| Lasse Maya | |
|---|---|
| Datum narození | 5. října 1785 [1] [2] |
| Místo narození |
|
| Datum úmrtí | 4. června 1845 [1] (ve věku 59 let) |
| Místo smrti |
|
| Země | |
| obsazení | spisovatel |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Lars Mulin ( Švéd. Lars Molin ; 1785, Jupdalen - 1845, Arbuga ) - švédský lupič, dobrodruh a autor memoárů.
Lars Larsson se narodil v roce 1785 ve vesnici Jupdalen ve farnosti Ramsberg ve Westmanlandu . Jeho otec byl krejčí a torpari a jeho matka pocházela z bohaté rodiny Bergsmanů. Ve svých rodných místech byl Lars známý svými vtipy, neochotou pracovat v dolech a zlodějinami. V 17 letech byl před kostelem potrestán bičem, načež požádal farníky o odpuštění a slíbil, že se polepší.
V roce 1804 se poprvé objevil ve Stockholmu , kde se usadil se svou novou přítelkyní Lisette na notoricky známé ulici Scottgrend. Jednou se převlékl do Lisettených šatů a šel s ní do města, kde potkali opilého kapitána, který hledal prostitutku. Šli s ním na loď, kde opilý námořník usnul a okradli ho dva „zločinci“. Následně Lars často používal trik oblékání do ženských šatů, díky čemuž dostal přezdívku Lasse-Maya.
Několikrát padl do rukou spravedlnosti a byl dvakrát odsouzen: v roce 1802 a 1806. V roce 1808 byl odsouzen na doživotí, ale podařilo se mu uprchnout. Od roku 1809 si začal říkat Moulin. V únoru 1812 Lasse-Maya vyloupil kostel Yerfell, v důsledku čehož byl v roce 1813 znovu odsouzen k doživotnímu vězení a dostal čtyřicet ran bičem. Trest si měl odpykat v pevnosti Karlsten u Marstrandu , která se v té době proměnila v lázeňské město. Rekreanti se občas chodili do pevnosti dívat na vězně. Prodávali jim drobná řemesla a povídali si o jejich minulosti. Díky jeho talentu vypravěče se jméno Lasse-Mayi brzy stalo známým po celé zemi. V göteborských novinách bylo možné najít oznámení o parnících jedoucích do Marstrandu, aby si vyslechli příběh slavného zloděje. V roce 1835 si jeho vyprávění vyslechl i budoucí král Oscar I. , který cestoval na jachtě.
Následně knihkupec a spisovatel Uddevalla Zacharias Theodor Björk pomohl Lasse-Mayimu napsat jeho paměti, které byly vydány v roce 1833.
V roce 1839 král Karel XIV. Johan omilostnil Lasse Maiu. Zemřel v roce 1845 v Arbugu.
Jeho paměti byly čtyřicetkrát přetištěny, nejčastěji však ve zkrácené podobě. Největší úspěch mělo vydání z roku 1840 s názvem Dobrodruh bez kalhot ( Den byxlöse Äfventyraren ). V roce 1941 byl ve Švédsku natočen film „Lasse Maya“, věnovaný dobrodružstvím tohoto slavného lupiče.
V současné době mnoho švédských kaváren, restaurací a hotelů nese jméno Lasse-Mayi. Poblíž ramsberského kostela v rodných místech Lasse-Maya byl vztyčen pamětní kámen s nápisem „v Ramsbergu jeho kolébka, v Arbugu – jeho hrob, v soudních záznamech – paměť“ [4] .