Nominativní nebo nominativní věty jsou typem jednočlenných vět, jejichž základ v přítomném čase je vyjádřen písemně pouze jedním hlavním členem (vynechává se spojovací sloveso „být“). Jindy už nelze vynechat sloveso „být“: (There is) Night. — Byla noc. Někteří lingvisté přitom považují za hlavní člen nominativní věty přísudek , jiní za podmět , jiní rozlišují věty podmětové a přísudkové, existují snahy vyhnout se definování její funkce úplně [1] .
Nominativní existenciální stavy uvádějí fakt existence objektu. Předmět v nich je vyjádřen v nominativním případě jakéhokoli jmenného slovního druhu: máma, kaše, kočka, lžíce, kniha, světlý obal ...
Denominativní indexy ukazují na objekt. V gramatickém základu se kromě předmětu, vyjádřeného v nominativu libovolného jména, objevují ukazovací částice „zde“ nebo „ven“: Zde je pro vás pohovka, rozložená k odpočinku. ( A. S. Gribojedov )
Hodnotící-existenciální hodnotí předmět z pohledu mluvčího. V mluvnickém základu se kromě podmětu, vyjádřeného v nominativu libovolného jména, objevují různé výrazově-emotivní částice: No, noc! Tady máš, babičko, a den svatého Jiří.
Žádoucí-existenciální naznačují určitou touhu: Kdyby jen vítr. Kdyby jen trochu času .
Proper-nominal , ve kterém podmět vyjadřuje názvy knih, časopisů, nápisy na cedulích apod.: Prodej domu! Donáška domů.
Motivační a motivační imperativ : Pozor! Dobré ráno! [1] [2] .
| Typy nabídek | |
|---|---|