| Hudba z Marsu | |
|---|---|
| Hudba z Marsu | |
| Žánr | hudební komedie |
| Výrobce | Jan Kádár , Elmar Klos |
| scénárista _ |
Jan Kádár , Elmar Klos , Vratislav Blažek |
| Operátor | Rudolf Milic |
| Skladatel | Jan Rychlík |
| výrobní designér | Karel Lier [d] [1] |
| Filmová společnost | Studio uměleckých hraných filmů Praha |
| Distributor | Český národní filmový archiv [d] |
| Doba trvání | 105 min. |
| Země | Československo |
| Jazyk | čeština |
| Rok | 1955 |
| IMDb | ID 0047098 |
Hudba z Marsu (česky Hudba z Marsu ) je československý hudební komediální film z roku 1955 režisérů Jana Kádára a Elmara Klose .
Na recepci náměstkem vedení nábytkářského závodu "Mars" se mluví o amatérských představeních a Václav Rzehák ( Yaroslav Marvan ), předseda odborového svazu továrny, vypustil větu, že v továrně mají talenty a snadno by vytvořili orchestr.
A najednou pan náměstek posílá do továrny třicet nástrojů a navíc televizi - s náznakem, že čeká na televizní reportáž o amatérských vystoupeních v továrně, a také se slovy, že doufá, že si poslechne orchestr na plánovaná svatba odborové tajemnice pro kulturu Khany Yelinkové ( Alena Vránová ) a továrního aktivisty Jana Tomana ( Josef Beck ).
Problém je, že v továrně nikdo nikdy nic nehrál. Václav z obavy z hrozící ostudy zorganizuje z dělníků orchestr a ti se pilně učí hrát pod přísným vedením novátorského odborového aktivisty Jana Tomana, který chápe, že jinak se jeho svatba neuskuteční.
Khana Jelínková, která také chápe, že svatba je ohrožena, píše dopis Svazu skladatelů s žádostí o vyslání dirigenta, přijíždějícího skladatele Jiřího Karase ( Oldřich Nový ), který slyšel kakofonii vydávanou orchestrem , okamžitě běží. pryč ze zkoušky se slovy „Co je to? Hudba z Marsu?!“ přesvědčí ho však Hana, aby zůstal, což si žárlivý Jan špatně vyloží.
Po několika dnech zkoušek a hluku po celém městě se mezi měšťany zvedne vlna rozhořčení v čele s místní rváčkou Šimačkovou ( Stella Zazvorková ), měšťané si jdou stěžovat a ředitel závodu má skvělý nápad - poslat všichni účastníci ochotnických představení do sanatoria, ať tam zkoušejí.
Hned první den v resortu je ale kvůli nedorozumění donucen „orchestr“ vystoupit před veřejností a jako štěstí se jejich vystoupení – složené pouze z hudebních stupnic – dostane do rozhlasového vysílání. a staly se známými po celém Československu.
Orchestr uteče ze sanatoria a uchýlí se do JZD, kde je laskavý předseda ( Jaroslav Vojta ) ukryje před novináři. V této době přicházejí do továrny požadavky na vystoupení slavného orchestru. Hana Yelinková je jde hledat a najde je na JZD, nacvičuje písničku - protože ani tady nemohli sedět - do JZD by měl přijít ministr zemědělství zkontrolovat vinice a předseda JZD požádal je, aby ho pozdravili. Naštěstí pro ně dorazí na loď orchestr lidového umění s ministrem a nahrazují se jím tovární orchestr v tichosti.
Cestou v autobuse domů se rozhodnou s tím skoncovat, ale po příjezdu do rodného města se měšťané s radostí setkají s orchestrem, který město proslavil, a předají jim pozvánku na amatérský festival. Orchestr se po Yanově přemlouvání vzpamatuje na festival, ale tam nesmějí ani na pódium a manažer zavolá policii.
Tovární „orchestr“ v doprovodu policisty na oddělení potká plačící dítě, zahrají mu ukolébavku, dojatý policista je pustí a dědeček dítěte ( Stanislav Neiman ), ze kterého se vyklubal instalatér, nabízí, že je odveze na festival přes kanalizaci.
Ve slavnostní chvíli ukončení festivalu se orchestr ocitne pod pódiem, vyleze na něj s písní a rázem vyhraje amatérskou soutěž a náměstek ministra jim osobně předá cenu vítězů. A Hana si může vzít Jana, který už nežárlí na postaršího, ale šarmantního skladatele Jiřího Karase.
Film byl dabován do ruštiny ve Filmovém studiu M. Gorkého v roce 1957.
Film se natáčel převážně v Hostivaři , ale lokace byly po celém Československu, dále v Praze , Telči , lázeňském městě Mariánské Lázně , na molu ve Velké Černoseki .
Kromě předních českých herců a hereček té doby se natáčení zúčastnilo téměř 600 komparzistů.
Hudbu k filmu měl na svědomí Jan Rychlík . Melodie nahrál Symfonický orchestr kinematografie pod vedením Milivoje Uzelace a Ústřední hudební orchestr čs. armády pod vedením majora Karla Pravečka. K tanci byla přizvána taneční skupina „Luchnitsa“.
Ve filmu samotní herci provedli písně:
Zazněly také melodie „Marinarella“ a „Vchod gladiátorů“ skladatele Julia Fučíka .