| Památník | |
| Leninův pomník | |
|---|---|
| 53°53′44″ s. sh. 27°32′43″ východní délky e. | |
| Země | Bělorusko |
| Umístění | Minsk |
| Sochař | M. G. Manizer |
| Architekt | Iosif Grigorievich Langbard |
| Konstrukce | 1933 |
| Výška | 7 m |
| Materiál | bronz |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Pomník Lenina v Minsku - pomník V.I.Lenina ve městě Minsk na náměstí Nezávislosti (do roku 1991 - Leninovo náměstí).
Instalován v roce 1933, památník byl zničen nacisty v červnu 1941, ale obnoven v roce 1945.
Poprvé byla instalována 7. listopadu 1933 v den výročí revoluce na centrálním náměstí před budovanou budovou Vládního domu Běloruské SSR , jejíž projekt podle myšlenky architekt I. G. Langbard , počítal s instalací pomníku před hlavním vchodem do budovy.
Autorem pomníku je sochař M. G. Manizer .
Sedmimetrový Minsk Lenin byl v době otevření jedním z největších monumentů svého druhu v SSSR.
V červenci 1941, během okupace nacisty , pomník zničili, rozřezali a poslali do Německa k roztavení.
Poté, co bylo 3. července 1944 město osvobozeno od nacistických nájezdníků, bylo rozhodnuto o obnově pomníku. Podle modelů dochovaných v dílně sochaře Manizera v dubnu 1945 byl pomník přelit v závodě Monumentskulptura Leningrad .
Podruhé byl pomník vztyčen na stejném místě 1. května 1945 na svátek míru a práce .
Základem obrazu "Lenin na pódiu" byla skutečná událost 5. května 1920 - projev V.I. Lenina v Moskvě při loučení Rudé armády se sovětsko-polskou válkou , v jejímž důsledku běloruský sovět Byla vyhlášena Socialistická republika .
Čtyři vysoké reliéfy na podstavci: „Říjnová revoluce“, „Ochrana vlasti“, „Industrializace země“ a „Kolektivizace zemědělství“.
Jméno V. I. Lenina je drahé jak pracujícímu lidu naší republiky, tak i celému sovětskému lidu. Uplynula léta, desetiletí. Láska k Iljiči zůstala v běloruském lidu. Jedním z projevů této lidové lásky jsou pomníky vůdci postavené v Minsku.
- [1]