Timofey Vasiljevič Nadaržinskij - zpovědník Petra I. a jeho manželky Kateřiny , předka rodu Nadaržinských , který vlastnil 5000 duší ve vesnici Trostyanets a jejím okolí.
Jeden z mnoha malorusů, kteří na začátku 18. století udělali skvělou kariéru v ruské církvi , Nadarzhinsky sloužil nejprve jako kněz a poté jako arcikněz ve vesnici Trostyanets , okres Achtyrsky . Současníci jej charakterizují jako „muže silné konstituce“ a „lovce horkých nápojů“ [1] .
Zvěst o zásluhách Nadaržinského se dostala k Petrovi I., který ho v roce 1703 povolal do Moskvy. Od té doby byl v hodnosti arcikněze dvora katedrály Zvěstování a suverénního zpovědníka. Byl nerozlučně s císařem, doprovázel ho na všech taženích a cestách, včetně evropské cesty v roce 1717 .
Když byl Nadaržinskij v Paříži, pozval ho vévoda z Richelieu na večeři a dal mu za partnera štíhlého opata z dobré rodiny, který po čtvrté láhvi spadl pod stůl, zatímco ruský kněz „se díval na tento podzim s hrdinské pohrdání“ [1] .
Panovník si svého zpovědníka velmi vážil a štědře ho odměňoval. Mimochodem, dostal suverénní portrét, který měl nosit na hrudi, posázený diamanty, břeh řeky Moskvy u Kamenného mostu a panství Trostyanec, kde jeho synové postavili kulatý dvůr .
Po smrti svého patrona zůstal Nadarzhinsky zpovědníkem carevny Kateřiny a teprve po její smrti v roce 1728 odešel do svého Trostyanetu. Rodinný smutek, smrt jeho milovaného syna, ho brzy donutily vstoupit do Akhtyrského kláštera Trojice , kde přijal schéma se jménem Tobiáš. Nadarzhinsky zemřel v roce 1729 [2] . Byl pohřben v kostele Nejsvětější Trojice v Akhtyrském klášteru, postaveném na jeho náklady. Básnický epitaf na jeho hrobě zabírá 230 řádků a je považován za nejdelší v ruské literatuře [3] .
Karnovič považoval Nadaržinského za prvního bohatého muže v ruské historii z řad bílého duchovenstva [4] . jediný[ upřesnit ] jeho vnučka Alexandra Timofejevna zdědila 5 000 duší rodinného majetku. Když jí bylo 13 let, její bratranec Kondratiev začal zpochybňovat zákonnost jejího narození v naději, že odstraněním Nadarzhinskaya tímto způsobem získá dědictví, které jí náleží. Derzhavin říká, že charkovský vychovatel Karazin promluvil na obranu nezletilé v naději, že pokud vyhraje, nabídne se jí jako nápadník. V dopise Alexandru I. požádal Laharpeho a Derzhavina , aby projednání případu jeho „domluvené nevěsty“ svěřili Nadarzhinské . První už nebyl v Petrohradu a druhý podporoval legitimitu zrození Nadaržinské [5] .
Nevěsta však před Karazinem dala přednost brilantnímu jezdeckému stráži Alexeji Korsakovovi [6] . V roce 1832 se jejich dcera Sofya Korsakova provdala za prince Vasilije Golitsyna , který zdědil bohaté panství Trostyanets .