Pohonná radiostanice ( PRS ), poháněcí radiomaják ( PRM ) ( NDB , angl. nesměrový maják ) - pozemní rádiový vysílač nesměrového záření, umístěný v bodě se známými souřadnicemi a určený k určení kurzový úhel letadla, stejně jako vysílání hlasových zpráv přes kanál „land-board“ [1] .
Hnací radiostanice vyzařuje netlumené vysokofrekvenční oscilace modulované identifikačním signálem (identifikace radiomajákem) nebo hlasovou zprávou [1] . Identifikační signály jsou přenášeny Morseovou abecedou ve frekvenčně modulovaných oscilacích. Provozní frekvenční rozsah ORS pokrývá oblast od 120 kHz do 1950 kHz.
Pohonné radiostanice jsou součástí povinné sady pozemního radionavigačního vybavení mnoha letišť (kromě těch, která jsou určena pouze pro vizuální přiblížení) jako součást vybavení přistávacího systému ( OSB ). Zahrnuje dvě stanice pro každý přistávací kurz - dálkový lokátorový maják ( LBM ) a lokátorový maják krátkého dosahu ( LBRM ) [1] [2] [3] [4] . Každý směr přistání má speciální volací znak LR a LR. Jednopísmenná volací značka LRMS je zpravidla prvním písmenem volací značky spárovaných LRMS [5] .
LLB se nachází přibližně 4000 m od prahu přistávací dráhy a LLB se nachází přibližně 1000 m od prahu dráhy [4] .
Dosah DPRM při práci na pohonu radiokompasem je nejméně 150 km , BPRM - nejméně 50 km. Výkon záření je nastaven tak, aby chyba při určování úhlů kurzu pomocí radiokompasu na palubě letadla nepřesáhla ±5º.
První OSB systém byl implementován v SSSR od roku 1948 a zahrnoval vybavení letadel jako ARK-5 (automatický radiokompas), DGMK-1 a MRP-48 (marker radio receiver) a pozemní vybavení - PAR (airfield drive radiostanice), ARP (automatický radiový zaměřovač) a MRM-48 (značkový maják). Tento systém umožnil přesně vjet do cíle jízdního pruhu a určit rozpětí DPRM a BPRM otočením šipky ARC o 180°, nebo přesněji, pomocí signálů MRM.
Druhá verze OSB systému byla vytvořena v roce 1956. Na letoun byla instalována nová generace ARK, GIK a MRP-56. Na zemi - PAR-8 (pak pozdější modely - PAR-9, PAR-10 atd.), MRM-56. Do OSP byl zaveden další pozemní komponent - CNS (kódovaný neonový maják), instalován na BRM a vydávající světelné impulsy v souladu s radiotelegrafním volacím znakem BRM.
Řídící radiostanice mohou být instalovány samostatně jako LORS (samostatná řídicí radiostanice) [6] - obvykle na dýchacích cestách . Dosah OPRS je minimálně 250 km [2] . OPRS mají identifikační volací znak sestávající ze dvou [5] znaků Morseovy abecedy.
Ve 20. století byly OPRS hlavním radionavigačním nástrojem, který zajišťoval pohyb letadel a vrtulníků po vzdušných trasách, ale koncem 20. století jejich význam prudce poklesl v důsledku rozšířeného používání nových radionavigačních prostředků ( VOR , DME ), a s nástupem 21. století také GPS navigace . Například v roce 2011 bylo v leteckém provozu pobočky Central Volha Federal State Unitary Enterprise State ATM Corporation vyřazeno z provozu 15 z 20 tras OPRS; v provozu zůstaly pouze dva OPRS v Uljanovsku a tři v centru ATC Saratov [7] .