Označení kabelu

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 31. července 2016; kontroly vyžadují 20 úprav .

Značení kabelů  - aplikace barevných označení, konvenčních značek (nápisů), štítků a štítků, ale i speciálních elektronických značek na kabel . Označení informuje o vlastnostech tohoto kabelu, umožňuje jej jednoznačně identifikovat mezi ostatními kabely nebo najít místo jeho výskytu.

Odrůdy značení

Tovární značení

Tovární značení - systém alfanumerických (méně často symbolických) označení, který umožňuje určit vlastnosti kabelu, jeho rozsah a další informace nezbytné pro kompetentní a plné použití kabelu, aplikovaný na kontejner, na kterém je kabel dodáván (krabice, bubny atd.) a také přímo na vnější stranu izolace kabelu, aby se usnadnila její identifikace na místě. Tento systém je zpravidla vyvíjen technickou projekční službou (technické ředitelství, útvar hlavního konstruktéra, útvar hlavního technologa) v závodech na výrobu kabelů, určitým způsobem standardizován a následně se stává široce dostupným pro prodejce a koncové uživatele kabelových a drátěných výrobků. .

Napájecí kabel

Kombinace používané při kodifikaci kabelů v Evropě
  • har (harmonizované) - výrobky jsou standardizovány
  • číslice 03, 05 nebo 07 - provozní napětí, respektive 300/300, 300/500 nebo 450/750
  • písmena v nebo r - typ izolace, respektive PVC nebo pryž
  • písmena U, R, K, F - typ vodiče, resp.: pevný, lankový, ohebný pro pevné zapojení, ohebný.
Identifikace vodičů podle barev nebo digitálních označení v Rusku

V moderním Rusku zůstal velký objem výroby a použití kabelových výrobků již od dob Sovětského svazu (ve kterém fungoval původní standardizační systém, který se týkal i oblastí výroby a použití kabelových výrobků). V současné době je trvalý trend k používání světových postupů a postupnému rozostřování teritoriálních standardů, což ovlivňuje mimo jiné sjednocení označování s tím globálním.

5 Identifikace pomocí barev

5.1 Obecné

K identifikaci vodičů se používají barvy černá, hnědá, červená, oranžová, žlutá, zelená, světle modrá (dále jen modrá), fialová, šedá, bílá, růžová, tyrkysová.

Poznámka - Seznam barev a jejich písmenný kód jsou uvedeny v GOST 28763.

Barevné označení by mělo být provedeno na koncích a nejlépe po celé délce vodiče, a to buď barvou izolace nebo barevným značením, s výjimkou holých vodičů, kde by měla být barevná identifikace provedena na koncích a v místech připojení.

5.2.1 Povolené barvy

Žluté a zelené barvy by neměly být používány samostatně k identifikaci vodičů. Žlutá a zelená by se měla používat pouze v kombinaci se žlutozelenou.

5.2.2 Nulový a střední vodič

Nulový a střední vodič by měly být označeny modře. Modrá se nesmí používat k označení jiného vodiče než uzemněného vodiče vedení. Je-li použita barevná identifikace, musí být holé vodiče použité jako nulové nebo střední vodiče buď obarveny modrým pruhem o šířce 15 až 100 mm v každém zařízení nebo plášti a na každém přístupném místě, nebo modře po celé své délce.

5.2.3 Fázové vodiče ve střídavých obvodech

U fázových vodičů jsou preferované barvy černá, hnědá a šedá.

Pro fázový vodič jednofázového elektrického obvodu napájeného přímo z jednofázového napájecího zdroje je preferována hnědá barva. V případě, že je jednofázový elektrický obvod odbočkou z třífázového elektrického obvodu, musí barevné označení fázového vodiče jednofázového elektrického obvodu odpovídat barevnému označení fázového vodiče třífázového elektrického obvodu. obvod, se kterým má elektrické spojení.

5.3.2 Ochranné vodiče

Ochranné vodiče musí být označeny dvoubarevnou žlutozelenou kombinací.

Kombinace žluté a zelené slouží pouze k označení ochranného vodiče.

Kombinace žlutozelené barvy musí být taková, aby na vodiči o délce 15 mm, kde je použito barevné označení, jedna z těchto barev pokrývala nejméně 30 % a nejvýše 70 % povrchu vodiče, a jiná barva pokrývá zbytek tohoto povrchu.

Jsou-li holé vodiče použité jako ochranné vodiče dodávány s nátěrem, musí být natřeny žlutozelenou barvou nebo po celé délce každého vodiče, nebo v každém oddílu nebo bloku nebo na každém přístupném místě. Pokud je k barevné identifikaci použita lepicí páska, použije se pouze dvoubarevná žlutozelená páska.

POZNÁMKA 3 Tam, kde lze ochranný vodič snadno identifikovat podle jeho tvaru, konstrukce nebo polohy, jako je soustředné vlákno, je přijatelné nepoužívat barevné kódování po celé jeho délce, ale konce nebo přístupná místa by měla být označena piktogramem nebo žlutozelená dvoubarevná kombinace, případně alfanumerické označení „PE“.

5.3.3 Vodiče PEN

Vodiče PEN, pokud jsou izolované, musí být označeny jedním z následujících způsobů:

žlutozelené po celé délce a navíc modré značky na jejich koncích a v místech připojení;

modré po celé délce a navíc žlutozelené značky na jejich koncích a v místech připojení.

Tabulka A1. Identifikace vodiče barevným kódem a alfanumerickým označením
Dirigent Alfanumerická identifikace Barevná identifikace
Barva Kód barvy
podle GOST 28763
AC obvod
Fázový vodič jednofázového obvodu L Hnědý BN
Fázový vodič 1 třífázový obvod L1
Fázový vodič 2 třífázového obvodu L2 Černá VC
Fázový vodič 3 třífázového obvodu L3 Šedá GY
Uzemněný fázový vodič jednofázového obvodu LE Modrý BU
Uzemněné fázové vodiče třífázového obvodu LE1, LE2, LE3
Neutrální vodič N
DC elektrický obvod
Pozitivní vodič L+ Hnědý BN
Vodič záporné svorky L- Šedá GY
Uzemněný kladný vodič LE+ Modrý BU
Uzemněný záporný vodič LE-
Střední vodič M
Ochranné vodiče a vodiče kombinující funkce ochranných vodičů
Ochranný vodič RE zelená žlutá GNYE
PEL vodič PEL
Průzkumník PEM PEM
PEN vodič PERO Modrý BU
Ochranný vodič pro vyrovnání potenciálu РB zelená žlutá GNYE
— GOST R 50462-2009 (IEC 60446:2007) ZÁKLADNÍ A BEZPEČNOSTNÍ ZÁSADY PRO ROZHRANÍ, VÝKON A IDENTIFIKACI ČLOVĚK-STROJ - Identifikace vodičů pomocí barev a alfanumerických označení

Telekomunikační kabel

V závislosti na oblasti použití kabelů ( telefonie , datové sítě, elektronická výpočetní technika) se barevné značení kabelů používaných pro stejné účely (například sekundární napájení) může lišit.

Písmenné značení telekomunikačních kabelů se provádí pouze na vnějším plášti vícežilových kabelů (a i to ne vždy).


Barevné kódování pláště

Mnoho norem určuje barevné přizpůsobení povlaku funkčnímu účelu kabelu, drátu nebo jednotlivého jádra. Některé normy jsou vysoce specializované, některé jsou normalizovány mezinárodními metrologickými organizacemi a jsou doporučeny pro široké použití.

Barva Standard
ruština Angličtina DIN 47002 DIN IEC 757-83
(CENELEC-HD 457)
GOST 28763-90
GOST 28763-90
Černá Černá sw BK H
Hnědý Hnědý br BN KCh
Červené Červené rt RD Na
oranžový oranžový nebo OG A
Žlutá Žlutá ge VY A
Zelená Zelená gn GN Z
modrá (azurová) Modrý bl BU Z
fialový fialový vi VT H
Šedá Šedá GR GY B
Bílý Bílý ws WH B
Růžový Růžový rs PK Na
Tyrkysový Tyrkysový tk TQ B Z
Zlato Zlato - GD ŽL
zelená žlutá zelená žlutá gnge GNYE ZZh
stříbrný stříbrný SR SR


DIN Barevný kód žil v kabelu s opakováním barev po pozici č. 45

Sestaveno podle DIN 47100 . Značení jader a barev izolačního povlaku se provádí podle DIN 47002 a DIN IEC 304 (v souladu s dokumentem HD 402 S2). Pro lepší identifikaci az bezpečnostních důvodů byla jako primární barva vybrána světlejší barva a jako sekundární barva byla vybrána tmavší barva. Kombinace barev se skládá z 10 základních barev.
Čtyřžilový kabel je výjimkou a vyznačuje se použitím bílé, žluté, hnědé, zelené barevné sekvence.

Číslo
páru
Barva páru Číslo
páru
Barva páru Číslo
páru
Barva páru Číslo
páru
Barva páru Číslo
páru
Barva páru
jeden Bílý 2 Hnědý 3 Zelená čtyři Žlutá 5 Šedá
6 Růžový 7 Modrý osm Červené 9 Černá deset fialový
jedenáct Šedo-růžová 12 červená modrá 13 bílo-zelená čtrnáct Hnědozelená patnáct Bílá žlutá
16 žlutohnědá 17 Bílá šedá osmnáct Šedohnědá 19 Bílo-růžová dvacet růžovo-hnědá
21 Bílá modrá 22 Hnědo-modrá 23 Bílá Červená 24 Hnědo-červená 25 bílý černý
26 Hnědo-černá 27 Šedozelená 28 Žluto-šedá 29 růžovo-zelená třicet žluto-růžová
31 Zeleno modrá 32 žlutomodrá 33 Zeleno-červená 34 Žlutá Červená 35 Zeleno-černé
36 žluto-černé 37 Šedomodrá 38 růžovo-modrá 39 Šedo-červená 40 růžovo-červená
41 ŠEDO-černá 42 Růžovo-černá 43 Modrá, černá 44 červená černá 45 Opět
Bílá
Barevný kód žil v kabelu bez opakování barev po pozici č. 45
Číslo páru Barva páru Číslo páru Barva páru Číslo páru Barva páru Číslo páru Barva páru Číslo páru Barva páru
jeden Bílý 2 Hnědý 3 Zelená čtyři Žlutá 5 Šedá
6 Růžový 7 Modrý osm Červené 9 Černá deset fialový
jedenáct Šedo-růžová 12 červená modrá 13 bílo-zelená čtrnáct Hnědozelená patnáct Bílá žlutá
16 žlutohnědá 17 Bílá šedá osmnáct Šedohnědá 19 Bílo-růžová dvacet růžovo-hnědá
21 Bílá modrá 22 Hnědo-modrá 23 Bílá Červená 24 Hnědo-červená 25 bílý černý
26 Hnědo-černá 27 Šedozelená 28 Žluto-šedá 29 růžovo-zelená třicet žluto-růžová
31 Zeleno modrá 32 žlutomodrá 33 Zeleno-červená 34 Žlutá Červená 35 Zeleno-černé
36 žluto-černé 37 Šedomodrá 38 růžovo-modrá 39 Šedo-červená 40 růžovo-červená
41 ŠEDO-černá 42 Růžovo-černá 43 Modrá, černá 44 červená černá 45 Bílo-hnědo-černé!!!
46 Žluto-zeleno-černé 47 Šedo-růžovo-černé 48 Modro-červeno-černé 49 Bílo-zeleno-černé padesáti Zeleno-hnědo-černé
51 Bílo-žluto-černé 52 Bílo-hnědo-černé!!! 53 Bílo-šedo-černé 54 Šedo-hnědo-černé 55 Bílo-růžovo-černé
56 Růžovo-hnědo-černé 57 Bílo-modro-černé 58 Hnědo-modro-černé 59 Bílo-červeno-černé 60 Hnědo-červeno-černé
61 Černá bílá  
Barevný kód krouceného páru s opakujícími se barvami

Barva (nebo kombinace barev) párů se vyrábí podle níže uvedené tabulky. Od pozice č. 11 se značení provádí pomocí jednoho (dále jen dvou) barevných kroužků, s kroužkem o šířce 2 až 10 mm. Vzdálenost mezi kroužky je přibližně 7 mm.

Číslo páru Barva páru
První barva Druhá barva
jeden 23 45 Bílý Hnědý
2 24 46 Zelená Žlutá
3 25 47 Šedá Růžový
čtyři 26 48 Modrý Červené
5 27 49 Černá fialový
6 28 padesáti Šedo-růžová červená modrá
7 29 51 bílo-zelená Hnědozelená
osm třicet 52 Bílá žlutá žlutohnědá
9 31 53 Bílá šedá Šedohnědá
deset 32 54 Bílo-růžová růžovo-hnědá
jedenáct 33 55 Bílá modrá Hnědo-modrá
12 34 56 Bílá Červená Hnědo-červená
13 35 57 bílý černý Hnědo-černá
čtrnáct 36 58 Šedozelená Žluto-šedá
patnáct 37 59 růžovo-zelená žluto-růžová
16 38 60 Zeleno modrá žlutomodrá
17 39 61 Zeleno-červená Žlutá Červená
osmnáct 40   Zeleno-černé žluto-černé
19 41   Šedomodrá růžovo-modrá
dvacet 42   Šedo-červená růžovo-červená
21 43   ŠEDO-černá Růžovo-černá
22 44   Modrá, černá červená černá
TKD barevné kódování
Číslo páru Barva(y) jádra Číslo páru Barva(y) jádra Číslo páru Barva(y) jádra
0 Zelená žlutá 38 Červeno- žlutá 71 Modrá - bílo-červená
jeden Černá 39 Modro- žlutá 72 Žlutá - bílo-červená
2 Modrý 40 Fialová - žlutá 73 Zelená - bílo-červená
3 Hnědý 41 Bílá - žlutá 74 Hnědá - bílo-červená
čtyři Béžový 42 Hnědá - žlutá 75 Červeno -bílo-černé
5 Žlutá 43 Červeno- modrá 76 Modrá - bílo-černá
6 Zelená 44 Bílá - modrá 77 Žlutá - bílo-černá
7 fialový 45 Oranžová - modrá 78 Zelená - bílo-černá
osm Růžový 46 Hnědá - modrá 79 Fialová - bílo-černá
9 oranžový 47 Žlutá - fialová 80 Oranžovo -bílo-černé
deset Průhledný 48 Zeleno- fialová 81 Hnědo -bílo-černé
jedenáct Červeno- bílá 49 Bílá - fialová 82 Červeno -bílo-zelené
12 Modro- bílá padesáti Oranžovo- fialová 83 Žlutá - bílo-zelená
13 Žlutá - bílá 51 Hnědá - fialová 84 Fialová - bílo-zelená
čtrnáct Zeleno- bílá 52 Černá - bílá 85 Oranžová - bílo-zelená
patnáct Fialovo- bílá 53 Černo -žlutá 86 Hnědá - bílo-zelená
16 Oranžovo- bílá 54 Černá - červená 87 Červeno -bílo-modré
17 Hnědo- bílá 55 Černá - zelená 88 Žlutá - bílo-modrá
osmnáct Modro- červená 56 Černá - modrá 89 Oranžovo -bílo-modré
19 žluto- červená 57 Černo -fialová 90 Hnědá - bílo-modrá
dvacet Zeleno- červená 58 Šedo -bílá 91 Žlutá - bílo-fialová
21 Bílo- červená 59 Šedá - černá 92 Zelená - bílo-fialová
22 Oranžovo- červená 60 Šedo -žlutá 93 Oranžová - bílo-fialová
23 Hnědo- červená 61 Šedá - červená 94 Hnědá - bílo-fialová
24 Červená - černá 62 Šedá - modrá 95 Modro -červeno-černé
25 Modro- černé 63 Šedo -fialová 96 Žlutá -červeno-černá
26 žlutá - černá 64 Červeno- šedá 97 Zeleno -červeno-černé
27 Zelená - černá 65 Modro- šedá 98 Bílo -červeno-černé
28 Fialová - černá 66 žluto- šedá 99 Hnědo -červeno-černé
29 Bílá - černá 67 Zeleno- šedá 100 Žlutá -červeno-zelená
třicet Oranžovo - černá 68 Fialová- šedá 101 Bílo -červeno-zelené
31 Hnědo - černá 69 Bílo- šedá 102 Oranžová -červeno-zelená
32 Červeno- zelená 70 Oranžovo- šedá    
33 - zelená        
34 Fialová - zelená        
35 Bílá - zelená        
36 Oranžová - zelená        
37 Hnědá - zelená        
Svazky telefonních kabelů podle VDE 0815 a VDE 0816 Desina
Oblast použití. Speciální požadavky Barevné sladění
Stíněné napájecí kabely oranžový RAL2003
Kabely kodéru Zelená RAL6018
Kabely Fieldbus 4 x 1,5 mm² Cu, 2 x POF Červeno-lila (fialová) RAL 4001
periferní zařízení; snímače 4 x 0,34 mm² žlutá RAL1021
Silové kabely pro třífázové motory Černá RAL 9005
Kabely řídicího obvodu (24 V DC ) šedá RAL 7040

Označení kabelových koncovek

Kabely používané v oblasti telekomunikací a komunikací mají obvykle velký počet jader : až 200 nebo více. Rychle detekovat požadovanou žílu (koncovku kabelu) umožňuje značení, které se aplikuje ve fázi pokládky kabelu nebo při jeho připojení k terénu (rozdělené bloky, rozvaděče a panely, konektory zařízení atd.).

Označení kabelu (kříž) se používá k identifikaci kabelu (ve svazku kabelů stejného typu) nebo každé žíly (uvnitř jednoho kabelu). Značení se provádí na obou stranách na koncích kabelových vedení.

V telefonické komunikaci jsou konce kabelů obvykle označeny čísly: 125, 234, ... atd.

Pro značení kabelů pro napětí do 1 kV se doporučuje používat obdélníkové štítky; pro kabely pro napětí nad 1 kV - kruhové; pro ovládací kabely - trojúhelníkové [1] . Pokud se linka skládá z několika paralelních kabelů, pak se k číslu linky v označení každého z nich přidávají písmena „A“, „B“, „C“ atd.

Značka říká:

  • pro silové kabely - napětí, sekce, číslo linky nebo název,
  • pro ovládací kabely - stejný, navíc počet žil,
  • u spojek a koncovek - číslo spojky, datum montáže, příjmení a iniciály montérů, kteří montáž prováděli. Na štítku koncovky musí být uvedena čísla nebo označení bodů, odkud a kam je kabel položen. Na koncových objímkách a koncovkách jsou štítky umístěny ve vzdálenosti 100 mm od hrdla spojky nebo koncovky; na spojovacích a odbočných spojkách - ve vzdálenosti 100 mm od jednoho z hrdel spojek; na kabelech položených v příkopech, kanálech, tunelech a uvnitř - na obou stranách kabelového průchodu v uzavřených zařízeních a na rovných úsecích každých 20 metrů. Velikost visačky 120 × 40 mm, upevnění ocelovým pozinkovaným drátem o průměru 2 mm. Text, v případě visačky z vinylchloridu nebo vinylové plastové fólie, je aplikován ostrým nahřátým předmětem, vytlačené nápisy jsou vyplněny barvou.

Charakteristika značení

Moderní řešení pro značení koncovek kabelů dnes umožňují získat různé typy značení, které se liší:

  • životnost
  • materiál ( papír , plast , fólie )
  • vlastnosti (odolnost vůči různým vlivům prostředí, jako jsou: nízké teploty , vysoká vlhkost atd.)
  • způsoby upevnění ( štítek , klip , trubička, vložka, lepidlo)

Způsoby značení

Nejjednodušším způsobem označení koncovek kabelů je ruční psaní na kabely pomocí nesmazatelných značek. Nápisy mohou být provedeny na kabelu samotném nebo na označovací pásce, která se pak pomocí stahovací pásky připevní na kabel kabelovými štítky nebo se přímo nalepí. Nevýhodou této metody je ruční práce a křehkost. Výhodou je levnost. Nejčastěji tento způsob značení využívají IT služby malých a středních podniků.

Další široce dostupná metoda značení používá barevnou elektrickou pásku . Tímto způsobem je snadné označit obecnou vlastnost, například ovinutím jednou barvou označit samostatný kabel nebo samostatný typ vodiče (například zvýraznění silového jádra nebo společného vodiče ) ve svazku.

Třetím způsobem značení je použití prefabrikovaných pevných označovacích prvků. Tato metoda má omezení – omezený výběr možností značení a typů značení kabelů vyráběných výrobcem.

Čtvrtým způsobem značení je použití speciálního značkovacího zařízení. Tuto metodu využívají firmy profesionálně zabývající se pokládkou a údržbou telefonních a telekomunikačních sítí. Značkovací zařízení používají: telekomunikační operátoři , systémoví integrátoři , montéři. Poměrně levnou metodou značení nápisy je použití samolaminovacích popisovačů (tiskáren etiket) pomocí termotransferového tisku na ochrannou fólii, které nahrazují kabelové štítky jako zastaralý způsob značení. Výhodou takových popisovačů je vysoká tepelná odolnost (více než 200 stupňů Celsia) převyšující tepelnou odolnost samotného kabelu, životnost (až 50 let používání), odolnost proti opotřebení (odolná vůči benzinovým rozpouštědlům apod.).

Značkovací zařízení

V 60. letech byly velmi oblíbené stroje na ražení za studena nebo za tepla . Nyní je toto zařízení morálně zastaralé, i když je stále v provozu v mnoha průmyslových odvětvích v Rusku. Nahradily je termotransferové tiskárny, které umožňují označení kabelu nebo vodiče, napájené z počítače, mají vnitřní paměť a umožňují ukládat potřebné informace.

Kromě značení přímo na kabelu je možné značení různými druhy označovacích (samolepicích) pásek. Moderní značkovací zařízení umožňuje vytvářet složité nápisy a symboly, které se liší:

  • fonty
  • počet řádků znaků
  • typ a barva stuhy
  • uspořádání znaků (podélné / příčné)
  • zdroj vnitřní paměti

a další vlastnosti.

Elektronický popisovač

Elektronický značkovač se používá k detekci polohy kabelů (energetických a telekomunikačních), kanalizace, plynovodů atd.

Elektronický značkovač je pasivní zařízení. Značky jsou uloženy nad kabelovými trasami a/nebo nad klíčovými body (spojky, křížení kabelových tras atd.). K vyhledávání značek se používají speciální zařízení - detektory značek.

V režimu vyhledávání vysílá detektor značek rádiový signál na rezonanční frekvenci značek. Značka naladěná na stejnou rezonanční frekvenci odráží rádiový signál. Odražený rádiový signál je detekován detektorem markerů a uživateli je dán detekční signál.

Vlastnosti elektronického značkovače

  • pasivní provoz (nevytváří elektronické rušení, protože se aktivuje pouze při nasměrování elektrického pole detektoru značek)
  • trvanlivost (plastové pouzdro odolné vůči vnějším faktorům)
  • typická hloubka pokládky: 0,5-2,5 m.

Poznámky

  1. Bondarenko V.P., Pletnik M.I. Příručka elektrikáře. Třetí vydání, upravené a rozšířené. - K . : Budivelník, 1976. - S. 93. - 254 s.

Literatura

Viz také

Odkazy