Lange, Rudolf

Rudolf Lange
Němec  Rudolf Lange
Datum narození 18. dubna 1910( 1910-04-18 )
Místo narození
Datum úmrtí 23. února 1945( 1945-02-23 ) (ve věku 34 let)
Místo smrti
Země
obsazení právník
Ocenění a ceny
Německý kříž ve zlatě

Martin Franz Erwin Rudolf Lange ( německy  Martin Franz Erwin Rudolf Lange ; 18. dubna 1910 , Weisswasser , Prusko , Německá říše  - 23. února 1945 , Poznaň ) - německý právník, SS Standartenführer , velitel Einsatzkommanda 2, která byla součástí Aatzgruppe Eins , vedoucí policejní bezpečnosti a SD v Lotyšsku , odpovědný za vyhlazování židovského obyvatelstva , účastník konference ve Wannsee [1] .

Životopis

Rudolf Lange se narodil 18. dubna 1910 v protestantské rodině inspektora pro stavbu císařských drah. V roce 1928 absolvoval školu ve Stasfurtu . Poté studoval práva na univerzitách v Jeně , Mnichově a Halle [2] . Poté absolvoval stáž u stasfurtského soudu a u vrchního zemského soudu v Naumburgu . V roce 1928, během letního semestru, se Lange stal členem jenské studentské společnosti „Germania“ . V roce 1932 složil první státní zkoušku. V roce 1933 získal doktorát práv na univerzitě v Jeně s prací na téma „zaměstnavatelské direktivní právo“. Svou přípravnou praxi absolvoval v roce 1933 na stanici gestapa v Halle . Ve stejném roce vstoupil do Assault Forces (SA) [3] . V létě 1936 složil druhou státní zkoušku [4] . Od roku 1936 sloužil u gestapa v Berlíně a poté znovu v Halle.

11. října 1936 byl zařazen do SS. 15. listopadu 1937 vstoupil do NSDAP . V květnu 1938 byl převelen na gestapo do Vídně [3] . Pravděpodobně se tam setkal s Walterem Stahleckerem , který se stal v budoucnu jeho šéfem. V červnu 1939 byl převelen na gestapo ve Stuttgartu , kde se stal zástupcem náčelníka [5] . Od května do července 1940 byl úřadujícím vedoucím sekce gestapa v Erfurtu a Výmaru . 17. září 1940 se stal zástupcem šéfa gestapa v Berlíně [6] .

Od června 1941 byl ve štábu Einsatzgruppe A [3] . Nejprve stál v čele jedné z jednotek Einsatzkommanda 2 a od prosince téhož roku se stal velitelem Einsatzkommanda 2, které zničilo 60 000 lotyšských Židů a deportovaných do Lotyšska. V listopadu 1941 se podílel na plánování a realizaci vraždy 24 000 Židů z ghetta v Rize , ke které došlo 30. a 8. listopadu [7] . 3. prosince 1941 se stal velitelem bezpečnostní policie a SD v Lotyšsku. Lange se osobně účastnil masových poprav na předměstí Rigy [3] . Kromě toho dohlížel na stavbu koncentračního tábora Salaspils . 19. ledna 1942 nařídil vybrat 70-80 mladých lidí, kteří přijeli z Terezína transportem na nucené práce do Salaspilsu, zastřelit více než 900 Židů, včetně 450 práceschopných Židů, a poté odletěl do Berlína na reprezentaci Stahleker [8] . 20. ledna 1942 se jako zkušený praktik masového vraždění zúčastnil konference ve Wannsee [9] . Po svém návratu 30. ledna vedl hromadnou popravu Židů, kteří přijeli z Berlína, a 31. ledna Židů, kteří přijeli z Vídně. V únoru 1942 následoval velký výběr v ghettu v Rize. V březnu a dubnu 1942 během akce Dunamünde bylo v lese Bikernieki zastřeleno přibližně 4800 lidí [10] .

Od zimy 1944 řídil v Lotyšsku tři mobilní týmy, které měly během Sonderaktion 1005 zahladit stopy masakrů [11] . Od ledna 1945 byl náčelníkem bezpečnostní policie a SD ve Warthegau . Během bitvy o Posen byl Lange zraněn a spáchal sebevraždu , aby nebyl zajat [12] .

V populární kultuře

Lange je jednou z klíčových postav televizního filmu Wannsee Conference z roku 1984 .

Poznámky

  1. ↑ Mark Roseman. Die Wannsee-Conferenz. Wie die Bürokratie den Holocaust organisierte. - München/Berlin: Ullstein Taschenbuch, 2002. - S. 95. - ISBN 3-548-36403-9 .
  2. ↑ Hans-Heinrich Wilhelm. Die Einsatzgruppe A der Sicherheitspolizei und des SD 1941/42. - Frankfurt nad Mohanem: P. Lang, 1996. - S. 485. - ISBN 3631496400 .
  3. ↑ 1 2 3 4 Klee, 2007 , S. 356.
  4. ↑ Andrej Angrick, Peter Klein. "Konečné řešení" v Rize: Exploitation and Annihilation . — New York; Oxford: Berghahn Books. - S. 44. - ISBN 978-1-84545-608-5 .
  5. ↑ Klaus-Michael Mallmann, Andrej Angrick. Deutsche Besatzungsherrschaft in der UdSSR 1941-45: Dokumente der Einsatzgruppen in der Sowjetunion. - Darmstadt: WBG, 2013. - S. 151. - 639 S. - ISBN 978-3534248902 . — ISBN 3534248902 .
  6. ↑ Helmut Krausnick/Hans-Heinrich Wilhelm. Die Truppe des Weltanschauungskrieges. Die Einsatzgruppen der Sicherheitspolizei und des SD 1938-1942. - Stuttgart: Deutsche Verlags-Anstalt, 1981. - S. 641. - ISBN 3421019878 .
  7. ↑ Valois O. Lumans. Lotyšsko ve druhé světové válce. - New York: Fordham University Press, 2006. - S. 236, 249, 251, 253–255. - ISBN 0-8232-2627-1 .
  8. ↑ Petr Klein. Echo auf die gefallene Entscheidung // Die Wannsee-Konferenz am 20. Leden 1942: Dokumente, Forschungsstand, Kontroversen / Norbert Kampe, Peter Klein. - Köln/Weimar/Wien: Böhlau-Verlag, 2013. - S. 197. - ISBN 978-3-412-21070-0 .
  9. ↑ Die Wannsee-Konferenz und der Völkermord an den europäischen Juden (Katalog) / Gedenk- und Bildungsstätte Haus der Wannsee-Konferenz. - Berlín, 2006. - S. 104. - ISBN 3-9808517-4-5 .
  10. ↑ Petr Klein. Echo auf die gefallene Entscheidung // Die Wannsee-Konferenz am 20. Leden 1942: Dokumente, Forschungsstand, Kontroversen / Norbert Kampe, Peter Klein. - Köln/Weimar/Wien: Böhlau-Verlag, 2013. - S. 199. - ISBN 978-3-412-21070-0 .
  11. ↑ Andrew Angrick. Motive und Strategie Heydrichs für die Wannsee-Konferenz // Die Wannsee-Konferenz am 20. Leden 1942: Dokumente, Forschungsstand, Kontroversen / Norbert Kampe, Peter Klein. - Köln/Weimar/Wien: Böhlau-Verlag, 2013. - S. 257. - ISBN 978-3-412-21070-0 .
  12. ↑ Gotz Aly. Die Verfolgung und Ermordung der europäischen Juden durch das nationalsozialistische Deutschland, 1933-1945 . — Mücnhen: Oldenbourg Verlag, 2008. — Bd. 2: Deutsches Reich, 1938-srpen 1939. - S. 153. - ISBN 3486585231 . — ISBN 9783486585230 .

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  V bibliografických katalozích