Vědecká pozice

Vědecký postoj  je úhel pohledu na konkrétní problém nebo problém, formulovaný konkrétní vědeckou školou a založený na principech tvorby vědeckého úsudku. Liší se od postoje autora, který je výrazem subjektivního postoje k problému. Vědecká pozice se utváří na základě vědecké metody . Odráží postavení vědy jako oboru lidské činnosti podílejícího se na rozvoji a systematizaci objektivních znalostí o realitě (viz věda ).

Kritéria pro určení vědecké pozice:

1) objektivita postulátů v ní reflektovaná, tedy čistota ze subjektivních hledisek;

2) intersubjektivita nebo zobecněná představa o popsaných jevech (viz intersubjektivita );

3) reprodukovatelnost, spolehlivost a zkušenost se znalostmi odráženými na pozici;

4) falsifikovatelnost - zásadní vyvrácení tvrzení obsaženého ve vědeckém stanovisku (tedy možnost systematického ověřování tvrzení, jejímž výsledkem může být jejich vyvrácení) (viz falsifikovatelnost , Popper );

5) reflexe v postavení axiomatiky konkrétní vědecké školy (viz vědecká škola ).

Vědecký postoj se projevuje ochotou přijmout jakoukoli kritiku výroků [1] .

Poznámky

1. ↑ Jaspers K. Myšlenka univerzity. — BGU.

Literatura

1. Lyubarsky G. Yu. Zrození vědy. Analytická morfologie, klasifikační systém, vědecká metoda. - Jazyky slovanských kultur , 2015. - 192 s. - ISBN 978-5-94457-206-6 .
2. Ustyuzhanina E. V., Evsyukov S. G., Petrov A. G. et al. Vědecká škola jako strukturální jednotka vědecké činnosti. Moskva: CEMI RAN , 2011. 73 s.
3. Ovchinnikov N. F. Karl Popper je náš současník, filozof XX století // Otázky filozofie. - 1992. - č. 8. - S. 40-48.
4. Slinin, Ya. A. Edmund Husserl a jeho karteziánské úvahy // Logické studie. Kartézské odrazy. - Mn., M., 2000. - S. 290−323.