13. Kneset

13. Kneset ( hebrejsky הכנסת השלוש עשרה ‏‎) je složení Knesetu ( izraelský parlament ), jehož funkční období trvalo od 13. července 1992 do 17. června 1996 . Ve volbách 23. června 1996 bylo do Knesetu zvoleno 10 frakcí, které ve svém složení získaly od 44 („ Labouristé “, kteří vyhráli volby poprvé od Knesetu 9. svolání) po 2 (arabské demokraty). stranické) mandáty. Předsedou Knesetu byl zvolen labouristický náměstek Shevah Weiss a v roce 1993 Kneset zvolil dalšího zástupce této strany, Ezera Weizmanna , za prezidenta Izraele . Během práce Knesetu 13. svolání v Izraeli došlo ke změně vlády: po zavraždění Jicchaka Rabina byla jím vytvořená dvacátá pátá izraelská vláda nahrazena dvacátou šestou v čele s Šimonem Peresem . Historie 13. Knesetu byla poznamenána ratifikací dohod z Osla s Organizací pro osvobození Palestiny a mírové smlouvy s Jordánskem . Kneset také schválil základní zákon o svobodném podnikání .

Výsledky voleb

Předčasné volby do 13. Knesetu byly vyhlášeny v důsledku rozpadu vládní koalice vedené Jicchakem Šamirem . Ačkoli v předvečer rozpuštění, 18. března 1992, přijal 12. Kneset zákon o přímé volbě předsedy vlády , tento zákon vstoupil v platnost až od voleb do 14. Knesetu , takže vůdce největší strany ještě dostal právo sestavit vládní kabinet [2] . Volby se konaly 23. června 1992 . Z 3 409 015 oprávněných občanů bylo odevzdáno 2 616 841 platných hlasů. S volebním prahem 1,5 % (z 1 % v předchozích volbách [3] ), křeslo v Knesetu odpovídalo 20 715 odevzdaným hlasům. Do Knesetu vstoupilo 10 frakcí, které obdržely od 44 (“ Labour ”) po 2 ( Arabská demokratická strana ) mandáty [4] . Četným malým stranám, napravo i nalevo, se nepodařilo překonat novou volební bariéru – včetně pravicové strany Thiya , která měla v předchozím svolání tři zástupce a ve volbách v roce 1992 získala 32 000 hlasů, a arabské strany Progresivní seznam pro svět “, v čele s členem Knessetu Muhammadem Miarim , který získal 24 000 hlasů. Naopak tři levicové sionistické strany " Krysy " , MAPAM a " Shinui " , sdružené v bloku Merec , získaly více mandátů , než měly celkem v předchozím svolání [ 5 ] . V důsledku toho byl počet stran v novém Knesetu do té doby nejmenší v historii země (10 stran bylo do Knesetu zvoleno také v roce 1973) [6] .

Členství v Knesetu podle frakcí

Celkem ve funkčním období zasedalo v Knesetu 132 poslanců. Během této doby bylo vytvořeno několik malých frakcí, které se oddělily od větších: „ Třetí cesta “, „ Gešer “, „Jehud“ (dva ze tří zástupců, z nichž později vytvořili další frakci – „Atid“), „ Jamin Jisrael ". Frakce Yahadut ha-Torah se rozdělila na zástupce z Agudat Jisrael a Degel ha-Torah . Řada poslanců skončila své funkční období jako nezávislí poslanci. Frakce Labour, Likud a Moledet ponechaly po dvou zástupcích, frakci Tzomet tři a frakci Shas jednoho. Pokles stranické disciplíny souvisí se zavedením primárek ve velkých stranách , které zajistily menší závislost řadových poslanců na stranických vůdcích. Stejná okolnost vedla k nárůstu počtu soukromých návrhů zákonů, protože poslanci se začali více zajímat o uspokojování zájmů široké masy členů své strany [7] .

1. ↑ 1 2 Khana Hadad nahradil Avrahama Burga v Knessetu 5. července 1995
2. ↑ 1 2 Avraham Katz-Oz nahradil Mordechaie Gura v Knessetu, který spáchal sebevraždu 16. července 1995
3. ↑ 1 2 3 4 Stáhl se z labouristické frakce a vytvořil frakci Třetí cesty
4. ↑ 1 2 Zvi Nir nahradil Oru Namir v Knessetu 21. května 1996
5. ↑ 1 2 Nava Arad nahradila zavražděného Jicchaka Rabina v Knesetu 5. listopadu 1995
6. ↑ 1 2 Pini Shomer nahradil Abrahama Katze-Oze v Knessetu 28. května 1996
7. ↑ 1 2 Stáhl se z labouristické frakce a vytvořil jednočlennou frakci
8. ↑ 1 2 Stáhl se z frakce Likud a vytvořil frakci s jedním mandátem
9. ↑ 1 2 Yosef Ahimeir nahradil Chaima Kaufmana v Knessetu 7. srpna 1995
10. ↑ 1 2 3 4 Stáhl se z frakce Likud a vytvořil frakci Gesher
11. ↑ 1 2 Ariel Weinstein nahradil Roni Milo v Knessetu 30. prosince 1993
12. ↑ 1 2 Michael Razon nahradil Ariela Weinsteina v Knessetu 10. března 1996
13. ↑ 1 2 3 Stáhl se z frakce Tzomet a vytvořil frakci Yehud a poté frakci Atid
14. ↑ 1 2 3 Stáhl se z frakce Tzomet a vytvořil frakci Yehud a poté frakci Atid
15. ↑ 1 2 Stáhl se z frakce Tzomet a vytvořil frakci Yehud
16. ↑ 1 2 Stáhl se z frakce Shas a vytvořil jednočlennou frakci
17. ↑ 1 2 Moshe Gafni nahradil Shmuela Alpert v Knessetu 28. června 1994
18. ↑ 1 2 Avraham Ravitz nahradil Jicchaka Perecze v Knesetu 16. července 1992
19. ↑ 1 2 Abraham Werdiger nahradil Menachema Porushe v Knesetu 28. června 1994
20. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 Frakce Yahadut ha-Torah se rozpadla na frakce Agudat Jisrael a Degel ha-Torah
21. ↑ 1 2 Salah Salim nahradil Toufika Ziyada v Knessetu 5. července 1994
22. ↑ 1 2 Stáhl se z frakce Moledet a vytvořil jednočlennou frakci
23. ↑ 1 2 Stáhl se z frakce Moledet a vytvořil jednočlennou frakci

Klíčová data

• 13. července 1992 – Předsedou Knesetu byl zvolen Shevah Weiss („ labouristé “) , byla schválena 25. vláda Izraele v čele s Jicchakem Rabinem [8] .
• 31. prosince 1992 - schválen státní rozpočet na rok 1993 ve výši 102 miliard šekelů [8] . Přijetí rozpočtu provázel filibuster z opozice, poslanec Michael Eitan pronesl projev, který trval více než 10 hodin [9] .
• 25. ledna 1993 - Předseda Parlamentního shromáždění Rady Evropy Miguel Martinez pronesl projev v Knesetu [10] .
• 24. března 1993 – Ezer Weizman (Labouristé) je zvolen prezidentem Izraele .
• 23. září 1993 – hlasování o nedůvěře , po zveřejnění obsahu dohod z Osla , obdrželo 50 hlasů pro a 61 proti, osm se zdrželo hlasování [9] . Dohody jsou tedy považovány za schválené Knesetem [7] .
• 11. května 1994 - 52 členů Knesetu s 68 nepřítomnými podpořilo Káhirskou dohodu s OOP , známou také jako „Gaza a Jericho na začátku“ [7] .
• 25. října 1994 - Ratifikována mírová smlouva s Jordánskem , oficiálně podepsána následující den. Pro ratifikaci hlasovalo 105 poslanců, tři byli proti a šest se zdrželo [7] .
• 27. října 1994 - Americký prezident Bill Clinton pronesl projev v Knesetu .
• 16. listopadu 1994 - byl přijat státní rozpočet na rok 1995 ve výši 227,9 miliard šekelů. 29. prosince byl schválen dodatečný rozpočet ve výši 147,1 miliardy šekelů [11] .
• 5. října 1995 – Kneset většinou 61 hlasů proti 59 schválil dohodu Taba-Oslo, známou také jako „Oslo-2“ [7] , která předpokládala konec izraelské přítomnosti ve městech Západu. Banka [9] .
• 22. listopadu 1995 - po zavraždění Jicchaka Rabina 4. listopadu byla vytvořena a schválena Knesetem 26. vláda Izraele v čele se Šimonem Peresem [7] .
• 25. prosince 1995 - byl přijat státní rozpočet na rok 1996 ve výši 171,1 miliard šekelů [12] .
• 29. května 1996 - volby do 14. Knesetu .

Legislativa

Přestože nejpamátnějšími událostmi v historii 13. Knesetu byly události spojené s izraelsko-arabským mírovým procesem (ratifikace dohod z Osla a mírové smlouvy s Jordánskem, stejně jako vynucené schválení nového vládního kabinetu po r. atentát na premiéra), důležitou událostí pro Izrael bylo také přijetí základního zákona o svobodném podnikání . Zákon byl schválen v březnu 1994 [11] . S drtivým vítězstvím kandidátky Chaima Ramona ve volbách do Histadrutu v květnu 1994 bylo možné přijmout zákon o národním pojištění, který byl předtím zablokován odborovými předáky. Zákon rušící členství v Histadrut jako předpoklad členství v největší izraelské zdravotní pojišťovně Clalit [ 9] byl přijat 15. června 1994 [11] . Dalším důležitým právním předpisem byl zákon o rodinném soudu z roku 1995 [7] . Obecně byl počet legislativních iniciativ týkajících se sociální ochrany občanů ve 13. Knesetu do té doby nejvyšší ze všech svolání Knesetu [13] .

V roce 1992 byla rozhodnutím Knesetu vytvořena komise pro podporu postavení žen a zvláštní komise pro boj proti drogám. V roce 1994 bylo rozhodnuto ustavit parlamentní vyšetřovací komisi pro problémy v beduínském sektoru. V roce 1995 byla ustanovena parlamentní komise, která vyšetřovala narůstající počet vražd manželek [7] . Národní vyšetřovací komise byla zřízena i pro případ historických zmizení dětí repatriantů z Jemenu [9] .

Poznámky

1. ↑ https://www.jpost.com/israel-news/politics-and-diplomacy/article-710787
2. ↑ Harris M. a Doron G. Hodnocení volební reformy z roku 1992 a její dopad na volby v letech 1996 a 1999  //  Israel Studies. - 1999. - Sv. 4, č. 2 . — str. 29.
3. ↑ Uritsky M.A., Epshtein A.D. Krize parlamentarismu v Izraeli . Middle East Institute (20. listopadu 2002). Získáno 16. června 2019. Archivováno z originálu dne 24. září 2020. (neurčitý)
4. ↑ Volby do Tgirteenth Knesset (23. června 1992  ) . Webové stránky Knesetu . Stát Izrael. Získáno 16. června 2019. Archivováno z originálu 13. října 2018.
5. ↑ Elazar DJ a Sandler S. The Knesset Elections 1992 Revisited: Implications for the Future . Jeruzalémské centrum pro veřejné záležitosti . Získáno 16. června 2019. Archivováno z originálu dne 29. října 2019. (neurčitý)
6. ↑ Harris & Doron, 1999 , s. 19.
7. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Třináctý Kneset . Webové stránky Knesetu . Státu Izrael. Získáno 16. června 2019. Archivováno z originálu dne 28. října 2019. (neurčitý)
8. ↑ 1 2 Kneset 13. svolání: 1992 . Webové stránky Knesetu . Státu Izrael. Datum přístupu: 18. června 2019. (neurčitý)
9. ↑ 1 2 3 4 5 Hlavní události a problémy během 13. Knessetu  . Webové stránky Knesetu . Stát Izrael. Získáno 16. června 2019. Archivováno z originálu dne 20. října 2020.
10. ↑ 1 2 Kneset 13. svolání: 1993 . Webové stránky Knesetu . Státu Izrael. Datum přístupu: 18. června 2019. (neurčitý)
11. ↑ 1 2 3 Třináctý Kneset: 1994 . Webové stránky Knesetu . Státu Izrael. Datum přístupu: 18. června 2019. (neurčitý)
12. ↑ Třináctý Kneset: 1995 . Webové stránky Knesetu . Státu Izrael. Datum přístupu: 18. června 2019. (neurčitý)
13. ↑ Ben-Arieh A. Politika sociálního blahobytu: Postoje a aktivity poslanců ve 13. izraelském Knesetu  //  Journal of Legislative Studies. - 2000. - Sv. 6, č. 2 . - S. 5. - doi : 10.1080/13572330008420620 .

Odkazy

• Třináctý Kneset . Webové stránky Knesetu . Státu Izrael. Získáno 16. června 2019. Archivováno z originálu dne 28. října 2019. (neurčitý)
• Hlavní události a problémy během 13.  Knessetu . Webové stránky Knesetu . Stát Izrael. Získáno 16. června 2019. Archivováno z originálu dne 20. října 2020.
• Členové třináctého Knesetu . Webové stránky Knesetu . Státu Izrael. Staženo: 16. června 2019. (neurčitý)