Ostrogorskij, Georgij Alexandrovič

Georgij Alexandrovič Ostrogorskij
Datum narození 19. ledna 1902( 1902-01-19 ) [1] [2] [3]
Místo narození
Datum úmrtí 24. října 1976( 1976-10-24 ) [1] [2] [3] (ve věku 74 let)
Místo smrti
Země
Vědecká sféra byzantská studia
Místo výkonu práce
Alma mater
Ocenění a ceny

Georgij Alexandrovič Ostrogorskij ( 6.  (19. ledna),  1902 , Petrohrad  - 24. října 1976 , Bělehrad ) - jugoslávský vědec ruského původu, jeden z nejuznávanějších byzantských historiků 20. století , emigrant první vlny .

Životopis

Narodil se v rodině ředitele lycea. Absolvoval petrohradské klasické gymnázium[ specifikovat ] . V letech revoluce odešel s rodinou do Finska . Od roku 1921 studoval na univerzitě v Heidelbergu filozofii, politickou ekonomii, sociologii a klasickou archeologii, poslouchal přednášky Jasperse , Rickerta a A. Webera . Pod vlivem P. E. Schramma se začal zajímat o dějiny Byzance , k jejichž důkladnému studiu odjel v roce 1924 do Paříže, kde studoval u Dila a Meilleta . V červenci 1925 obhájil doktorskou práci v Heidelbergu („Venkovská daňová společenství v Byzantské říši v 10. století“). Po obdržení německého občanství od roku 1928 jako privatdozent přednášel dějiny Byzance na univerzitě v Breslau (dnešní Wroclaw) .

V roce 1933, po nástupu národních socialistů k moci , byl nucen opustit Německo a na pozvání Bělehradské univerzity odešel do Jugoslávie , kde od roku 1933 jako čestný a od začátku roku 1941 do roku 1973 jako řádný -dobový profesor , vyučoval byzantské dějiny na katedře dějin filozofické fakulty, byl vedoucím byzantského semináře a vedoucím katedry byzantologie.

V březnu 1946 byl zvolen členem korespondentem Srbské akademie věd a umění ao dva roky později se stal jejím řádným členem. 26. března 1948 byl z iniciativy Ostrogorského organizován Institut byzantských studií Srbské akademie věd (Vizantoshki Institute). Až do své smrti byl jeho ředitelem a od roku 1951 - šéfredaktorem každoročního "Sborníku" Institutu (Sbírka Radova Byzantoloshkog Institute). Ostrogorského pedagogická a výzkumná činnost učinila z Jugoslávie jednoho z vůdců světových byzantských studií ve 20. století. V prosinci 1973 odešel do důchodu a zůstal ředitelem ústavu. Zemřel po těžké a dlouhodobé nemoci ve věku 75 let.

Člen 15 akademií a vědeckých institucí v Evropě a Americe (člen korespondent Britské akademie (1963)), čestný doktor univerzit v Oxfordu a Štrasburku, držitel jugoslávského řádu demokracie a Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo .

Ostrogorského hlavním dílem byly Dějiny byzantského státu, poprvé vydané v němčině v roce 1940 a revidované ve druhém (1952) a třetím (1963) německém vydání. V roce 1965 vyšlo zkrácené vydání pro širokou veřejnost (bez vědeckého aparátu), které prošlo mnoha dotisky (poslední 2006). Kniha, uznávaná jako jedno z nejlépe shrnujících děl o byzantské historii, byla přeložena do angličtiny (1956, 1957, 1968, 1969), francouzštiny (1956, 1977, 1996), srbštiny (1959, 1969, 1985), slovinštiny (1961 ), polština (1967, 2008), italština (1968, 1993), turečtina (1981), bulharština (1998), maďarština (2001), ukrajinština (2002) a ruština (2011).

Jeho manželkou je jugoslávská historička Fanula Papazoglu .

Práce

Monografie

Hlavní články

Poznámky

  1. ↑ 1 2 Georg Ostrogorsky // Brockhaus Encyklopedie  (německy) / Hrsg.: Bibliographisches Institut & FA Brockhaus , Wissen Media Verlag
  2. ↑ 1 2 Georgije Aleksandrovic Ostrogorski // Annuaire prosopographique : la France savante
  3. ↑ 1 2 Georg Ostrogorsky // Munzinger Personen  (německy)
  4. ↑ Ostrogorsky Georgy Alexandrovich // Velká sovětská encyklopedie : [ve 30 svazcích] / ed. A. M. Prochorov - 3. vyd. — M .: Sovětská encyklopedie , 1969.
  5. ↑ Německá národní knihovna , Berlínská státní knihovna , Bavorská státní knihovna , Rakouská národní knihovna Záznam #122112881 // Obecná regulační kontrola (GND) - 2012-2016.

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie