Vzhledem k tomu, že japonský jazyk má přes tisíc znaků, není triviální úkol poskytnout každému z nich místo na klávesnici. Místo toho je aktuální metodou zadávání japonského textu kana ( abeceda) nebo romaji (latinská písmena) a poté převedena na text kanji (znakový) pomocí volitelného procesoru rozhraní .
První příklady japonských vstupních systémů používaly masivní klávesnice s působivým počtem jak samotných kláves, tak počtu znaků na každé z nich (viz ilustrace). Takové klávesnice umožňovaly zadávat přímo kanji, ale pro svou objemnost nebyly příliš využívány. Bylo zřejmé, že řešení problému vyžaduje zásadně odlišný přístup.
Vše se změnilo v roce 1978 vydáním prvního japonského textového procesoru Toshiba JW-10 vyvinutého společností Toshiba . Systém, který se v něm používá pro převod textu napsaného kana na text kanji, tvořil základ moderních japonských vstupních systémů a nyní se používá v celé řadě elektronických zařízení - od osobních počítačů a mobilních zařízení až po informační kiosky.
Japonské klávesnice jsou označeny latinkou a hiragana . Rozložení JIS (Japanese Industrial Standard) je kompatibilní s QWERTY : většina nealfanumerických znaků je umístěna na stejných klávesách, i když některé byly přesunuty na jiná místa. Klávesy Q, W, E, R, T a Y mají také symboly kanaた,て,い,す,かaん. Latinské znaky jsou nedílnou součástí původního japonského rozvržení a poskytují možnost zadávat romaji pro automatický převod na japonský text. Je tedy možné zadávat text jak v kana (včetně hiragany a katakany - jelikož se jedná o grafické variace stejné abecedy, klávesy nejsou samostatně označeny katakanou), tak v romaji, po kterém se automaticky převede na text kanji. Přepínání mezi třemi režimy se obvykle provádí speciálním tlačítkem, které je přítomno pouze na japonských klávesnicích, ale lze jej provést jinými způsoby, které poskytuje OS.
Hlavním systémem zadávání japonského textu na tlačítkových mobilních telefonech je použití numerické klávesnice. Každé číselné klávese je přiřazena řada symbolů kana, jako je ka , ki , ku , ke , ko pro tlačítko „2“. Symboly se pohybují rychlým stisknutím tlačítka. Každé tlačítko odpovídá sloupci v tabulce gojuon (5×10) a počet kliknutí odpovídá řádku [1] . Dakuten , handakuten , interpunkce a další se zadávají stejným způsobem. Převod kana na kanji se provádí pomocí kláves se šipkami atd.