Olesnitsky knížectví

Knížectví Olesnica ( polsky Księstwo Oleśnickie ) nebo vévodství Els ( německy  Herzogtum Oels , latinsky  Ducatus Olsnensis ) je jedno ze slezských knížectví s hlavním městem v Olesnici [1] v Dolním Slezsku v Polsku [2] .

Historie

Zpočátku byla Olesnica součástí Slezského knížectví , které patřilo k místní linii dynastie Piastovců ; v 1294, v důsledku dohody mezi Henry III Głowski a jeho bratranec Henry V Belly , princ Wrocław, to se stalo částí knížectví Głogów . Po smrti Jindřicha III. si jeho synové rozdělili Hlohovské knížectví. V roce 1312 došlo k prvnímu rozdělení majetku Jindřicha III .: jeho druhý a třetí syn Konrád a Boleslav získali východní část majetku svého otce (města Olesnica , Namysłów a Klyuchbork , země Kalisz a Gniezno ). O rok později si bratři opět rozdělili majetek: Konrád obdržel Kalisz a Namysłow a Bolesław  -Olesnica a Hnězdno . V roce 1321 vystřídal bezdětného Boleslava jeho bratr Konrád I.

Konrád hledal ochranu před dědičnými nároky svých bratranců z druhého kolena  Jindřicha z Vratislavi a Boleslava z Legnice , které podporoval polský král Władysław I. Loketek , a v roce 1328 složil vazalskou přísahu českému králi Janu Lucemburskému . Díky dobrým vztahům s Janem a jeho synem Karlem IV . přijal kníže Konrád I. Kozle po smrti knížete Boleslava Bytomského v roce 1355. Jeho syn, princ Konrád II. Šedý , následně získal od knížete Jindřicha VIII. mladšího město Konty a polovinu Scinavského knížectví . Tyto významné akvizice předal v roce 1403 svému dědici Konrádovi III .

Potomci Konráda III. vládli v Olešnici až do roku 1492 , čímž vždy potvrzovali vazalskou závislost na Českém království . Po smrti posledního z nich, knížete Konráda X. Bílého , bylo Olešnické knížectví postoupeno jako vrchnost Českému království. Nárokoval si ji syn zesnulého krále Jiřího z Poděbrad , kníže Jindřich I. ze Ziebice . Jeho nároky nakonec roku 1495 uznal král Vladislav II. Jagellonský .

Když v roce 1647 skončila dynastie pánů z Poděbrad , udělil císař Ferdinand III . knížectví Silvie Nimrodovi z Württemberska , zeťi posledního vévody z rodu Poděbrad. Zůstal vazalem české koruny až do dobytí Pruskem za slezských válek .

Olešnická větev rodu Württembergů si Els udržela až do roku 1792, kdy zemřel poslední z nich, vévoda Karl Christian . Vévodství zdědil jeho zeť Friedrich August Brunswick-Wolfenbüttel , který je předal svému synovci Friedrichu Wilhelmovi, vévodovi z Brunswick-Wolfenbüttel . Els byl ve spojení s vévodstvím Brunswickem od roku 1815 do roku 1884, kdy vévoda Wilhelm Brunswick zemřel bez dědiců, načež ho anektovalo Pruské království .

Knížata z Olesnice

Viz také

• Slezská knížectví
• Hlohovské knížectví
• Dolní Slezsko
• Slezsko

Poznámky

1. ↑ (polsky) (anglicky) Panorama miast, Oleśnica Archivováno 13. října 2007. Přístup povolen 2008-01-04. "Oleśnica byla důležitou obchodní osadou a hlavním městem vévodství, která zažila své hlavní období rozvoje během renesance ."  
2. ↑ Zofia Uszyńska, University of Michigan , Polsko, Cestovní průvodce Archivováno 24. června 2021 na Wayback Machine Vydavatel: AGPOL, 1960. Digitalizováno 13-11-2006. Přístup povolen 2008-01-04. "Olesnitsa byla hlavním městem Olesnitského knížectví, které až do 15. století ovládala polská dynastie Piastovců "

Slovníky a encyklopedie	Brockhaus
V bibliografických katalozích	NKC : ge768124