Liiv, Johane
| Johan Liiv | |
|---|---|
| odhad Juhan Liiv | |
| Jméno při narození | Johannes Liiv |
| Datum narození | 30. dubna 1864 |
| Místo narození | Alatskivi, okres Tartu, Tartumaa , Estonsko . |
| Datum úmrtí | 1. prosince 1913 (ve věku 49 let) |
| Místo smrti | Kavastu-Koosa, okres Tartu, Estonsko . |
| Státní občanství | ruské impérium |
| obsazení | Poezie, próza. |
 Pracuje ve společnosti Wikisource | |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Juhan Liiv ( Est. Juhan Liiv ), rodným jménem Johannes Liiv ( Est. Johannes Liiv ) ( 30. dubna 1864 – 1. prosince 1913 ) byl estonský básník, prozaik, předchůdce estonského kritického realismu.
Životopis
Liiv se narodil do velké rolnické rodiny, takže nemohl získat seriózní vzdělání. Studoval na škole v obci Kodavere [2] , později se věnoval sebevzdělávání.
Kreativita
Jeho tvorbu lze rozdělit do dvou období: před rokem 1893 a následující období jeho života, kdy Liiva trpěla duševní chorobou.
Poezie
Do poezie vstoupil v 80. letech 19. století. Jeho básně se vyznačovaly upřímností, spontánností, emocionalitou. Johanova poezie se vlivem nemoci projevovala tragickým postojem, ostrými kontrasty a disonancemi. To přimělo Friedeberta Tuglase říci, že Liiv neskládal, ale trpěl své básně. Ano, a sám Liiv přirovnal svou poezii k ptákovi s nemocným křídlem. Hlavní témata jeho poezie: samota, hořký úděl vlasti, podobný hořkému údělu samotného básníka. V jeho básních vládne téměř neustále podzim s vybledlými mlžnými barvami, stíny a smutnou náladou. Liivova první sbírka – „Básně“ ( Est. „Luuletused“ ), obsahující pouze 45 básní – se objevila až v roce 1909 díky národní estonské organizaci Noor-Eesti ( Est. Noor-Eesti , „Mladé Estonsko“). Jeho 4. vydání v roce 1926 sestávalo z 297 děl.
Próza
Od roku 1888 začal Liiv psát prózu. Zpočátku to byly skici, obrázky městského a venkovského života. Jeho nejvýznamnějším prózovým dílem je povídka „Závoj“ ( est. „Vari“ , 1894), která vyšla s podtitulem „příběh z nedávné minulosti“. Na jedné straně jde o realistické zobrazení venkovského života ve 30.-50. letech 19. století, na druhé straně je to slovo na obranu sedláků, kteří jsou stejně jako hrdina Villova příběhu schopni porozumět přírodě, filozofii , poezie a zároveň závislý na statkářích. Hrdina příběhu Villa se po nespravedlivém trestu zblázní, ale závěr příběhu je romanticky podbarvený: statkář se kaje a stává se z něj jiný člověk. Příběh má silně romantický a poučný začátek a jeho název je také symbolický: „Závoj“ lesa odděluje Villa od možnosti spatřit jezero, které pro něj zosobňuje prostor a svobodu, závoj duševní nemoci zatemňuje Vilovu mysl , rouška nespravedlnosti brání rolníkům žít plnohodnotný život. Tento příběh od Liivy je dlouhodobě jedním z nejoblíbenějších v estonské literatuře. I druhý Juhanův příběh Kukačka z Käkimäe (1893) odhaluje velkou podobnost se Závojem. Venkovské tematice se věnuje i jeho poslední rozsáhlé dílo Čarodějova dcera (1895). Vyšly ještě dvě sbírky Liivových próz: Z hlubin života (1909) a O sobě a jiných (1921). Nicméně, v estonské literatuře, Liiv zůstal primárně známý jako lyrický básník.
Paměť
V centru Tartu je malá ulička pojmenovaná po Juhan Liiv. Stojí na něm nenápadný kámen s basreliéfním profilem spisovatele.
Zařazeno do seznamu 100 velkých postav Estonska 20. století (1999) sestaveného podle výsledků písemného a online hlasování [3] .
Zdroj
- „Kdo je kdo v estonské kultuře“, složení a příprava textu „Avenarius“ 1996
- Vinkel A., Život a dílo Juhana Liiva, ve sborníku: O estonské literatuře, Tal., 1956;
- Tuglas Fr., Juhan Liiv, Tallinn, 1958; Vinkel A., Juhan Liiv, Tallinn, 1964.
Odkazy
- Článek Baltic Research Institute
- Velká sovětská encyklopedie : [ve 30 svazcích] / kap. vyd. A. M. Prochorov . - 3. vyd. - M .: Sovětská encyklopedie, 1969-1978.
- Básně "Wasteland", "Vlny"
- Na Peipus
Poznámky
- ↑ Nápis na hrobovém pomníku je báseň Juhana Liiva „Pokud je vaše země ještě dlouho pokryta temnotou“ ( např . „Kui tume veel kauaks ka sinu maa“ ).
Kui tume veel kauaks ka sinu maa
ja raske su koorem kanda,
kui enam ei jõuaks, ei jõuakski sa
su soowide siniranda, -
täht süttib ehk taevas su üle veel,
libnu mecha pinna
jasub jasub ja loob ja lehvitab ja kaunid radasid rajab, su rahva koda see ehitab ning põlvest põlveni kajab. Juhan Liiv. 1894.
- ↑ Kodavere küla . www.eestigiid.ee _ Staženo 8. června 2018. Archivováno z originálu 12. června 2018.
- ↑ Sajandi sada Eesti suurkuju / Koostanud Tiit Kändler. - Tallinn: Eesti Entsüklopediakirjastus, 2002. - 216 lk. ISBN 998570102X .
 Tematické stránky | ||||
|---|---|---|---|---|
| Slovníky a encyklopedie | ||||
| ||||