| Mir Aman | |
|---|---|
| Datum narození | 1748 |
| Místo narození | |
| Datum úmrtí | 1806 |
| obsazení | překladatel , spisovatel |
| Žánr | próza, román , |
| Jazyk děl | Urdu |
Mir Aman Dihlavi ( Urdu میر امن دہلوی ; 1748-1806) - spisovatel konce 18. - začátku 19. století, autor urdského překladu "Bāḡh o Bahar" ("Zahrada a jaro") ze čtyř dervišů“, zaměstnanec Fort William College , Kalkata .
Narodil se v Dillí jako syn důstojníka. Je známo, že jeho předci sloužili u mughalského dvora v 16. století a později. Na konci 18. století opustil Dillí (podle vlastních slov kvůli tomu, že útoky Afghánců a povstání v severní Indii přivedly jeho rodinu k ekonomické krizi) a odešel do práce. Zastával pozici vychovatele v muslimské aristokratické rodině a od roku 1801 působil na vysoké škole v Kalkatě, kterou provozovala britská společnost. Byl to hindustanský učitel s platem 40 rupií. V této době bylo cílem Britů v Indii vytvářet literaturu v jazyce blízkém mluvenému jazyku, takže na vysokou školu byli pozváni učitelé a spisovatelé, kteří píší plynně v novoindických jazycích. Jeho hlavním dílem je překlad díla Amira Khosrova Dehlaviho , básníka 13.-14. století, který psal v perštině a hindštině. Překlad byl dokončen v roce 1802. V roce 1804 přeložil Mir Aman dílo Poklad ctnosti, které se nedočkalo takové slávy jako Zahrada a jaro. Mir Aman také psal poezii, publikoval pod pseudonymem Lutf. [1] .
Na žádost Johna Borthwicka Gilchrista vytvořil Mir Aman literární adaptaci „Kissah i Chahār Darvesh“ z Příběhu čtyř dervišů [2] , která je dodnes považována za nejklasičtější verzi urdského překladu. V 19. století byl Mirův překlad hojně využíván pro překlady díla do angličtiny. Ve skutečnosti Mir Aman nastavil kánony pro fikci v Urdu.
Příběhy čtyř dervišů jsou podobné příběhům Tisíce a jedné noci , ale jsou kratší. Jsou psány fascinujícím, vznešeným jazykem té doby. Mirův překlad se vyznačuje použitím unikátních místních slov při zachování celkové harmonie a jednoduchosti, autor vytváří i neologismy, které se nacházejí pouze v tomto díle. Struktura pohádek zahrnuje pět hlavních příběhů s malými povídkami v každém z nich - jde o tradiční kompozici, ve které každá část působí jako samostatný ucelený příběh. Čtyři hlavní hrdinové – tři princové a syn obchodníka se otočili zády ke světu a jsou zklamáni láskou. Všichni vyprávějí příběhy o různých lidech, kteří selhali. Příběhy dokonale dokreslují způsob života tehdejší společnosti plné folklóru. Autor ve skutečnosti kreativně využil tradiční zápletku a převedl ji do srozumitelného jazyka blízkého lidovému jazyku, aniž by se pouštěl do dekorací textu s pomocí perštiny, které byly pro tehdejší spisovatele obvyklé.
První vydání se objevilo v Kalkatě v roce 1804, 2. vydání, Kalkata, 1813, 3. vydání, Kalkata 1824. Anglický překlad Duncan Forbes , publikoval v roce 1846 v Londýně [3] . Jak v urdštině, tak v angličtině, kniha prošla mnoha dotisky.
Ruský překlad úryvku z první části díla je umístěn ve východní sbírce, Moskva, 1924 [4] .
Přestože je toto dílo považováno za autora Amira Khosrv Dehlaviho , řada odborníků se domnívá, že román vznikl mnohem později, pravděpodobně v 17. století. Na konci 18. století ji poprvé přeložil Mir Muhammad Hussein Ata-Khan (Tahsin), ale jeho překlad, „zušlechtěný“ ve vysoké perštině, byl napsán nečitelným umělým jazykem a nedočkal se uznání. Překlad Amana Mira se tak stal druhým. Vzhledem ke kreativnímu zpracování a použití figurativních autorských výrazů, změně struktury románu (oproti tahsinským překladům) se dílo Amana Mira stalo originálním a posloužilo jako základ pro budoucí přepisy tohoto příběhu indojazyčným autorům [5]. .