Parlamentní volby ve Francii (2007)

Parlamentní volby v roce 2007 se ve Francii konaly ve dnech 10. června a 17. června . Zvolili 13. národní shromáždění páté republiky .

Kontext

Tyto parlamentní volby se konaly pouhý měsíc po prezidentských volbách , takže se očekávalo, že nově zvolený prezident Nicolas Sarkozy bude schopen získat prezidentskou většinu v novém Národním shromáždění, jak se stalo ve volbách v roce 2002 . Nejistota vznikla v souvislosti se vznikem Françoise Bayroua , který v prvním kole prezidentských voleb získal 18,5 % hlasů, nové „Demokratické hnutí“ (MoDem), což mu dalo důvod mluvit o „třetím kole“ [ 1] . To se ale nepotvrdilo, možná kvůli tomu, že se od něj odtrhla většina poslanců z Bairrovy strany a přidala se k prezidentské většině.

Volební systém

Ve Francii jsou zástupci voleni do zákonodárného orgánu země, Národního shromáždění , na 5 let na základě přímých všeobecných voleb. Volby se konají ve 2 kolech. Pokud kandidát v prvním kole ( 10. června ) získá nadpoloviční většinu hlasů (více než 50 %), pak za předpokladu, že se ho zúčastní alespoň 25 % zapsaných voličů, je v prvním kole považován za zvoleného a ve druhém kole je nedržel. Pokud nebude v prvním kole zvolen žádný z kandidátů, koná se druhé kolo.

Druhé kolo ( 17. června ) je pro všechny kandidáty, kteří získají alespoň 12,5 % a více hlasů registrovaných voličů. Do druhého kola tak mohou projít více než dva kandidáti. Aby byl kandidát zvolen ve druhém kole, musí již získat prostou většinu hlasů.

V exotičtějších případech, kdy žádný kandidát nezíská více než 12,5 % hlasů, se koná druhé kolo mezi dvěma kandidáty, kteří získali nejvíce hlasů. Existuje také pravidlo, že v případě, že dva kandidáti získají stejný počet hlasů, je zvolen nejstarší z nich [2] .

Výsledky

Lokace jsou potvrzeny francouzským ministerstvem vnitra .

Volební kampaň

Celková nálada předvolební kampaně naznačovala, že porážka nově zvoleného prezidenta v těchto parlamentních volbách je nepravděpodobná. Průzkumy (k 18. květnu) naznačovaly, že Svaz pro lidové hnutí Nicolase Sarkozyho získá v Národním shromáždění absolutní většinu (od 317 do 381 z 577 křesel), socialisté - 151-200 křesel, komunisté - 14 -21 mandátů, Demokratické hnutí - až 4 mandáty a zelení mohou získat 1-2 mandáty. [3] .

Jmenování Françoise Fillona předsedou vlády bylo pro prezidentskou většinu pozitivní a zvýšilo očekávaný počet křesel pro něj na 379–431. Na zvýšení ratingu prezidentské strany se podílely Demokratické hnutí a Národní fronta , zatímco hodnocení levicových stran zůstalo relativně stabilní. Na 577 křesel v Národním shromáždění bylo 7540 kandidátů.

Nová prezidentská většina

Prezidentská většina zahrnovala Svaz pro lidové hnutí Nicolase Sarkozyho a Nové centrum , vytvořené z bývalých členů Unie pro francouzskou demokracii , kteří nesouhlasili s politikou Françoise Bayroua . Tyto strany se spojily s programem prezidenta Sarkozyho. François Fillon , nový premiér vlády Nicolase Sarkozyho, vedl od roku 2006 parlamentní aktivity Unie pro lidové hnutí pod heslem „Společně za prezidentskou většinu“.

Uvedl, že jeho cílem bylo nejen získat většinu v parlamentu, ale také získat většinu hlasů ve všeobecných volbách, aby dosáhl plné legitimity své vlády [4] .

Ve volbách byla Unie pro lidové hnutí (UMP) zastoupena 546 kandidáty, mezi nimiž byli:

• 2 kandidáti z Národního centra nezávislých a agrárníků sdružených v UMP;
• 22 kandidátů, kteří opustili Unii pro francouzskou demokracii a spojili se s UMP;
• 2 kandidáti z „ Hnutí pro Francii “ na základě smlouvy s UMP;
• 2 kandidáti z Unie pro francouzskou demokracii;
• 2 kandidáti spojení s UMP.

Socialisté: zpět v opozici?

Socialistická strana vedla svou volební kampaň pod heslem „Levice jsou ti, kdo jednají, levice jsou ti, kdo brání“. Cílem kampaně nebylo dát veškerou moc pravici. Většina uznala, že SPF je v krizi a potřebuje reformu. K dohodě o povaze reformy však nedošlo. Vlivný socialista takový jako Dominique Strauss-Kahn , kdo kritizoval Ségolène Royalovu prezidentskou volební kampaň , věřil, že strana by měla přijmout tržní hospodářství, to je, stát se účinně sociálně demokratický. Jiní lídři ( Laurent Fabius , Jean-Luc Melenchon ) však chtěli SPF umístit naopak doleva. Segolene Royalová se naopak domnívala, že je nutné po volbách urychleně uspořádat stranický sjezd, aby se vyřešila otázka nominace kandidáta pro příští prezidentské volby v roce 2012 [ 5] .

První tajemník strany François Hollande vedl volební kampaň a negativně reagoval na vstup socialistů do kabinetu Françoise Fillona . Věřil, že v každém případě půjde o pravicovou vládu [6] . Poté , co Bernard Kouchner vstoupil do vlády, Hollande prohlásil, že „již není členem SPF“ [7] .

SPF vytvořila volební platformu se Stranou radikální levice (PRG) a Republikánským a občanským hnutím (MRC). SPF se neúspěšně snažila vyjednávat se zelenými . Nepodařilo se vyjednávat s komunisty . Sjednocená PS-PRG-MRC navrhla 543 kandidátů, z toho 501 socialistů a 32 levicových radikálů.

Předpovědi založené na hlasování během prezidentských voleb předpovídaly, že by socialisté mohli získat 151 až 200 křesel v Národním shromáždění (předchozí Národní shromáždění mělo 142 křesel).

Do hry vstupují centristé "Demokratického hnutí"

Své místo na francouzské politické scéně se snaží najít Demokratické hnutí , založené Francoisem Bayrouem v květnu 2007 na základě Unie pro francouzskou demokracii .

Odchod 18 z 29 poslanců předchozího Národního shromáždění, kteří zastupovali stranu Bairú, k prezidentské většině (vytvořili sdružení Nové centrum ) vytvořil pro centristy Bairú významnou překážku. Ačkoli většina členů strany Bayru podporovala, nedostatek zkušeného personálu si vyžádal okamžité zapojení nových politiků. Na druhou stranu v novém Demokratickém hnutí byli čerství lidé, kteří se nikdy předtím v politice neangažovali.

Počet členů nového hnutí přesáhl 75 000, včetně mnoha mladých kádrů. To zahrnovalo politické hnutí Cap 21 (Občanství, akce, participace pro 21. století), založené v roce 1996 Corine Lepage , někteří členové Zelených , včetně Jean-Luc Benamiat .

Celkem se voleb na platformě UDF-MoDem zúčastnilo 535 kandidátů [8] , z toho asi 40 z CAP 21 a Zelených.

Prognózy ukázaly, že v těchto volbách mohlo hnutí dosáhnout jen relativně skromných výsledků: od 1 do 6 mandátů v Národním shromáždění, tedy výrazně méně než v předchozích (29 mandátů).

Průzkumy veřejného mínění

květen

června

Odkazy

1. ↑ François Bayrou est cité par le Nouvel Obs en date du 6. května 2007, après avoir voté . Získáno 19. května 2007. Archivováno z originálu 9. prosince 2007. (neurčitý)
2. ↑ Francouzský volební zákon, článek L126
3. ↑ Projekce BVA dans le Nouvel Obs en date du 18. května 2007 Archivováno z originálu 20. května 2007.
4. ↑ François Fillon cité par l'Express dans son édition du 19 mai . Získáno 8. června 2007. Archivováno z originálu 9. prosince 2007. (neurčitý)
5. ↑ Článek z Monde ze 14. května 2007 v návrhu Ségolène Royal pro prezidentku 2012 . Získáno 9. června 2007. Archivováno z originálu 16. května 2007. (neurčitý)
6. ↑ Article du Nouvel Obs du 15 May 2007 sur la réaction de François Hollande face à l'ouverture proposée par Nicolas Sarkzoy Archived from original on 22. května 2007.
7. ↑ Článek du Figaro ze dne 18. května 2007 v reakci Françoise Hollanda tváří v tvář nominaci Bernarda Kouchnera v gouvernement Archivováno 20. května 2007.
8. ↑ Voir la liste des candidats soutenus par le MoDem et l'UDF Archivováno z originálu 10. června 2007. (stránka webu [www.Bayrou.fr|*] : Seznam kandidátů MoDem par région et département)