Ljubič-Romanovič, Vasilij Ignatijevič

Vasilij Ignatijevič Ljubič-Romanovič
Datum narození	27. dubna ( 9. května ) 1805( 1805-05-09 )
Místo narození	Petrohrad
Datum úmrtí	29. února ( 12. března ) 1888 (ve věku 82 let)( 1888-03-12 )
Místo smrti	Petrohrad
Státní občanství	ruské impérium
obsazení	spisovatel , básník , překladatel
Jazyk děl	ruština
Debut	"Příběh Khmelnitského"
Pracuje ve společnosti Wikisource

Vasilij Ignatievič Ljubič-Romanovič (1805-1888) - ruský spisovatel; skutečný státní rada .

Životopis

Vasilij Ljubič-Romanovič se narodil 27. dubna  ( 9. května )  1805 v St. Petersburgu . Vzdělání získal na Polotském jezuitském kolegiu a na Nižynském gymnáziu vyšších věd prince Bezborodka , které absolvoval v roce 1826 .

Od mládí měl možnost seznamovat se z přímých zdrojů s německou, francouzskou, italskou, anglickou a polskou literaturou a také s řeckou a latinskou klasikou. Jako spisovatel debutoval v roce 1829 vydáním „The Tale of Khmelnitsky“ v časopise Son of the Fatherland . V roce 1832 vydal knihu básní a překladů, která se setkala s ostrou kritikou časopisu Moscow Telegraph : „V básních tohoto autora není žádná originalita. <...> Není jediné, ve kterém by byl znak poezie“ [1] .

Nejprve sloužil na ministerstvu spravedlnosti, na odboru zahraničního obchodu, na kapitule ruských řádů, poté na ministerstvu zahraničních věcí Ruské říše , na inspekčním oddělení ministerstva války a nakonec na odboru Vnitřní vztahy. V roce 1869 odešel do důchodu v hodnosti skutečného státního rady.

Po mnoho let publikoval v „Syn vlasti“, „ Ruský invalida “, „ Maják “, „ Knihovna pro čtení “, „ Sovremennik “, „ Věstník ministerstva národního školství “, „Věstník vojenských vzdělávacích institucí“, Almanach "Alcyone" a "Časopis zahraniční literatura a výtvarné umění" jak ve verších, tak v próze, překládající zvláště pilně z Byrona a Mickiewicze , jakož i z francouzštiny a italštiny. V jeho překladech kritici zaznamenali skutečný cit a vynikající porozumění originálu.

Vasilij Ignatijevič Ljubič-Romanovič zemřel 29. února  ( 12. března )  1888 v Petrohradě.

Bibliografie

• "Básně Adama Mickiewicze", přel. od podlahy, Petrohrad, 1829;
• Lucretia Davidson, přel. z podlahy („Literární noviny“, 1830, č. 19);
• „Několik podrobností o Astrachánských indiánech“, přel. z podlahy (tamtéž, č. 27);
• "Maglan Groves," od Nodier (ib., č. 41);
• "Fragment z dopisu putujícího orientalisty", z Chodzky (ib., č. 57);
• "Klášter sv. Onufry" (ib., č. 58);
• "Banker Torlonio", přel. z francouzštiny (ib., č. 59);
• „O Morlacích“, ze zápisků opata Fortise („Syn vlasti“, 1830, sv. XIV, s. 162);
• "K obrazu mladé matky", verš. („Literární dodatky“ k „Ruskému invalidovi“, 1831, č. 21);
• "K ideálu veselé dívky", verš. (ib., č. 26);
• "Od Adama Mickiewicze" (ib., č. 28);
• "Pravda", verš. (ib., č. 29);
• "Lauře," od Mickiewicze (ib., č. 42);
• "Sonet" (tamtéž, č. 43);
• "Myšlenky", přel. z francouzštiny (ib., č. 49);
• "Píseň o Aldoně", z Mickiewicze (ib., č. 51);
• "Imitace Petrarky" (ib., č. 55),
• "Hrnek", verš. (ib., č. 55);
• "Modlitba dětí," od Mickiewicze (ib., č. 57);
• "Zpěvák", verš. (ib., č. 64);
• "Echo", verš. (ib., č. 73);
• "Fragment" z Mickiewicze (ib., str. 89);
• „Pomsta tyrana“, verš. ("Alcyone", 1831, sek. II, str. 11);
• "Beduín", z Chodzky (ib., str. 42);
• "Reminiscence", z Mickiewicze (ib., str. 79);
• "Úryvek z Mickiewiczovy básně: Konrad Valenrod" ("Časopis cizích slov a výtvarného umění", 1831, č. 1);
• „O starověkých dramatických hrách v Ženevě“, přel. z francouzštiny („Literární noviny“, 1831, č. 10);
• "Výňatky z rukopisu s názvem: Kritické nebo spekulativní poznámky", přel. z podlahy (ib., č. 19);
• „Dopis od cestovatele, napsaný z Kalkaty jeho příbuznému“, přel. z podlahy (ib., č. 22);
• "Tatarská pohádka" přel. z podlahy (ib., č. 26);
• "Hřbitov", z Odynets ("Syn vlasti", 1832, sv. XXV, s. 184);
• "Zrádci", verš. („Literární dodatky“ k „Ruskému invalidovi“, 1832, č. 10);
• "Dvě gazely", verš. (ib., č. 20);
• "Night Screamer", přel. z francouzštiny (ib., č. 24);
• "Básně Vasilije Romanoviče", Petrohrad, 1832;
• „Nový rok“, od Mickiewicze („Literární dodatky“ k „Ruskému invalidovi“, 1833, č. 15);
• "Melodie", verš. (ib., č. 32), "Impromptu", verš. (ib., č. 39);
• "Kadur", orientální příběh (ib., č.; 49);
• "Zpěvákovi", verš. (ib., č. 63);
• "Imitace chlapi", verš. (ib., č. 99);
• "Minuta horečky", verš. (ib., 1839, č. 78);
• "Romantika" (tamtéž, č. 103-104);
• „Historické hory a hroby v Litvě“, z poznámek Yutsevich, přel. z podlahy („Syn vlasti“ 1837, v. 184, s. 292);
• „Pinsk a jeho okolí“, z poznámek Krashevského, přel. z podlahy (ib., sv. 187, str. 194);
• „O velkém obrazu F. A. Bruniho“ („Umělecké noviny“, 1837, č. 4, 5);
• "Kaple sv. Vladimíra ve vilenském chrámovém kostele" (ib., č. 24);
• "Dějiny bývalých knížectví Terebovl a Zvenigorod" ("Časopis M. N. Pr.", 1838, část XIX, str. 80);
• "Život", verš. („Syn vlasti“, 1838, II, s. 96);
• "Věnce", verš. (ib., sv. V, str. 85);
• "Derar", orientální příběh ve verších, z Chodska, přel. od podlahy, Petrohrad, 1839;
• „Dobrodružství se Shakespearem po prvním představení Romea a Julie“ („Knihovna ke čtení“, 1839, sv. 34, s. 40);
• "Duma", přel. z podlahy („Syn vlasti“, 1839, v. 9, s. 11);
• „Litevské zvyky, hry, přísloví a tradice“, přel. z podlahy (ib., sv. XI, str. 115);
• "On", verš., od podlahy. ("Mayak", 1841, část XVII-XVIII, str. 8);
• „Pohřeb rybáře“, verš. (ib);
• "Z holandštiny", verš. (ib., str. 9);
• „Smrt hráče bandury“, verš. (ib., str. 10);
• Píseň, verš. (ib., str. 11);
• "Kozácká smrt", verš. (ib., kap. XIX-XXI, str. 21);
• "Oddělení", verš. (ib.),
• "Hrob", verš. (ib.);
• "Widelot", z Mickiewicze (ib., str. 22);
• "Dalibug że powiem mamie", verš. (ib., str. 11);
• "The Open Secret", přel. z České. (ib.);
• "Lime Song", verš. (ib., str. 12);
• "Podvodní manželství", verš. (ib., kap. XXIII, str. 14);
• "Záporoží", verš. (ib., str. 15);
• "Koshevoy", verš. (ib.);
• "Pan Kanevsky", verš. (ib., kap. XXIV, str. 24);
• "Záporoží", verš. (ib.);
• "Benno", benátský příběh, přel. Byron („Syn vlasti“, 1842, II, č. 4);
• „Cesta do Muscovy od Rafaela Barberiniho v roce 1565“, přel. z italštiny. (ib., sv. III a IV, č. 6, 7. Vydáno samostatně pod názvem: "Příběhy cizinců o Rusku v 16. a 17. století", Petrohrad, 1843);
• "The Song of Trim, or Takeing the Hammer", skandinávská báseň ("Syn of the Fatherland", 1842, sv. IV, č. 7);
• „Vztahy cara Ivana Vasilieviče s císařem Ferdinandem o livonských záležitostech“, přel. z lat. (ib., sv. V, č. 9);
• "Zpráva v dopisech o válce moskevského cara s polským králem (Jan Hrozný se Stefanem Batory.) v letech 1580-1582", přel. z lat. (ib., č. 10);
• "Aleksey Popovich", verš. ("Mayak", 1842, č. 1);
• "Ivan Konovčenko", verš, (ib., s. 12);
• "Nevěsta", verš. (ib., č. 2);
• "Meče", verš. (ib.);
• "Příroda", verš. (ib., str. 34);
• "Nebe a země" (tamtéž, str. 35);
• "On", verš. (ib., str. 36);
• "Kůň", verš. (ib, č. 11);
• „Zpráva o událostech v éře Falešného Dmitrije a zejména vlády Jana Vasiljeviče, nalezená v knihovně prince Barberina v Římě“, přel. z italštiny. („Syn vlasti“, 1843, č. 1);
• „Láska umělce“, verš. (ib., č. 3);
• "Beznaděj", verš. (ib., č. 3);
• "Wanderer", verš. (ib., č. 3);
• "Óda", z Klopstocku ("Maják", 1845, v. 23, str. 27);
• „Don Juan“, báseň Byrona, přel. (Petrohrad, 1847);
• "Mladá generace", verš. („Syn vlasti“, 1847, č. 8);
• "Do Itálie", verš. (ib.);
• „Dunajští kozáci“ („Časopis vojenských vzdělávacích institucí“, 1848, č. 283).

Po smrti Ljubiče-Romanoviče vyšly jeho „Příběhy o Gogolovi a výrobci panenek“ („Historický bulletin“, 1892, kniha 12, položky 694-699).

Poznámky

1. ↑ Ruská literatura archivována 28. října 2021 na Wayback Machine // Moscow Telegraph. - 1832. - Kap. 48. - S. 257.

Literatura

• M. Popov. Lyubich-Romanovich, Vasilij Ignatievich // Ruský biografický slovník  : ve 25 svazcích. - Petrohrad. , 1914. - T. 10: Labzina - Ljašenko. - S. 806-808.
• Lyubich-Romanovich, Vasily Ignatievich // Encyklopedický slovník Brockhaus a Efron  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1896. - T. XVIII. - S. 211.