| Oleg Michajlovič Malevič | |
|---|---|
| Datum narození | 24. června 1928 [1] |
| Místo narození |
|
| Datum úmrtí | 13. června 2013 [1] (ve věku 84 let) |
| občanství (občanství) | |
| obsazení | spisovatel , překladatel |
| Ocenění | Artis Bohemiae Amicis [d] ( 2. prosince 2009 ) Gratias Agit [d] ( 2011 ) Premia Bohemica [d] ( 1998 ) |
Oleg Michajlovič Malevič (24. června 1928, Leningrad - 13. června 2013) - ruský literární kritik, bohemista, překladatel, básník.
Narodil se v rodině vojenského inženýra a učitele. Otec - Malevič Michail Moiseevič - byl zatčen v roce 1936 a zemřel ve stejném roce v Ustpechlagu (posmrtně rehabilitován). Matka - Shmarova Ljudmila Michajlovna - byla v roce 1938 tři měsíce zatčena jako manželka "nepřítele lidu" (později propuštěna bez následků).
V letech 1932-1934 žil Malevich se svými rodiči ve Francii (jeho otec pracoval jako vojenský zástupce v obchodní misi). V letech 1935-1936 žila rodina v Moskvě , kde inženýr Malevič sloužil v jednom z lidových komisařů. Po zatčení svého otce se Malevich se svou matkou vrátil do Leningradu.
Malevič žil ve svém rodném městě po celý první rok blokády a teprve v srpnu 1942 byl se svou matkou evakuován přes Ladožské jezero na pevninu , do Novosibirské oblasti , okres Kupinský . V létě pracoval v JZD , v zimě studoval. V roce 1944 se vrátil do Leningradu, kde absolvoval střední školu. V letech 1947-1953 studoval na Leningradské státní univerzitě , později (1958-1961) - postgraduální studium na téže univerzitě a Karlově univerzitě v Praze (1961-1962). Disertační práci na téma „Rané dílo Karla Čapka“ obhájil na Leningradské státní univerzitě v roce 1964. V roce 1998 byl Malevičovi udělen titul čestného doktora Univerzity Karlovy.
V 50. a na počátku 60. let Malevič vyučoval ruskou literaturu ve vyšších třídách leningradských škol.
Laureát cen Bohemica (spolu s manželkou V. A. Kamenskou ) (1981), Artis Bohemiae amicis (2009), Gratias agit (2011).
Sférou vědeckého zájmu jsou dějiny české a slovenské literatury 19.-20. století, díla K. a J. Čapekových, V. Vančury, rusko-české a rusko-slovenské kulturní vazby.
Malevič je známý především svou literární tvorbou (česky vydané knihy „Bratři Čapkové“, „Původnost české literatury“ a „V perspektivě desetiletí“, vydané v ruských monografiích „Karel Čapek“ a „Vladislav Vanchura“ a „ Bratři Čapkové“, dále sbírky a sborníky „Karel Čapek o umění“, „Karel Čapek ve vzpomínkách svých současníků“, „Appassionata pod gilotinou“, „Básníci pražské skety“).
Malevich vytvořil více než dvě stě překladů české a slovenské prózy, dramatu a poezie. Mnoho překladů vzniklo ve spolupráci s jeho manželkou V. Kamenskou a také společně s V. Savitským a I. Inovem.
Hlavní překlady: Karel Polachek : Edudant a Francimor (M., 1967); D. Khrobák. Drak se vrací (M., 1968); K. Světlo. Venkovský román (spolu s V. A. Kamenskou) (L., 1972); díla I. Olbrachta, R. Pytlíka , M. Rufuse, T. G. Masaryka, Karla Čapka , P. Kohouta a dalších českých a slovenských prozaiků a básníků.
Na společné práci na překladech s Malevičem se kromě V. Kamenské podíleli V. Savitskij a I. Inov.
Zvláštní místo v Malevichově díle zaujímá poezie. Vyšly 3 knihy básní - "Pěšák" (L. 1991), "Mezi dvěma polibky" (Petrohrad, 2009) a "Dopis" (posmrtně, Petrohrad, 2015).
V posledních letech svého života připravil Oleg Malevič k vydání dvoudílné Básníky pražské skety (Petrohrad, 2005–2007) a knihu Stavitelé chrámů, kompletní díla Otakara Brzeziny v ruštině (St. Petersburg, 2012).
Spolu s petrohradskými bohemisty I. Inovem, I. Porochkinou a V. Kamenskou založil v roce 1995 v Petrohradě dodnes fungující Společnost bratří Chapků, která studuje a popularizuje humanistické tvůrčí dědictví bratří Josefů. a Karla Chapka, ale i české kultury obecně.
Vlastní knihy: Karel Čapek. Kritická biografická esej. M., 1968; 1089; Vladislav Vančura. Kritická biografická esej. L., 1973; Bratři Čapkové. Praha, 1999; Osobitost české literatury. Praha, 2009 (Identita české literatury); Chodec. Básně 1947-1987. L., 1991; Mezi dvěma polibky. SPb., 2009 (věnováno památce jeho manželky a literární kolegyně).
K. Poláček. Edudante a Francimor. M., 1967; D. Khrobák. Drak je zpět. M., 1968; K. Světlo. Vesnická romantika. L., 1972, spoluautor s V. A. Kamenskou; I. Olbracht. Úžasné přátelství herce Yesenia. M., 1973, spoluautor s V. A. Kamenskou; R. Pytlík. Hašek. M., 1977; M. Stingl. Tajemství indických pyramid. M., 1977; V. Zamarovský. Pyramidy jejich veličenstva. M., 1981; 1986; M. V. Kratokhvil. Evropa v zákopech. L., 1990; M. Rufus. Čtení z dlaně. SPb., 2000, spoluautor s V. A. Kamenskou; T. G. Masaryk. Rusko a Evropa. T. 3. Petrohrad, 2003, spoluautor s V. A. Kamenskou; P. Karvash . Tajemství sfingy. SPb., 2004, ve spolupráci s V. A. Kamenskaya a V. D. Savitsky; Karel Chapek. Dopisy z budoucnosti. SPb., 2005, spoluautor s V. A. Kamenskou.
Překlady z české a slovenské poezie V. Nezval, Fr. Brzezina, V. Scholz, J. Vrchlitsky, F. Shramek, V. Golan, J. Seyfert, F. Galas, E. B. Lukács, M. Rufus, L. Feldek a další.
Výběrová bibliografie O. M. Maleviče // Ročenka Společnosti bratří Chapků: Petrohrad; Praha, 2008, s. 109-134.
http://www.radio.cz/ru/rubrika/bogema/oleg-malevich-pokrovitel-cheshskoj-literatury-v-rossii