Nazarov, Uchkun Egamberdievič
| Uchkun Nazarov | ||||
|---|---|---|---|---|
| Datum narození | 27. prosince 1934 | |||
| Místo narození | Taškent | |||
| Datum úmrtí | 16. června 2016 (81 let) | |||
| Místo smrti | Taškent | |||
| Státní občanství |
SSSR Uzbekistán |
|||
| Profese | filmový režisér , spisovatel | |||
| Kariéra | 1965-1990 | |||
| Ocenění |
|
|||
| IMDb | ID 0623382 | |||
Uchkun Egamberdievich Nazarov (27. prosince 1934, Taškent – 16. června 2016, Taškent) – sovětský uzbecký filmový režisér a spisovatel. Ctěný umělec Uzbecké SSR (1967), laureát státní ceny Khamza Uzbecké SSR (1979).
Životopis
Narozen v roce 1934 v Taškentu .
V roce 1959 absolvoval katedru režie Taškentského divadelního a uměleckého institutu. A. Ostrovského .
Nějakou dobu působil jako režisér v Činoherním divadle Kokand. Hamza.
Od roku 1961 začal publikovat povídky, v roce 1963 byl účastníkem IV všesvazové konference mladých spisovatelů.
Od 60. let až do konce života pracoval jako režisér ve filmovém studiu Uzbekfilm , v letech 1960-1990 natočil desítku filmů, k řadě z nich napsal scénáře.
Byl členem Svazu kameramanů SSSR a Svazu spisovatelů SSSR .
Zemřel v roce 2016 v Taškentu, byl pohřben na hřbitově Minor.
Filmový režisér
- 1964 - Život plynul v noci - režisér a scenárista
- 1968 - Chlap a dívka - režisér
- 1970 - Impuls - režisér a spoluscenárista
- 1971 - Boj - ředitel
- 1973 - Karavana - ředitel
- 1975 - Fire Coast - ředitel
- 1977 - Bylo to v Kokandu - ředitel
- 1979 - Liják - ředitel
- 1981 - Grove of Memory - režisér
- 1983 - Vidění nevěsty - režisér a scénárista
- 1990 - Bitva tří králů - spolurežisér
Spisovatel
Jeho první povídka „Lidé“ vyšla v roce 1961 v novinách „ Literatura a umění Uzbekistánu “, o rok později vyšla první sbírka stejnojmenných příběhů.
Příběhy byly publikovány v časopise " Shark Yulduzi ", přeložené do ruštiny byly publikovány v časopise " Friendship of Peoples ".
Poté vyšly sbírky jeho povídek a povídek: „Pride“ (1965), „Fido“ (1970), „Whirlwind“ (1971), „Leaf Fall“ (v ruštině, 1976), „Jurat“ (1977) , "Chairaluu" (v Kyrgyzštině, 1980), "Věrnost" (v ruštině, 1987), "Pro ostatní" (1988), román "Rok Scorpiona" (1990), "Oheň" (1996), "Paimona “ (2010).
Psal jak v ruštině, tak v uzbečtině, přičemž považoval za nutné překládat uzbeckou literaturu do ruštiny:
Jsem vděčný ruskému jazyku, který mně nebo mně podobným umožnil seznámit se se všemi mistrovskými díly, s veškerou literaturou světového formátu. Tuto literaturu jsme mohli číst pouze v ruštině. Neuměli jsme číst v originále, protože jsme tyto jazyky neznali.
— Uchkun Nazarov, z rozhovoru v roce 2002 [1]Bibliografie
Níže jsou knihy a publikace přeložené do ruštiny:
- Padající listí: Tales / Per. z Uzbeku. N. Gacunajev ; Umělecký T. Shumskaya. - Tashkent: Yesh guard , 1976. - 140 s.
- Věrnost: Romány a příběhy / Autorizace. za. z Uzbeku. S. Sheveleva. - Moskva: Sovětský spisovatel , 1987. - 293 s.
- Studený. Příběh / Per. z Uzbeku. S. Sheveleva // Časopis " Star of the East ", 1988. - s. 82-93
- Rok štíra. Fragment románu / Per. S. uzbecký R. Azimova // Journal " Star of the East ", č. 5, 1992
Ocenění
- 1967 - Ctěný umělec Uzbecké SSR
- 1976 - Cena Lenina Komsomola Uzbecké SSR - za film " Ohnivé pobřeží "
- 1977 - Zvláštní diplom na All-Union Television Film Festival v Leningradu - za film " Bylo to v Kokandu "
- 1979 - Státní cena Uzbecké SSR pojmenovaná po Khamzovi - za film " Bylo to v Kokandu "
- 1986 - Řád čestného odznaku
Poznámky
- ↑ Spisovatelé Střední Asie v Berlíně // Deutsche Welle , 8. května 2002
Zdroje
- Uchkun Nazarov // Spisovatelé sovětského Uzbekistánu: bibliografická referenční kniha. - Taškent, 1977. - 247 s. - strana 130
- Uchkun Nazarov // U zdroje: příběhy účastníků čtvrté celosvazové konference mladých spisovatelů. - M .: Mladá garda, 1964-350 s. - strana 347
- Uchkun Nazarov zemřel 20.06.2016
| Filmy Uchkuna Nazarova | |
|---|---|
| |
 Tematické stránky |
|---|