním východě pro svůj výzkum: Historie raného Íránu, 1936; komplexní studie 114 753 tablet Elamite; vydání textu z kroniky Shalmanesera III . (1950).

Oblast vědeckých zájmů

Oblast vědeckých zájmů zahrnuje historii starověkého Íránu a Elamu, studium klínopisných elamských dokumentů. Elamitské dokumenty nalezené v královské pokladnici Persepolis byly zveřejněny Georgem Glennem Cameronem. Publikoval také text nových letopisů Shalmanesera III z roku 842 př.nl. E. J. Cameron navrhl rekonstrukci rané dynastie Achajmenovců: Kýros I. vládl v Anšanu a Parsumaši a Ariaramne a Arsham - v Parsu a dvě posledně jmenované země byly různé oblasti. Tento předpoklad podporuje W. Hinz. I. V. Pjankov se postavil proti, a to z toho důvodu, že terminologicky i politicky jsou Parsumash a Persie jedna a táž země. Cameron a řada dalších badatelů v rozboru Hérodota (III, 15), který píše, že bývalý faraon Psammetich, který žil v Memfidě, plánoval nejrůznější intriky a podněcoval Egypťany ke vzpouře. Když byl odhalen, spáchal na Cambysesův rozkaz sebevraždu. Předpokládá se, že tento text odkazuje na povstání v prvním roce vlády Daria I. J. Cameron podpořil hypotézu J. M. Balcera, který vysvětlil názor, že řecké zdroje o skytském tažení a poselství nápisu Behistun popisují stejnou událost (tažení proti černomořským Skythům).

Ocenění

• V roce 1927 Cameron získal bakalářský titul z Muskingum University (New Concord, Ohio).
• V roce 1949 obdržel od íránské vlády Řád Homayun 2. třídy.
• V roce 1952 získal doktorát na Muskingum University (New Concord, Ohio).
• V roce 1972, na počest Cameronových 67. narozenin, mu bylo věnováno vydání Journal of the American Oriental Society.
• V roce 1974 Cameron obdržel čestný doktorát na univerzitě v Teheránu.

Hlavní práce

• Dějiny raného Íránu, Chicago, 1936 (repr., Chicago, 1969; tr. E.-J. Levin, L'histoire de l'Iran antique, Paříž, 1937);
• „Historické pozadí“ a „Náboženské pozadí“, kapitoly 1 a 2 G. Eisena, Ancient Oriental Cylinders and Other Seals, Oriental Institute Publications 47, Chicago, 1940, str. 1–19;
• „Darius a Xerxes v Babylonii“, AJSLL 58, 1941, s. 314–25;
• „Dariova dcera a persepolské nápisy“, JNES 1, 1942, str. 214-18;
• Persepolis Treasury Tablets, Oriental Institute Publications 65, Chicago, 1948;
• „The Bisitun Carvings,“ Naft Magazine, duben 1949, str. 8–11;
• „Závěť Dareia Velikého“, Život, 23. května 1949, str. 149–52;
• „Anály Shalmanasera III., krále asyrského. Nový text,“ Sumer 6, 1950, str. 6–26;
• „Darius vyřezal historii na nestárnoucí skále“, The National Geographic Magazine 98/6, 1950, str. 825–44;
• „Příběh krále Daria o jeho dobytí“, Michigan Alumnus 56/14, 1950, str. 100-05;
• „Poselství od Dariuse“ v Příběhu naší doby, Encyclopaedia Yearbook (New York), 1950, str. 58–60;
• "Daiva" nápis Xerxes: v Elamite, Die Welt des Orients 2/5-6, 1959, str. 470-76;
• „Elamské klínopisné dokumenty z Persepolis“, v Akten des 24. Internationalen Orientalisten-Kongresses, München 1957, Wiesbaden, 1959, s. 467–69;
• „The Elamite Text of the Bisitun Inscription,“ Journal of Cuneiform Studies 14, 1959, str. 59–68; „Památníky krále Daria v Bisitunu“, Archeology 13, 1960, str. 162–71;
• „Nový akkadský nápis v Sar-i Pul, Írán,“ Trudy Dvadtsat'-pyatogo Mezhdunarodnogo Kongressa Vostokovedov I, Moskva, 1960, str. 242–43;
• „Nové tabulky z pokladnice Persepolis“, JNES 24, 1965, str. 167–92;
• „A Lagash Mace Head Inscription“, Journal of Cuneiform Studies 20, 1966, s. 125;
• „Nápis Dariuse z Pasargad“, Iran 5, 1967, str. 7–10;
• „Zoroaster pastevec“, IIJ 10, 1968, str. 261–81; podepsané příspěvky do E. F. Schmidt, Persepolis III: The Royal Tombs and Other Monuments, Oriental Institute Publications 70, Chicago, 1970 (viz rejstřík, str. 170);
• „Perské satrapie a související záležitosti“, JNES 32, 1973, str. 47–56;
• „Cyrus „Otec“ a Babylonia,“ v Commémoration Cyrus I: Hommage Universl, Acta Iranica 1, Teherán a Liége, 1974, str. 45-48.

Literatura (o něm)

• Orlin LL „George G. Cameron. Portrét orientalisty,“ v Michigan Oriental Studies in Honor of George G. Cameron, ed. Orlin, Ann Arbor, Mich., 1976, str. xi-xx.
• Stolper MW „George G. Cameron 1905-1979“, biblický archeolog, léto, 1980, str. 183–89.

Odkazy

• CAMERON, GEORGE GLENN
• Cameron, George Glenn
• [jeden]