Monastyrka (přítok Rudnaya)

Klášter
Dolní brod na Monastyrce (silnice Krušno Pristan  - Zrcadlo )
Charakteristický
Délka 23 km
Plavecký bazén 144 km²
vodní tok
Zdroj  
 • Umístění východní svah Sikhote-Alin , Dalnegorsky pass
 • Výška 300 m
 •  Souřadnice 44°18′50″ s. sh. 135°35′33″ východní délky e.
ústa Rudnaya
 •  Souřadnice 44°21′03″ s. sh. 135°48′27″ východní délky e.
Umístění
vodní systém Rudnaya  → Japonské moře
Země
Kraj Přímořský kraj
Plocha Městská část Dalnegorsky
Kód v GWR 20040000212118200007626 [1]
modrá tečkazdroj, modrá tečkaust

Monastyrka  je řeka na jihu městské části Dalnegorsky . Velký přítok Rudnaya . Zdroj se nachází v blízkosti Dalnegorského průsmyku (průsmyk do dolního toku Zerkalnaja , Kavalerovský okres ), na východním svahu města Kisin v nadmořské výšce cca. 600 m. Teče na severovýchod a vlévá se zprava do řeky. Rudnaya je jen 1,7 km od jeho ústí. Délka řeky je 23 [2] km, povodí je 144 [2] km². Má společné povodí s Direct, Mirror, stejně jako s potoky tekoucími do Japonského moře (Oceanskaya, Bystry, Vaskovskiy).

Hydrologie

Řeka Monastyrka má v poměru ke své délce velké povodí. Řeka, která přijímá velké přítoky, se rychle stává plnou. Vrcholy průtoku vody při povodních jsou poněkud vyhlazeny vzhledem k relativně malému sklonu koryta a přítomnosti mokřadů v nivě a nadnivních terasách.

Reliéf

V povodí Monastyrky lze konvenčně rozlišit tři typy reliéfu. První z nich jsou výběžky pohoří Golaya. Potoky (levé přítoky Monastyrky) zde vymývaly hluboká údolí, svahy jsou strmé, s velkými relativními převýšeními. Druhým typem reliéfu jsou výběžky pobřežního pásma. Svahy jsou zde nízké, hřebeny a hřebeny mají jak šířkový, tak poledníkový úder. Třetím typem je mezihorská pánev horního a středního toku Monastyrky. Zde jsou na úpatí hor dobře vyvinuté záplavové tarrasy a deluviální chocholy.

Příroda

Příroda v povodí Monastyrky je bohatá a rozmanitá. K tomu přispívá mnoho faktorů. Především se jedná o rysy reliéfu, který ovlivňuje mikroklima. Vysoké hřebeny omezují v zimě příliv studených vzduchových mas od severozápadu. Na jejich strmých jižních svazích se sníh rychleji odpařuje a zahřívá je i okolní vzduch. Kromě konvekčního přenosu tepla z podložního povrchu dochází také k přenosu tepla sáláním z velkých mas otevřené vody v nedalekém Japonském moři. Zvláštností letní cirkulace vzduchových hmot je, že studený mořský vzduch s mlhami má nízkou sílu a může se šířit do vnitrozemí pouze podél říčních údolí. I nízké kopce ohraničující kotlinu Monastyrky z jihovýchodu mohou být překážkou pro pronikání studeného povrchu, či spíše „nadvodní“ vzduchové vrstvy.

Většina povodí Monastyrky je pokryta listnatými lesy. Podél pravých přítoků převládají dubové lesy. Vlevo je smíšený les, ve kterém se na jižních svazích střídají dubové lesy s cedry, na severních svazích lípy, břízy atd., s příměsí dalších dřevin, dále zde roste javor, samet, jasan , dvoubarevný . V širokém údolí Monastyrky i na horním toku jsou louky, místy bažinaté.

Bohatá flóra v kombinaci s relativní nepřístupností území a jeho omezeným hospodářským využitím zde umožňuje výskyt tak vzácných zvířat, jako jsou jeleni skvrnití, tygři, ale i divočáci, srnci, jeleni, medvědi běloprsí aj. .

Ekonomické využití

Na pravém břehu Monastyrky se nachází státní zoologická rezervace Černé skály, která vznikla v roce 1984 za účelem zachování populace jelena gorala a sika.

Historie vývoje

Až do poloviny 20. století existovala na horním toku Monastyrky malá vesnice Verkhnyaya Monastyrka. V současné době se na dolním toku řeky nachází rekreační obec.

Průmysl

V letech 1947-1948 v údolí řeky. Monastyrka začala aktivně provádět průzkumné a průzkumné práce, v důsledku čehož v roce 1949 geolog Georgij Timofejevič Vaganov (1913-1999) objevil cín-polymetalické ložisko Novo-Monastyrskoje, na jehož základě vznikl 3. sovětský důl hl. Rostlina Sikhali, sdružení "Dalpolimetal. V letech 1951-1957 průzkumné práce odhalily ložisko Monastyrskoye, které se nachází dva kilometry proti proudu od vesnice Nizhnyaya Monastyrka mezi prameny Mukhlyninskoe a Rudny.

Zemědělství

V povodí Monastyrky je významná plocha pastvin a kosení. Oblast je také příznivá pro zemědělství, ale půda je obdělávána pouze v rekreační vesnici Nizh. Klášter.

Volný čas a cestovní ruch

Od pradávna přitahovalo údolí řeky lidi, o čemž svědčí nálezy zdejších archeologických nalezišť. Nejstarší pocházejí ze 4. – 5. tisíciletí před naším letopočtem. E. Na pravostranných přítocích Monastyrky se nachází chráněná území rezervace Černé skály. Podél celé Monastyrky vede polní cesta, široká a hladká k prvnímu brodu, pak úzká a těžko průjezdná, větvená v polích, místy vymytá. Na dvou místech vedou silnice za kotlinu - přes průsmyk Dalnegorsky - do údolí Mirror a také do Okeanskaya Pad.

Přítoky (km od ústí)

Ty největší jsou vyznačeny tučně. Vzdálenosti vypočtené ze satelitních snímků Wikimapia s přihlédnutím k ohybům koryta.

Poznámky

  1. ↑ Zdroje povrchové vody SSSR: Hydrologické znalosti. T. 18. Dálný východ. Problém. 2. Dolní Amur (od obce Pompeevka k ústí) / ed. A. P. Muranová. - L .: Gidrometeoizdat, 1970. - 592 s.
  2. ↑ 1 2 Řeka Monastyrka  : [ rus. ]  / textal.ru // Státní vodní rejstřík  : [ arch. 15. října 2013 ] / Ministerstvo přírodních zdrojů Ruska . - 2009. - 29. března.